Virtualizovaný dům

minipovídka/milanbrož srpen 2014

Znal je někdo?
Neznal. A bydlel tam vůbec někdo?
... asi jo, když teď maj ten funus. To je zajímavý ... no, vobčas se v oknech svítilo, to ano ..., ale jinak? ... nikdy nikdo nevycházel, nikdy nikdo nepřicházel, byl to plně virtualizovaný dům.
Jak se tam může žít?
Nevím, slyšel jsem o takových lidech ... domech, ale myslel jsem si, že u nás ... že spíš někde v Americe, nebo v Japonsku, ... a vidíte!
Co jedli? ... jak pili? Jak se vzdělávali?
Ale ... nic snazšího v dnešní době ... v dnešní plně virtualizované době ...  přetechnizovaný době ... dneska nepotřebujete už nic, stačí jenom virtualizaci a máte prožitky ty samý, jako kdybyste byl na poušti, nebo na Himálajích, ve vodě, ... hrajete tenis ... jste na hostině, … to všechno dneska je možný.
Všichni?
Jo, všichni!
Kolik jich bylo?
To se ještě neví, to se teďka počítá ... dědeček, babička, nikdo neví ... ještě je nosej.
A pes? Ten né, ten to ňákým zázrakem přežil.
Jakým zázrakem, prosím vás...? ...
No, já bych řek, víte ... von to tak nežral!