„Proč se tu kácej ty stromy?“

Je to takový malý trojúhelník plný stromů, vede tudy potůček, co stéká z Doliny, potrubím překoná (spíše by se hodilo „podkoná) ulici Liliovou a teče dolu až k ulici 5.května, kde se vlévá do Nisy. Tam nahoře kdysi byl lehce přehrazen a tehdejší pán sousedního pozemku tam umístil „vodní trkač“. Pro neznalé, to je takové zařízení, čistě mechanické, které dokáže načerpat vodu zcela zadarmo do vaší nádrže. Souběžně s potůčkem vede dolu takova silnička asfaltová, jenom k tomu dřevěnému domu. Myslím, že adresou to tu ještě je ulice Antala Staška. 

Právě sestupuji s Doliny, byl jsem až nahořem na pramenech. Přecházím Liliovou a najednou vidím tu spoušť.

„Pane,...“ oslovím nejbližšího káceče s motorovou pilou „... proč se tu kácej ty stromy?“

Motrová pila pokrčí rameny.
„Pane, proč se tu kácej ty stromy?“ - pokusem číslo dvě opakuji otázku.
„To já nevím. Zeptejte se jeho!“ - a rozmluvená pila ukazuje bradou na oranžovou vestu.

„Proč se tu kácej ty stromy...“ - obracím se na „oranžovou vestu“ a ještě dodám „...pane?“

Jen pokrčení ramen mi je odpovědí. Až na třetí pokus se rozmluví i oranžová vesta, ale na slovo je skoupá: „To město...“. Víc jsem z ní nedostal, byť vysvětluji, že se neptám, kdo to povolil, ale proč se tu kácí a cože se to tu bude konat?
Odpověď už znáte: „To město...“

Tak jsem se za chvíli vrátil s fotoaparátem a fotografiemi dosvědčuji tu spoušť. Zajímavé je, když mne po chvíli, co fotím, zaregistrovala oranžová vesta: „Pane, pane,...tady mám to povolení!“ a jala se mi nabízet to povolení k nahlédnutí. Ale to už jsem odcházel a „Vidět povolení, o to nestojím. To mi je jasný, že byste to bez povolení nedělal. Já chtěl vědět proč?... a to je rozdíl, víte! A na to město, jak jste mi radil, se zeptat půjdu, tomu věřte!“

Tak mi jdou myšlenky, jak se vracím domů, proč se to tu kácí, komu to vadí, těch pár vzrostlých stromů. Tam přeci nemůže nic stát, takovej štráfek země a ten potůček a hned silnička. Říká se, že Jablonec je nejzelenější město takovéto velikosti. Tak proto se asi může kácet... aha, a za pár let bude po... Anebo, úvaha jiná. Koupím si pozemek vedle vzrostlého lesa nebo skupiny stromů. Ty stíní, vím, ale mě to v tuto chvíli nevadí, já přeci miluji přírodu. Za pár let ale...pánečku, pěkně si podám žádost o povolení vykácení a zdůvodnění? ...no přece stín, vlhkost, hniloba, plíseň, zdraví!!!...také listí mi padá, a tak. Ale vždyť přece ...mě jde hlavou... o tom věděl dopředu, tak proč to kupoval? Nebo... že by... aha!!! Kalkul, jasně, nebo, a to je ještě horší, domluva jakási, s kýmsi, kdo to povolení může zajistit, může pomoci mi.

No, tak mi to jde hlavou. Bylo by zajímavé, kdo mocnej, nebo spíš ne-mocnej … á propos, nezdá se vám také, že většina „mocných“ jsou s té své moci až „nemocní“... tak se ptám, kdo z těch „mocných nemocných“ si to povolení zařídil.

Půjdu se zeptat na to město, a dám vědět, celou odpověď. Jité je však jen to, že ty stromy tam včera ještě stály a dnes už nestojí.

Poslední dvě fotky, s ještě vzrostlými stromy, jsou přejaty z EARTHu.

mw