Co je jinak

Jiný kraj, jiný mrav, říká se. A je to tak. Někdy stačí 30 kilometrů vzdušnou čarou a jste jak v jiném světě. Například Jablonec - Žitava. V Jablonci půl metru sněhu, sychravo, v Žitavě sníh žádný a slunečno. V Jablonci pouští řidiči chodce na přechodu, v Žitavě se ohledy na chodce tak neberou, přechody tu téměř nejsou. Ale zato tu mají zelené šipky vpravo na semaforu, kde můžete jet, i když svítí červená. Češi to neznají a dokud se s tím neseznámí, tak tápou a dělají dopravní přestupky. (Musí se nejdříve zastavit, počítat do tří a pokud zleva nic nejede, může se jet.) A samozřejmě řeč. Ta je jiná. Čechům němčina nedělá takové problémy jako Němcům čeština. I učitel češtiny, která se v Žitavě vyučuje téměř na každé škole, občas udělá nějakou tu chybu (háček a čárku napíše nad jiné  písmeno). Čeští žáci ho ale opraví. 70 % Žitavanů se česky učilo a něco umí říct. Němci mají hezčí vánoční výzdobu. Specialitou je herrnhutská hvězda. Pokud na nějakém domě chybí, není jisté, zda tam přijde Weihnachtsmann s nadílkou. A ještě něco. Káva je v Čechách o hodně dražší, a drogerii mají germáni také levnější. Pohonné hmoty se zase vyplatí koupit v Böhmen. A jinak? Karel IV. vládl oběma zemím současně a k tomu zvládl i další národy. Zajímalo by mě, proč my máme problém i s málem.

Žitavský vánoční trh

Hurá do školy! A s kornoutem

Zatímco si děti v Liberci a v Jablonci, a vůbec v celých Čechách, užívají letních prázdnin, chodí ty německé už od pondělí do školy. Ty, které usedly ve školních lavicích poprvé, dostaly tradiční "cukrový kornout".

Už v sobotu před zahájením školní docházky bývá zvykem, že se v obcích pořádají slavnosti spojené právě s předáním pro prvňáky obrovských kornoutů, prohlídkou školy, ohňostrojem atd. I Jana dostala svůj kornout, i když usedla do lavice třídy sedmé. "Chtěli jsme jí ten nástup do školy v Německu trochu zpestřit, víme, že to bude mít na začátku těžké," svěřili se Janiny rodiče. Ona totiž až doposud chodila do školy v Čechách a nyní přestoupila do Žitavy. V německých příhraničních školách je poměrně dost českých dětí, ale ty sem chodily buď už od školky nebo od první třídy a postupně se jazyk naučily. Jana ho moc neumí.

A jak se jí první den ve škole líbilo? "Hrůza, chci do Čech!" byla její reakce. Měla pocit, že téměř nic nerozuměla. Už se i dvě hodiny učila. Tu první ani pořádně nevěděla, jak se ten předmět jmenoval. WTH. "Co to je?" ptala se pak doma. "Hmmm.... To bude asi Wirtschaft, Technik a...," ani matka nevěděla. Internet si však poradil. Wirtschaft, Technik, Haushalt und Soziales. Tedy Hospodářství, technika, domácnost a sociální záležitosti, dalo by se snad přeložit. Poslední hodinu mohla jít domů, protože měli češtinu, a tu ona umí dobře. Dokonce může opravovat učitele, který, i když jazyk vyučuje, tu a tam s ním má problém. A tak třeba píše na tabuli "nejkrasnější" nebo "zahádný" apod.

Druhý den to už bylo lepší. "Kdybych si tady našla kamarády, tak se mi tady líbí víc," nechala se slyšet Jana a už psala svůj první domácí úkol. Z němčiny. Zdá se tedy, že školní atmosféra se jí tu líbí. Tak držíme palce!

(jo)

Škola dětem v Sasku začala už osmého srpna.

Slušná Itálie

Asi deset let jsem slibovala dětem moře, ještě ho nikdy na vlastní oči neviděly a chtěly do Itálie... To není zrovna levná destinace a pořád se těch peněz nějak nedostávalo. Až teď konečně. Nejstarší dceři je sice už dvacet, ale těšila se nejvíc.
Přijeli jsme tam večer, ale ještě jsme museli slanou vodu jaderskou okusit. Paráda! Tolik radosti! Pak však mládež objevila bazén a místo k moři chodila tam. To jsem nemohla pochopit. Ten přece mají i v Jablonci! Sice ne s palmami, italským sluncem a hudbou, ale princip je stejný. Nebo ne? Později jsem si však všimla, že tuto věkovou kategorii na pláži opravdu člověk nenajde. Rámus u chlorované vody je pro ně atraktivnější než romantické šumění moře.
A ještě jsem si něčeho všimla. Itálie je slušná země. Na rozdíl od Čech či Německa tam nenajdete nějakého naháče či exhibicionistu, který chodí či se mezi ostatními koupe nahý. Do konce i do města se jen v plavkách nesmělo a dovolenkáři se museli přiodít. To jsem po zkušenostech od jablonecké přehrady a žitavského O-See velmi oceňovala. Tam mě totiž napadalo jediné: Sodoma Gomora.

(jo)

Obzvlášť večer je moře působivé

...to nejsou Arabové

Ještě jednou se vracíme k výstavě "Meditace v trojzemí". Jako reakci na zprávu o skupince arabských mladíků, kteří se vernisáže také zúčastnili, jsme obdrželi následující zajímavou informaci:

Další foto Z D E

Jenom trochu nepřesnost.... Oni tohle zrovna nejsou arabové, nýbrž afghánci a mluví persky či dari (darijsky) a paštu či paštštinsky (jazykolam...) Arabové jsou ze Sýrie, ale ti nakonec nechtěli jít. Tak to jenom pro upřesnění... Já taky byla překvapená, když jsem tam nastoupila, že většina mluví persky a ne arabsky. Už jsem se arabsky začala učit a pak jsem zírala, že většina v tom zařízení jsou z Afghánistánu a mluví persky.... Araby tam máme teď jen asi tři, ti jsou trochu jiní, živelnější, tmavší, tihle Afghánci jsou klidnější, i když se taky umí rozohnit... A jsou trochu světlejší. Jsou u nich patrné jisté etnické skupiny - někteří vypadají spíše jako asiaté, někteří tak nějak jako Evropané a někteří jsou blíž k indům bych řekla. Taky tam máme jednoho nebo dva kurdy. Upřímně... ještě v těch etnikách nemám úplně jasno...

