...to nejsou Arabové

Ještě jednou se vracíme k výstavě "Meditace v trojzemí". Jako reakci na zprávu o skupince arabských mladíků, kteří se vernisáže také zúčastnili, jsme obdrželi následující zajímavou informaci:

Další foto Z D E

Jenom trochu nepřesnost.... Oni tohle zrovna nejsou arabové, nýbrž afghánci a mluví persky či dari (darijsky) a paštu či paštštinsky (jazykolam...) Arabové jsou ze Sýrie, ale ti nakonec nechtěli jít. Tak to jenom pro upřesnění... Já taky byla překvapená, když jsem tam nastoupila, že většina mluví persky a ne arabsky. Už jsem se arabsky začala učit a pak jsem zírala, že většina v tom zařízení jsou z Afghánistánu a mluví persky.... Araby tam máme teď jen asi tři, ti jsou trochu jiní, živelnější, tmavší, tihle Afghánci jsou klidnější, i když se taky umí rozohnit... A jsou trochu světlejší. Jsou u nich patrné jisté etnické skupiny - někteří vypadají spíše jako asiaté, někteří tak nějak jako Evropané a někteří jsou blíž k indům bych řekla. Taky tam máme jednoho nebo dva kurdy. Upřímně... ještě v těch etnikách nemám úplně jasno...

No tak to jen tak pro zajímavost. 

Příspěvek:  JO 

Meditace v bodu "Trojzemí"

V sobotu 23.dubna proběhla dlouho očekávaná vernisáž výstavy malíře Václava Kocuma v bodu Trojzemí, v Žitavě. Má osoba pak byla kurátorem výstavy. 

Více fotografií ZDE

Dovolte mi zde malé ohlédnutí za vernisáží, která se, myslím, velice vydařila. Hudební stránku věci obstaral známý kapelník 'JAZZ h Faktoru', kamarád a WELMISTR PSPŠ pan František Kozderka, o úvodní poezii a proslov se pak vedle mne - čeština, skvostně postarala v německém jazyce Kati Linek.

S instalací výstavy velice pomohl pan Petr Knop. O pořádání výstavy se zasloužila paní Jaroslava Očenášová a vedoucí Café Jolesch, kde je výstava instalována, frau Karin Kayser.  Všem velice děkuji.

Výstavy se zúčastnila i osmičlená skupina patnáct až osmnáctiletých chlapců arabů, migrantů, kteří mají svůj dočasný domov v Žitavě. Věřte, že setkání s nimi bylo velice zajímavé a inspirující. I oni jsou na fotografiích zachyceni.

Obraz LUNA

Dále uvádím přednesenou poezii a projev. V odkazu fotografie-barevný text pod fotografiemi- si lze vyvolat album fotografií společenský večer dokumentující.

U řeky

Čas od času

Chodím poslouchat řeku.

Jdu vždy po hlasu

A v sedě nebo v kleku...

Vždy musím být sám...

Obraz TROJMEZÍ

Jí tiše naslouchám.

Řekni řeko,

řekni včas

Co mezi nás

Přinese čas?

Řekni řeko,

řekni zas,

Zda bude svět plný krás,

Nebo zaplaví nás

Mráz?

Řekni řeko,

řekni včas,

Co mezi nás

Přinese čas.

Projev Zittau

Dámy a pánové, milí hosté,

Meditační obrazy - zleva
NEKONEČNO
BLAHO PRVNÍHO LOKU
ŽENSTVÍ II

Šedesát kilometrů na východ, v Jizerských horách, pramení řeka Nisa – Lužická Nisa – Lausitzer Neisse – Nysa Lužycka. Po opuštění České republiky tvoří 200km dlouhou hranici mezi Polskem a Německem. Její vody nás dnes nerozdělují, ale spojují. Spojuje nás i původ jejího jména, který pravděpodobně sahá až k dávné době bájných Keltů.

Trojzemí ... tři světy, tři jazyky, tři národy, ale stejné radosti i starosti ... za vodou i před ... lidé, lásky, práce, rodina, děti. Tak to cítí i autor děl, která se vám dnes nabízejí ke shlédnutí a která vytvořil právě pro tuto výstavu ... Malíř Václav Kocům z Jablonce n.N. Jeho curiculum vitae si můžete přečíst tam na baru.

Známe se 25 let, vím že tuhle výstavu nosil v hlavě roky... sen se mu plní dnes, zde v Hillersche Villa, v Cafe Jolesch. Jeho vztak k tomuto území Dokumentují i dvě stěžejní díla, obrazy Žitava a Trozemí. Díla ve výklenku mají sloužit k meditaci, k zamyšlení … a nejen nad společnými dějinami tohoto území, ale i nad naší společnou budoucností.

Závěrem chci ještě zvláště poděkoval paní Jaroslavě Očenášové, která je tou hlavní konstruktérkou dnešní výstavy... shodou okolností bydlí právě u pramenů řeky Nisy, druhý domov našla zde v Žitavě.

