Hlavně neotupět

To člověk přijede z dovolené, kde nebyl ani signál mobilní sítě, natož nějaká wifi, prožil dny téměř odříznutý od současné civilizace, kde se těšil na ticho hor (takové, jaké je slyšet třeba pár metrů pod jizerským Smrkem - kde je však i ten signál pro mobil), překřikoval se s hukotem horského potoku - křišťálově čistého s nádechem tyrkysu, ale pak, když se ocitnul zase dole u televizní obrazovky a viděl tam hned tu hroznou vraždu, kdy jednomu uříznou hlavu v přímém přenosu naživo, dnes v roce 2014, tak jím to otřese. Aby toho nebylo málo, přidá se ještě Ukrajina a Rusko, ebola, a člověk se chtě nechtě musí zamyslet nad světem. Jak mu bylo krásně v horách, kde si musel dávat pozor jen na krávy (ty skutečné, tedy jako že zvířata), které zdolávaly stezky jako zdatné alpinistky. A bez hůlek. "Co mám dělat? Přece se na to nebudu jen tak koukat. Toho násilí a hrůzy je tolik, že by z toho člověk otupěl a bral by to už jako normální věc. Však je to i nějaký psychologický jev. Když je člověk neustále obklopen špatnými a děsnými zprávami, tak si na ně zvykne a už to s ním ani nic nedělá. Ale já takhle otupět nechci! Co mohu udělat? Co proti tomu mohu já udělat? Žiju v míru a vážím si toho. Ale mám se bavit a radovat, když jinde lidé umírají hrůzou, násilnou vraždou, smrtícím virem, ba i hladem? Co mohu já tady na severu Čech proti tomu udělat?" Člověk se tedy takhle zamýšlí a napadnou ho tři věci: 1) může se modlit, ale opravdově modlit, jako že do toho dá všechnu sílu citu, ne jen mumlat nějaká prázdná slova, 2) určitě by také mohla pomoci čistota myšlenek, 3) ve svém okolí může i aktivně provádět všechno tak, aby se takové hrůzy u něj nikdy nestaly.
Abyste neotupěli ani Vy následkem častých špatných zpráv, zde můžete zhlédnout jedno dobré video, jo