No tak to jen tak pro zajímavost. 

Příspěvek:  JO 

Meditace v bodu "Trojzemí"

V sobotu 23.dubna proběhla dlouho očekávaná vernisáž výstavy malíře Václava Kocuma v bodu Trojzemí, v Žitavě. Má osoba pak byla kurátorem výstavy. 

Více fotografií ZDE

Dovolte mi zde malé ohlédnutí za vernisáží, která se, myslím, velice vydařila. Hudební stránku věci obstaral známý kapelník 'JAZZ h Faktoru', kamarád a WELMISTR PSPŠ pan František Kozderka, o úvodní poezii a proslov se pak vedle mne - čeština, skvostně postarala v německém jazyce Kati Linek.

S instalací výstavy velice pomohl pan Petr Knop. O pořádání výstavy se zasloužila paní Jaroslava Očenášová a vedoucí Café Jolesch, kde je výstava instalována, frau Karin Kayser.  Všem velice děkuji.

Výstavy se zúčastnila i osmičlená skupina patnáct až osmnáctiletých chlapců arabů, migrantů, kteří mají svůj dočasný domov v Žitavě. Věřte, že setkání s nimi bylo velice zajímavé a inspirující. I oni jsou na fotografiích zachyceni.

Obraz LUNA

Dále uvádím přednesenou poezii a projev. V odkazu fotografie-barevný text pod fotografiemi- si lze vyvolat album fotografií společenský večer dokumentující.

U řeky

Čas od času

Chodím poslouchat řeku.

Jdu vždy po hlasu

A v sedě nebo v kleku...

Vždy musím být sám...

Obraz TROJMEZÍ

Jí tiše naslouchám.

Řekni řeko,

řekni včas

Co mezi nás

Přinese čas?

Řekni řeko,

řekni zas,

Zda bude svět plný krás,

Nebo zaplaví nás

Mráz?

Řekni řeko,

řekni včas,

Co mezi nás

Přinese čas.

Projev Zittau

Dámy a pánové, milí hosté,

Meditační obrazy - zleva
NEKONEČNO
BLAHO PRVNÍHO LOKU
ŽENSTVÍ II

Šedesát kilometrů na východ, v Jizerských horách, pramení řeka Nisa – Lužická Nisa – Lausitzer Neisse – Nysa Lužycka. Po opuštění České republiky tvoří 200km dlouhou hranici mezi Polskem a Německem. Její vody nás dnes nerozdělují, ale spojují. Spojuje nás i původ jejího jména, který pravděpodobně sahá až k dávné době bájných Keltů.

Trojzemí ... tři světy, tři jazyky, tři národy, ale stejné radosti i starosti ... za vodou i před ... lidé, lásky, práce, rodina, děti. Tak to cítí i autor děl, která se vám dnes nabízejí ke shlédnutí a která vytvořil právě pro tuto výstavu ... Malíř Václav Kocům z Jablonce n.N. Jeho curiculum vitae si můžete přečíst tam na baru.

Známe se 25 let, vím že tuhle výstavu nosil v hlavě roky... sen se mu plní dnes, zde v Hillersche Villa, v Cafe Jolesch. Jeho vztak k tomuto území Dokumentují i dvě stěžejní díla, obrazy Žitava a Trozemí. Díla ve výklenku mají sloužit k meditaci, k zamyšlení … a nejen nad společnými dějinami tohoto území, ale i nad naší společnou budoucností.

Závěrem chci ještě zvláště poděkoval paní Jaroslavě Očenášové, která je tou hlavní konstruktérkou dnešní výstavy... shodou okolností bydlí právě u pramenů řeky Nisy, druhý domov našla zde v Žitavě.

Poděkování patří také paní Karin Kayser, vedoucí CAFÉ JOLESCH, bez níž by výstava uspořádána rovněž být nemohla.

Děkuji také Vám, že jste přišli. Myslím, že tím dokumentujeme to, že řeka Nisa nás v dnešní době opravdu nerozděluje, ale spojuje.

Proto berme dnešní vernisáž jako malý příspěvek k té naší společné budoucnosti!!!

Dámy a pánové … Václav Kocum !!! a … hezky se bavte!!!


                                                                            Milan Brož

"Gut!" ...tak "Wiedersehen!" v Žitavě

Tak co se chystá?... dlouho jsme se neviděli!

Ale nic, už to máme po kupě! Právě jsme se vrátili ze Žitavy a...
Ze Žitavy?

Zittau!!! … né, tady za hranicema!
Aha! ...a?!

Je to pravda, no, právě jsme se vrátili. Tu výstavu nosil v hlavě léta. Zrálo to, víte jak to je... bez té první myšlenky nejde nic... a teď to dozrává, za čtrnáct dnů, přesně 23.dubna v 19.hodin to propukne. Vaškova vernisáž obrazů v Zittau, v HILLERSCHE Villa – Café JOLESCH.

Domluvené to už je dlouho, paní Očenášová, no... ta bývalá redaktorka z „Jabloneckejch“ ... to tam dává dohromady. Vymyšlené už to je, obrazů bude dvanáct. To víte, ta tématika, námět „Trojzemí“ tam chybět nesmí, také to je v názvu výstavy obsažené. A Žitava, panorama, její věže a ty kopce za ní … to je jasný. To je staré město, historické. To budou ústřední obrazy.