Poděkování patří také paní Karin Kayser, vedoucí CAFÉ JOLESCH, bez níž by výstava uspořádána rovněž být nemohla.

Děkuji také Vám, že jste přišli. Myslím, že tím dokumentujeme to, že řeka Nisa nás v dnešní době opravdu nerozděluje, ale spojuje.

Proto berme dnešní vernisáž jako malý příspěvek k té naší společné budoucnosti!!!

Dámy a pánové … Václav Kocum !!! a … hezky se bavte!!!


                                                                            Milan Brož

"Gut!" ...tak "Wiedersehen!" v Žitavě

Tak co se chystá?... dlouho jsme se neviděli!

Ale nic, už to máme po kupě! Právě jsme se vrátili ze Žitavy a...
Ze Žitavy?

Zittau!!! … né, tady za hranicema!
Aha! ...a?!

Je to pravda, no, právě jsme se vrátili. Tu výstavu nosil v hlavě léta. Zrálo to, víte jak to je... bez té první myšlenky nejde nic... a teď to dozrává, za čtrnáct dnů, přesně 23.dubna v 19.hodin to propukne. Vaškova vernisáž obrazů v Zittau, v HILLERSCHE Villa – Café JOLESCH.

Domluvené to už je dlouho, paní Očenášová, no... ta bývalá redaktorka z „Jabloneckejch“ ... to tam dává dohromady. Vymyšlené už to je, obrazů bude dvanáct. To víte, ta tématika, námět „Trojzemí“ tam chybět nesmí, také to je v názvu výstavy obsažené. A Žitava, panorama, její věže a ty kopce za ní … to je jasný. To je staré město, historické. To budou ústřední obrazy.

Pak je tam ale taková místnost, tak jako by trochu oddělená. A to si Václav vymyslel „Hele, tam umístím ty své obrazy meditační!“, a má „recht“ - celé se to jmenuje „MEDITATION AM DREILÄNDERPUNKT“ nebo-li „MEDITACE V BODU TROZEMÍ“. V tý starý umělecký a trochu ošuntělý kavárně to budou taková „okýnka“ ty jeho obrazy, už se na to moc těším, akorát tam mají trochu divnej ten závěsnej systém, tak se na to musíme připravit. Ale už to mám v hlavě … to se zvládne.

Dával jsem mu zase dohromady projev, no „… krátkej musí tentokrát být!“ - říká Vašek „bude se to překládat do němčiny i do polštiny, tak aby to dlouho netrvalo.“ „Celý do deseti minut, to je … to je tři minuty na jednu řeč, k tomu oslovení … zatím nevíme, kdo tam bude, starosta?... konzul?“ - odpovídám, „... no uvidíme!“ O tom porozumění vzájemném, o tom, že nás ta Nisa, co u nás za Jabloncem pramení, že nás spojuje,... o tom to je, tak jako ty obrazy a celá ta výstava.

Dneska jsme to tam byli doladit, „Guten Tag! Guten Tag!“ - to se paní Očenášová zdraví s paní Keyser, co tam tomu velí. „Chiqe“ dáma, plyně francouzsky, kus života už za sebou, se svou „rousse“ hlavou no … „ženská“ na svým místě... a domlouváme podrobnosti přímo už na ten večer, na tu vlastní vernisáž. Čepujou tam „Svijany“ a první soudek bude půlitr jen po jednom Euru. A také nějaké jednohubky nám dovolila. Podnik dá „šampus“ na přípitek a pro malíře a hudebníka pohoštění „gratis“... versteht sich!

„...a hudebníka!?“ - aha! Což o to, piano tam mají skvělé, teď zrovna čerstvě naladěné. Ale hudebník, pianista, mimochodem výbornej, Míra Tomšů, se nám rozsypal a je po operaci plotýnek. Tak musíme … nevíte o nějakém? … trochu „jazzýčku“ to tam chce.

Cestou z nádraží jsme se stavili za panem Zahradníkem, českým zástupcem na tamní „Hospodářské komoře“, pomáhá nám trochu s propagací, s pozváním, a také jsme si malounko prohlédli město.

Tak už to je vlastně „po kupě“. Ještě aby Václav ty obrazy udělal!!! ...ále... „to má ještě pár dnů čas“, on to nakonec vždycky "zmákne",  a pak to tam odvezeme. Myslím, moc pěkné to bude! Po dálnici z Liberce čtvrt hodinky, dvacet minut. Nebo vláčkem, snad „dvacku“ to stojí, poslední zpátky jede v půl desátý večer...jo, a platí se ve vlaku! ...  a tak vás srdečně, a hlavně za Václava, zvu! Přijeďte se podívat!

„Gut, na ja … „ a ještě se za městem ohlédáme 

                        

„... Wiedersen!“

                                                                                                                                                     Milan Brož