Pak je tam ale taková místnost, tak jako by trochu oddělená. A to si Václav vymyslel „Hele, tam umístím ty své obrazy meditační!“, a má „recht“ - celé se to jmenuje „MEDITATION AM DREILÄNDERPUNKT“ nebo-li „MEDITACE V BODU TROZEMÍ“. V tý starý umělecký a trochu ošuntělý kavárně to budou taková „okýnka“ ty jeho obrazy, už se na to moc těším, akorát tam mají trochu divnej ten závěsnej systém, tak se na to musíme připravit. Ale už to mám v hlavě … to se zvládne.

Dával jsem mu zase dohromady projev, no „… krátkej musí tentokrát být!“ - říká Vašek „bude se to překládat do němčiny i do polštiny, tak aby to dlouho netrvalo.“ „Celý do deseti minut, to je … to je tři minuty na jednu řeč, k tomu oslovení … zatím nevíme, kdo tam bude, starosta?... konzul?“ - odpovídám, „... no uvidíme!“ O tom porozumění vzájemném, o tom, že nás ta Nisa, co u nás za Jabloncem pramení, že nás spojuje,... o tom to je, tak jako ty obrazy a celá ta výstava.

Dneska jsme to tam byli doladit, „Guten Tag! Guten Tag!“ - to se paní Očenášová zdraví s paní Keyser, co tam tomu velí. „Chiqe“ dáma, plyně francouzsky, kus života už za sebou, se svou „rousse“ hlavou no … „ženská“ na svým místě... a domlouváme podrobnosti přímo už na ten večer, na tu vlastní vernisáž. Čepujou tam „Svijany“ a první soudek bude půlitr jen po jednom Euru. A také nějaké jednohubky nám dovolila. Podnik dá „šampus“ na přípitek a pro malíře a hudebníka pohoštění „gratis“... versteht sich!

„...a hudebníka!?“ - aha! Což o to, piano tam mají skvělé, teď zrovna čerstvě naladěné. Ale hudebník, pianista, mimochodem výbornej, Míra Tomšů, se nám rozsypal a je po operaci plotýnek. Tak musíme … nevíte o nějakém? … trochu „jazzýčku“ to tam chce.

Cestou z nádraží jsme se stavili za panem Zahradníkem, českým zástupcem na tamní „Hospodářské komoře“, pomáhá nám trochu s propagací, s pozváním, a také jsme si malounko prohlédli město.

Tak už to je vlastně „po kupě“. Ještě aby Václav ty obrazy udělal!!! ...ále... „to má ještě pár dnů čas“, on to nakonec vždycky "zmákne",  a pak to tam odvezeme. Myslím, moc pěkné to bude! Po dálnici z Liberce čtvrt hodinky, dvacet minut. Nebo vláčkem, snad „dvacku“ to stojí, poslední zpátky jede v půl desátý večer...jo, a platí se ve vlaku! ...  a tak vás srdečně, a hlavně za Václava, zvu! Přijeďte se podívat!

„Gut, na ja … „ a ještě se za městem ohlédáme 

                        

„... Wiedersen!“

                                                                                                                                                     Milan Brož

COOL není KŮL aneb není KŮL jako COOL

Záznam přednášky

Přednášející: Milan Brož – přední český (C)Koololog

Téma: Kůl / COOL , rozdíly a pojítka

Místo: přednášková síň Na kůlech 5

Datum: 30.února tamtéž

Záznam: INTERESSE Jablonec

Cool není Kůl, aneb není Cool jako Kůl etc.

Prosím...dovoluji si požádat o klid, přednáška je totiž náročná, plná cizích termínů, kterým se … při její odbornosti … nelze vyhnout.

Případné dotazy si, prosím, zapisujte, abyste...kvůli srozumetelnosti, nerušili její myšlenkovou kontinuitu.

Je jisté, nebo-li na bíledni, že v dnešní složité, tedy sofistikované době, je třeba se zamýšlet... zamýšlet dnes a denně, a řekl bych že i dnes a nočně - vždyť v noci myšlenky běží nejlíp.

Dnešní přednášku jsem nazval COOL nebo KŮL, aneb Kdo chvíli stál již stojí opodál.

Prvně si vydefinujeme pojmy:

• COOL – ten co je TRENDY psáno c-o-o-l
• KŮL – ten co trendy není . Psáno k-ů-l
• TRENDY – ten co je COOL psáno cool
• IN – v , uvnitř …
• Aut – vně, mimo
• OUTDOOR – na vnější činnost ….př.oblečení, náčiní, ale také dráha ...INLInová ap.
• INDOOR – na vnitřní činnost ….př.oblečení, náčiní nebo vnitřní horolezecká stěna
• INLINy – kolečkové brusle abyste mohli být COOL psáno c-o-o-l, oděni ovšem pozor – do OUT DOORu
• INLINE dráha – pruh asfaltu pro INLINy na kterém se phybují vyznavači TRENDů a paradoxně... obuti v INLINECH splňují normy OUDOORoblečení čímž jsou COOL -psáno c-o-o-l
• ASFALT hladký povrch INLINové dráhy dovolující PROVOZOVAT OUTDOOROVOU činnost na INLINECH

(C)Koolové plotoví - pěkný příklad "zaplocení" od Jičína

Dokumentační foto

Jak sami vidíte, jenom definice pojmů nám ukazuje složitost a náročnost této problematiky.

Začněme tím rčením - Kdo chvíli stál, už stojí opodál... co to znamená? No prostě...Kdo chvíli stál, už stojí opodál, čili vedle>>> ten hlavní dav, ten už odešel, ten pořád jde, ale Kdo chvíli stál ...je jako trouba vzadu, je vedle jak ta jedle, čumí Jak vyvoraná myš, také jinak řečeno Jak vrána na kostelní věž.

A proč? No přeci, že stojí opodál, už sám, všichni už odešli, Dav už šel, a on osamocen stojí jak ten Kůl v plotě. Možná tam stojí s několika dalšími postiženými, co se na chvíli zastavili, osamocenými jedinci, kteří už nemůžou, nemaj tu možnost, do něčeho zasahovat, už nemůžou vytvářet společné dílo, protože společnost již odešla, už je ten dav co je ve vobraze nebo-li COOL, už popošel, už je o kus dál.

Je jasné, že buďto jdu, nebo stojím, a když stojím, tedy opodál. Jiné možnosti není, neboť nejdu-li, stojím vždy okamžitě opodál, protože dav jde pořád. Mezi tím neexistuje nic, toliko že můžu stát opodál více či méně. Jsou tak různě rozseti, ti co již stojí opodál, až vytvářejí jakýsi plot...odborně se říká, že se plotí ...prosím nikoliv potí, zapouzdřují … neboli zaplocují se! … a opodál jsou prakticky navždycky.

Teď trochu k tomu davu...ano?! … dříve to byl dav šedý, za rudo-bolševické éry. Dnes je to dav pestrý za ranněkapitalisticko-Al Caponovské éry. Dav musí … a on i sám chce, býti diktován, a je prakticky jedno, kým diktován je, zdali jednobarevnými, např.Rudými či Strakatými, pořád je to jenom diktát. Kdo chtěl a dokázal býti nediktovatelným, svoboden zůstával , kdo ne, ten není svoboden ani dnes. Drobný rozdíl je v tom, že dřive byl dav diktován systémově, dnes systematicky, dříve diktovali internacionální komunisti, dnes nadnárodní korporace módních trendů. Jeden zásadní rozdíl tu však je, dnešní, ten pestrý a tzv. Svodobomyslný dav je pod tím diktátem dobrovolně. Statistika pak říká, že spotřeba papíru k diktátu nutná je konstantní.

Vedeme-li nekonečnou přímku --- ale to jsem řekl blbost, že?!,... vždyť všichni z geometrie víme, že přímka je vždy nekonečná --- dělící nám prostor na dvě půle, v jedné se nachází ti co jdou, tedy hrají, jsou tedy na hřišti, čili IN. Na té druhé pak...logicky, ti co jsou mimo...mimo hřiště, tedy AUT.

Ti AUT tam tak postávají, individualizovaní ve svých KŮL POSTAVENÍCH NEMAJÍ TENDENCI SE NĚJAK OBZVLÁŠTĚ SDRUŽOVAT natož hledat nějaké společnství stejných znaků.

Ne tak ti IN, ti právě naopak. Ti hrají na daném hracím hřišti přesně podle pravidel a ve stejných dresech, která diktují TRENDY. Jejich nedodržováním se začínají odlišovat jak vzhledem – oblečením, účesem ap., tak činností – pěstování či nepěstováním různých adrenalinů a neopostmoderních aktivit, a jsou neodkladně tím davem jedinců COOL vyloučeni a ocitaji se AUT , kde se okamžitě počínají zaplocovat a statovat jako KŮL v plotě. Návrat je velmi obtížný a vyžaduje značných sil.

Trendy diktát je vůbec zajímavá věc a nejlépe funguje zejména u mladších ročníků. Tzv. Pseudo-Trendy - individualizací, mylně se opájeje svou odlišností, se vlastně stávají stejnými a doslova tak sami sebou vyživují ten diktovaný dav COOL IN.

A jsme u toho nejdůležitějšího … u KOOL paradoxu. Máme tu dvě skupiny které vyslovujeme stejně ale píšeme COOL a KŮL. Abychom je rozlišili i v mluveném vyjádření, přidáváme, podle logiky dělení na ty dvě poloviny, na ty na hřišti a na ty mimo, na ty IN a na ty AUT, přidáváme index, takže pak říkáme COOL IN a naopak KŮL AUT. A jsme zase u té světovosti čestiny, neboť v žádném jiném jazyce se nám tento paradox nevyskytuje. Jak vidíme, obě skupiny nakonec dosahují v mluveném jazyce toho titulu KŮL/COOL … ve svých výsledcích se však jedinci každé skupiny výrazně odlišují … Ti COOL IN tím že musí byt NEUSTÁLE TRENDY dosahují svými výsledky k psychozám, schizofreniím, depresím, nespokojennosti, a dochází k právníkům, psychologům, psychiatrům a do rozličných poraden, zatímco ti KŮL AUT , ti … přestože stojící, dochází ke klidu, poznání, víře a spokojenosti – to že se nikam neženou. A to je další tzv. KŮL podparadox, neboli subpodparadox.

Padla kdysi taková otázka. To staromódní slovíčko štěstí v ní bylo použito, snad mladým staropanenským sedmnáctiletým děvčetem, či ještě mladším zakřikutým motorkářem. Už nevím. Tato přednáška ale není o štěstí, zrovna tak jako tlak a jakýkoliv diktát, ani ten minulý ale ani ten současný TTRENDY není o štěstí, ale je o moci, penězích sobeckosti. Přesto nelze vyloučit, že někteří jedinci z toho hracího hřiště, z té poloviny jdoucího davu, tedy někteří ti COOL IN něco podobného štěstí snad po přechodnou dobu několika dnů, například zkoupením superultraobr moderního ANDROIDU, pociťují. Poslední průzkumy však naznačují, že se jedná spíše o štěsí virtualizované, neboli pseudoštěsí.

Jinak je na tom skupina KŮL IN, která podstatou své stacionalizace může vnímat, nežena se stále kupředu za TRENDY, podstatu různých skutečností, dějů a vztahů a jejich hodnot, přes něž … uvědomivše si je, může dojít k naplnění duševních a duchovních potřeb těchto zakůlených a zaplocených jedinců, a tím dosahovat stavu štestí odpovídajícímu.

Malý příklad na závěr:

Chtěla být IN, byla TRENDY, pěstovala OUTDOOR na INLINECH a byla COOL. My víme – COOL IN. A byla šťastná. My víme …že to bylo pseudoštěstí. Trendy ale šly dál, někde asi něco zanedbala, nestihla, potkala jinou, ta měla INLINY ještě více TRENDY, čímž ona sama přestala být COOL a byla nešťastná. Vyškemrala, zakoupila a na INLINEDRÁZE byla opět šťastná a COOL IN. Co se však nestalo – respektive stalo. Snad úprava tkaničky či co, dáma musela na bobek TRENDY INLINE podjely, ruka pod zadek a … BUM. Žádná velká rána to sice nebyla, ale přes její OUTDOOROVÉ-TRENDY- VYBAVENÍ … nákoleníky, náloketníky, nárameníky, helmu, rukavice, oděru odolný dres, takže jeden by na hráče amerického fotbalu hádal, následky byly tristní: zlomené zápěstí, zlomená kostrč, přetrhané vazy v koleni. Ale … Ani OUTDOOROVÉMU TRENDY vybavení, ani nárazuvzdornému ANDROIDU se však nestalo vůbec nic.

Po třech letech...panečku, co knížek přečetla, co věcí prostudovala... po třech letech rekonvalescencí, kdy neplechu nedělala jenom kostrč, ale zejména to koleno, … po třech letech života doslova KŮL AUT, kdy in i outdoorovou výbavou nikterak TRENDY jí byly berle a pak frnacouzské hole, je opravdu šťastná … totiž … obé před několika dny už definitivně mohla odložit.

Zaznamenal automatický zá-znameník INTERESSE Jablonec

Zase o kousek blíž Evropě

...aneb co s námi ty korelace udělaj!

Tak, už jsme zase o kousek víc v Evropě. To to trvalo, ale Pán Bůh zaplať. To tedy doslova … vždyť se jedná o Velký Pátek... nebo Smutný... říkaj tomu jak kde, ale pro Křesťany to je ta nejhorší událost z celého ročního kalendáře, ano ano, je to ten den ukřižování Krista.

Ptáte se asi … Co to má společné s Evropou? ...inu... Hodně! Konečně jsme se zařadili mezi vetšinu evropských států, kteří, dík naší křesťanské tradici, ctí tento den jako den Sváteční, a to i navzdory různým „inověrcům“ či „bezvěrcům“ … ale kteří to nakonec, vpravdě, … ne tedy v té Boží, ale v té naší lidské pozemské, vítají také. Den volna navíc je den volna, je dobrej i pro ně, ne!!!

Je...samozřejmě, ale... není to tak jednoznačné, jak pro koho? Nedaje jim to spát, ti pilní rdaktůrci z našich masových medií, ta veřejnoprávní nevyjímaje, okamžitě slídí po „makroekonomech“ a dotírají otázkou: „A co na to naše Národní Hospodářství?“

Vidíte … a tu to máme. Naše Národní Hospopdářství … mimochodem, nepřipomíná vám to doby již minulé?!... respektive jeho Hrubý Národní Důchod … tak tedy, naše NH schudne o cca 0,26  procentního bodu HND!!!  Ale … máme kliku, že je letos přestupný rok, takže se to zase nějak vyrovná. „A co v příštích letech?“ - nás okamžite napadá. No … to záleží na tom, jak zrovna ty svátky vyjdou, jestli na So nebo Ne, jestli na Út nebo Pá … Út je totiž nejproduktivnějším dnem v týdnu, Pá je na tom, spolu s Po, právě opačně.

A tak bych Vás teď chtěl poprosit, i když nevím, zda vývojové tendence čínského hospodářství v příštích několika dnech budou plus 0,019, nebo dokonce plus 0,021 procentního bodu, či zda relevantnost hodnoty EURA k DOLARu bude stagnovat v závislosti na korelaci ruské ropy vzhledem k rublu – taky ruskému, rád bych Vás nyní poprosil, abychom si vytáhli portmonky a teď společně si zkontrolovali, zda ten svátek a ty korelace, jak nám sdělili prostřednictvím médií naši makroekonomové, nedělají v našich hotovostech skutečně víc či méně, neboli plus minus … větší rozdíl, nežli těch proklamovaných 0,26 procentního bodu, a co se tím s naší vzdáleností do Evropy vlastně skutečně stalo.

Děkuji! Milan Brož

Březnové "HOVORY, ovšem..."

Takové večery, či spíše podvečery, … slova a hudby ... pořádám, … něco poezie, trocha jazzu, jindy vážněji. Už druhý ročník mi běží. Malinko se to už „zaběhlo“. Stojí to všechno na autorském přednesu, autorském čtení. Co měsíc, to jiný host. Není až tak snadné to pokaždé dát dohromady, totiž...když už si člověk myslí, že to má „v kupě“, něco se „vyvrbí“ , zafunguje ta základní životní premisa, totiž že „všechno je jinak“.

 A tak se to zrovna stalo i na tento březen. Hosta literáta mám domluveného...si myslím... již přes tři měsíce, určitě lidi zaujme, to jsem si jistý. Tak ještě hudebníka. Ale mám dobrej nápad, a … konec konců, už jsem ho dlouho neviděl, zajedu na „Skalu“ - tedy na Malou Skálu. Telefonem se domluvíme hned a dva dny nato se již setkáváme na Martě aliaz penzionu Marta. Mohli bychom i v jeho „aťasu“ hned pod Panteonem, fakt, ale tam to teď nemá vytopený, a Marta je také jeho „domovská“, často tam se svou skupinou hrává... panečku, a jak dobře. 

Dvě piva jen tak povídáme a u rumu konečně udeřím že „...hudbu potřebuju, víš, hudbu! Vyplnit večer...!“ Trošku se kroutí, a že zrovna „nejezdí“ a tak! „Hele, já ti ty vernisáže,... a v tom Babylonu se mi to taky nehodilo... taky jsem ti ji udělal, když's potřeboval!“ - přebíjím u druhého rumu jeho argumenty a tak souhlasí. Mám to v suchu, hrát nám 30.března bude malíř – Jírův žák, a hudebník Honza Šimek z Brodu a Malé Skály.

Tak bezva. O den později chci podrobnosti večera doladit s domluveným „hostem“. Ale ouha, den nic... druhej, třetí... nic. Ani „nebere“, ani SMS, ani na mail neodpovídá. Snažím se ho sehnat i oklikou, ale pořád „nula“. Už nemám moc času, musím se poohlédnout po „náhradě“. Zapojuji dceru i své a její známé a o den později dostávám nějaká doporučení a kontakty. Vysílám signály, ale bez odezvy. Až na urgenci se mi následující den ozývá dívčí hlas … a tak nějak se oťukáváme. Nechci moc „tlačit na pilu“, ale také nechci žít v nejistotě. Večery jsou přeci jenom již trošku zaběhnuté a mají své publikum.

No... nakonec se s tím „hlasem“ domlouváme na setkání, a po týdením střídání „ticha“ a náznaků, že teda „jó“, sedím u stolečku v LaKavárně, nějaké materiály s sebou na ukázku a jako důkaz, že to myslím vážně a že „to“ stojí za to – ten můj večer, a jsem pln netrpělivosti a očekávání „té náhradnice“. „Kristýna... Kristýnka...“ říkám si, když je už fous po devatenácté, „takové jméno přece nekecá... určitě přijde!!!“ - a při objednávce dávám na doporučení obsluhy přednost červenému.

P O Z V Á N K A

Milana Brože a Galerie FR

na březnové

HOVORY, ovšem...

Hosté večera

Kristýna Evelína Štusáková

autorské čtení básní a povídek

vlastní hudební doprovod

a

Jan Šimek

malíř a hudebník

X X X

Jste trendy? …in? ...cool? Nebo si stojíte jako kůl pěkně někde aut? 

Podíváme se tomu na kobylku.

...

Středa 30.březen 2016 v 18.00 hodin

(jako vždy čekáme, až dojede autobus)

Dům česko-německého porozumění

Jablonec n.N. - Rýnovice

Těšíme se na setkání!

M.Brož 603 543 751  P.Laurin 732 551 425 

Co bych dál povídal? Ještě jsem se ani nenapil, a přede mnou stojí – mladá, vysoce kultivovaná dáma v černém, jako členku přinejmenším FOK, nebo přímo České filharmonie, bych ji tipoval. Vzdávám, jak mě děda naučil, dámě povinnou poklonu (ostatně on mne toho naučilo daleko víc, třeba hřebíky, zatloukat taky,ale hlavně i rovnat staré, štípat dřevo, pojistky...no moc toho bylo) a pak již od prvních chvil hovor krásně plyne tak, že ještě než se vůbec dostáváme k tématu našeho setkání, tedy toho literárního podvečera, probereme kde co, a když donesou červenou „dvojku“ i pro ní, připíjíme na „zdar“ společného vystoupení. Vyklopím na stůl, ani nevím proč, mnohé své plány, které ani mí přátelé ještě neznají. Snad je to tím, že nabývám té jistoty, že z „náhrady“ slečna Kristýna Evelína Štusáková bude „hlavní hvězdou večera“ a již teď jsem pln očekávání a zvědavosti jejího autorského čtení povídek, přednesu poezie a hry na – jak sama deklarovala - její hudební nástroje.

Od letošního roku mám ve zvyku vyjádřit každému hostu svůj dík – no, jak v Jablonci jinak – jablkem, ... že?! Pro slečnu Kristýnu budu muset vybrat nějaké...k té černé … zvláště vybarvené... také, aby si fotografi užili... přece!!!

Myslím … přijďte se podívat! Bude to stát za to.

Všechny Vás, spolu s Petrou Laurin, provozovatelkou „Domečku“, aliaz Domu česko-německého porozumění v jabloneckých Rýnovicích, kde v „Kavárně FR“ večery pořádáme, srdečně zveme. Ve středu 30.března 2016 od 18 hodin … a nebojte, na autobus z města čekáme.

Za všechny Milan Brož

Národy všech zemí, spojte se

"A ty se o ty netvory ještě staráš!" vpálila mi do tváře. Ne, mě to u této ženy nepřekvapuje, mám s ní již letité zkušenosti. "Tak co dělají malí teroristi?" ptá se mě rádoby bodře soused. Ona i soused si přizvukují. Já odcházím pryč: "Jak můžou být lidi tak malí?"

Ti "netvoři" a "malí budoucí teroristi" jsou kluci ve věku 15 až 18 let, kteří přišli do Evropy ze svých válkou nebo terorem či bídou zničených zemí bez rodičů a hledají zde záchranu. Jsou umístěni v domově pro mládež. Afgánci, Syřané, Iráčané, Íránci, Kurdové, Somálci, Maročané, Pákistánci, snad jsem na někoho nezapomněla. Vcelku normální mládež, jen trochu útrapami poznamenaná. Ono pětiměsíční putování do bezpečí s kouskem chleba a lahvičkou vody zanechá stopy. Nechte si vyprávět, jaké to je, když přecházíte např. íránská horstva a dojde vám chléb i voda. A nikdo vám ze svého nic nedá, protože má sám málo. Tři dny to Rami Ali vydržel a pak se objevil pramen. Zní to neuvěřitelně, jak z knihy, neřekli byste? A Rami Ali je taky velmi vděčný, že to všechno přežil. Je mu šestnáct, ale vypadá fyzicky nejmíň na dvacet. Ale když se s ním člověk baví, vidí, že je to ještě opravdu "ucho". Má vrásky na čele, ale kdo by je neměl po tom stresu, co prožil? Já ho mám ráda, protože je upřímný a přirozeně zvídavý, chce všechno vědět. Naučil se sám latinské písmo, má jazykové vlohy, které objevil pravděpodobně až nyní. Hned si pamatoval české výrazy, chtěl vědět, jaký tanec se u nás tančí. Polkou byl zaujat. Nebo Shah. Tomu jazyk sice moc nejde, ale zato má pokoj vyzdobený obrázky, květinami, je tam hezky útulno. Několikrát jsem ho nedopatřením vyrušila při modlitbě na malém koberečku. Proč si lidé, obzvláště ti čeští, myslí, že když je to muslim, že je to taky hned terorista? Kolegyně protestantka je vzala na církevní mládežnickou akci. "Nebude vám vadit, když se všichni společně pomodlíme k našemu Otci?" ptal se ... asi kazatel to byl. "Ne,  každá modlitba je dobrá," odpověděl moudře Milad. Zítra mám s Miladem hodinu flétny. Moc mu to jde, konečně budu mít s kým hrát.  

"Vstáváme! Škola volá!" "Mně bolí hlava, nemůžu jít do školy." "Hlava? Donesu teploměr. Pomoct by ti mohla jen zvýšená teplota." "36,3. Jsi zdravý jako ryba! Hybaj!" "Ale mě bolí hlava!" "Nemáš být tak dlouho na mobilu, a měl bys chodit víc na vzduch, a častěji pít a ... a ... a..." Připadám si jako doma. Přesně ty samé výmluvy a řeči. Bolest hlavy, břicha, nohy, prstu, nevolnost... Cítím se s nimi šťastně. Vždycky jsem chtěla kluka, ale měla samé holky. A teď jich mám hned dvacet. Těch mužských elementů.

Jo a ještě něco. Docházel k nám do domova íránský (nebo irácký? ... teď už nevím... už se mi ty národy pletou...) pár. Fatima a Husajn. Každý týden mohli kluci ve své rodné řeči přednést svoje problémy, říct, co se jim nelíbí atd. Ale to já žasla, jak je ta Fatima dokázala všechny pořádně "zpucovat". Když se začali dohadovat, překřikovat, hulákat, hned nastolila pořádek. To je ženská, říkala jsem si, ta má vyřídilku, tu bychom tady potřebovali každý den, ta by to tady srovnala. Zpucovala totiž nejen kluky, ale taky svého muže dokázala pěkně postavit do latě. Až jsem z toho měla v sobě zmatek, protože mi to nějak nezapadalo do toho obrázku, že v islámském světě je žena muži podřízena. No ale tento pár je už dva roky v Evropě, tak se asi již asimiloval.

(jo)

Jména v článku i foto jsou pouze ilustrační. 

Zprávy od sousedů: Češi se zašprajcli v Dresden

Již týden je v saské metropoli uzavřené Labe pro námořní dopravu. Důvodem je "zašprajcnutí" české lodi u jednoho z drážďanských mostů.

"Pojďte, to vám ještě ukážu. Támhle, vidíte? Ta zašprajcnutá loď? To je česká. Nemůžou ji odtamtud dostat. Má na palubě osm tun soli, jednu tunu už odsáli, ale pak se ten obří vysavač rozbil, a tak s ní nejde hnout. Dnes mají přijet dva "Bergepanzer" (to nevím, jak přeložit, nějaká vozidla na pásech, která používají asi pro dolování uhlí nebo co...), jeden bude na pravém břehu, druhý na levém, a vlečná loď z Ústí a budou ji odtahovat od mostu. To bude divadlo!"  No to jo. Ale upřímně, já už jsem jarně oblečená, a tady v Drážďanech je zima jak v Jablonci, a ještě k tomu u Labe fouká takový ledový vítr, že mě to ani nezajímá a pospíchám někam do tepla.

Už ani nevím, jak přišla řeč na to, že "Dresden" se česky řeknou Drážďany, což mého saského průvodce nemálo překvapilo. "Co? Drážďany? He?" Ano, Drážďany. Němec to nevěděl, myslel si, že Dresden se prostě i česky říkají Dresden, což zase překvapilo mě, že to nevěděl. V každém případě mu ten název přišel legrační a tak se ptal na další české názvy německých měst, pak také došlo na porovnání zvířecí řeči, neboť německá kráva dělá "mů" a česká "bů", německý pes štěká "wau wau" a český "haf haf" atd. Já jsem se ptala, zda když Čech mluví německy, zní to taky tak legračně, jako když Němec mluví česky. Bylo mi řečeno, že docela ano a obzvláště u Čechů se pozná, že to jsou Češi, neboť prý když německy mluví Rumun, Bulhar, Maďar, poznat to není, ale Češi, ti že jsou speciální...

Tak dnes mnoho zdaru při zprůchodňování saských labských vod!

 (jo)

Česká nešťastnice, která již týden blokuje lodní dopravu v Drážďanech.

Šťastný člověk a hezké jaro!

Rok 2012 - "Vyjdeš s penězi?" "Ne." "A jak to děláš?" "Beru z peněz, které naspořil tchán dětem na studium." "Aha..." "A otec dětí?" "Ten je bez příjmu, nemocný." "Aha..." "A kolik bereš?" "Devět tisíc." "Aha ... a to k tomu ještě studuješ..." "No..."

Září 2013 - "Co je nového?" "Jsem bez práce." "A dostáváš nějaké dávky?" "Ne, dostávám jen přídavky na děti." "A z čeho žiješ?" "Z těch naspořených peněz pro děti." "Aha. A to nemáš na jiné dávky nárok?" "Nevím, jako samostatně výdělečně činná jsem dostávala dva měsíce 3 500 podporu, pak 3 000 a pak 2 900. Teď už tři měsíce nic." "Musíš jít požádat o podporu v hmotné nouzi." "Asi jo, protože účet s naspořenými penězi pro děti na studium je už skoro prázdný."

Říjen 2013 - "Ahoj, tak co je nového?" "Dostávám 7 000 na živobytí a hledám si práci." "A nechtěla jsi do Německa?" "Chtěla, kvůli přídavkům na děti, víš, že tam jsou osmkrát vyšší než u nás? Člověče na tři děti bych dostávala mnohem víc na dávkách, než si tady vydělám." "Já být tebou, tak už tam jsem."

Listopad 2013 - "Tak jak je?" "Pracuju v Německu! Jsem sice jen jako tzv. minijobka, to znamená, že tam nejsem sociálně a zdravotně pojištěná, ale mám nárok na jejich přídavky na děti, které jsou vyšší než moje mzda, a tak se to pořád, i když tam skoro každý den dojíždím, vyplatí!" "To mám radost." "Já taky."

Listopad 2015 - "Ahoj, dlouho jsme se neviděli. Jak se máš?" "No mám po promoci, hledám si novou práci, protože dcera dospěla, takže mi ubyly jedny přídavky..., a už nevycházím s penězi. A taky mám teď víc času, když se už nemusím učit a děti jsou větší." "Tak hodně štěstí!"

Leden 2016 - "Na Guten Tag! Wie geht's?" "No nazdar! Sehr gut, danke, und dir?" "No jo normálně, já nežiju tak rušně jako ty. Ale povídej, co práce?" "No dobrý, už jsem pořádně zaměstnaná, pojištěná, mám v Žitavě malý byt, a jestli mi Němci uznají diplom, tak budu mít i víc peněz. Konečně budu moct vrátit dětem to, co jsem si od nich vypůjčila. Nejstarší dcera chce jít studovat, tak se to bude akorát hodit."

Březen 2016 - "Tak co?" "Diplom uznaný, vypočítala jsem si, že jestli to dobře půjde, tak za rok budu moct dětem splatit ten dluh. A taky si teď můžu kupovat lepší pečivo, ne jen nejlevnější rohlíky. Dokonce si můžu koupit i další pár bot, a nemusím chodit pořád jen v jedněch! Prostě paráda. Jsem šťastný člověk." "Víš, jak tys to dokázala, fakt, řekni. Sama, bez chlapa." "No ... víš ... já miluju Boha a každý den ho prosím o sílu. A pak ..., já teď mám jednoho chlapa - Sasa..., moc hodného a on mi taky dost pomáhá." "Aha." (úklon) "Tak hezké jaro!"

(jo)

Krásné jaro!

Cizí Jablonec a lidské zlo

Je mi cizí rytíř Rüdiger, je mi cizí, když mé město nechce podpořit Tibet a leze do řiti Číně. Je mi cizí nadávat a smát se někomu jen proto, že nemluví jako já, že je černý a snad i méně inteligentní. Hnusí se mi, když mi někdo neříká pravdu, tahá za nos a zneužívá peněz jiných. Chce se mi vrhnout, když vidím tlustá samolibá břicha, jak se bojí, aby sociálně slabí (bez břich) neměli na dávkách snad moc. Je mi cizí být negativní. A tak se těším z růže k MDŽ, kterou mi dal člověk, který mi ještě před 14 dny říkal, že mě už nechce nikdy vidět. Děkuji. Tu krásnou květinu věnuji symbolicky Tibeťanům a všem, kteří bojují s lidským zlem (či se snaží před ním prchnout).

jo

Růže pro Tibet a pro ty, kteří jsou zasaženi lidským zlem

"Šprdlík"

Dobrý den,

...položili jste si už někdy otázku, jak se jmenuje, jak se říká takovému tomu „šprdlíku“, tomu kusu dřeva, co se klade na pás, když se oddělují jednotlivé nákupy od sebe? Známe to všichni, odděluje to náš nákup od toho nákupu před náma i od toho nákupu za náma. Buďto si to tam dáváme sami, nebo ten před...či ten za náma … to je také otázka, kdo že to tam má dávat. Zjistil jsem, že velmi záleží na nátuře toho kterého zákazníka, zákaznice, ale nejen to, i na momentální náladě toho před či toho za, ale nakonec i na náladě nás samotných. Kupříkladu já sám … dle nálady buď tam ten „šprdlík“ položím, nebo … nepoložím. A pak čekám, co ti před, ale i ti za...udělají. Někdo si toho ani nevšimne, jiný tam „to“ beze slova položí, další tam to „to“ vztekle břinkne, že musí on-ona sám-sama se namáhat. Jiný, ale většinou jiná, se na mně přímo utrhne ...např. A co, vy tam nedáte „ten“ … nebo „to“!!! - jedná se furt o ten „šprdlík“, víme. Další zákazník mne přímo vybídne: Dejte tam ten...kolík, klacek...oddělovač! ... apod. Vrcholem mého rozmaru je … ale to jenom při větším nákupu, kdy to skutečně stojí za to, a mám rozvernou náladu, že vyčkám na konci pásu, a zboží kladu za sebou, do takového jakéhosi hada... pěkně se vlnícího zleva doprava a zase doleva a tak přes celej pás. Manželka mi to už několikrát zakázala, už několikrát se mě zřekla a nechtěla se ke mně ani znát, když svůj postoj k tomu a ke mně, přesto, že jí odevzdávám veškeré mé volné finance, ještě zdůraznila slovy: Tak si to zaplať sám! …

To pak skutečně stojí za to, a nejde jen o to chování zákazníků – mých kolegů. Při těchto příležitostech se povětšinou zapojuje i pokladní. A zase záleží na nátuře, momentální náladě … ale také, jak tam toho hada naskládám. Jednou, když se mi podařilo udělat mu i oči, pokladní … a byla to již starší dáma s pupíkem, dokonce vyprskla smíchy a chvíli trvalo, než se srovnala a mohla pokladničit dál. Jiná, jindy a jinde to bylo, si mě ovšem přeměřila takovým pohledem, že v tu chvíli jsem se i přes svoje dva metry cejtil ne víc než na stopětapadesát ...a ještě mi, ale i ostatním, co si o mně myslí sdělila pohrdavým Pch!!!

Vidíš...já jsem ti to říkala! - si hned pochopitelně přisadila i má paní. Ale stejně … když jsem se jí tenkrát ještě zeptal, té pokladní, jak se to „TO“, tedy ten „šprdlík“ jmenuje, tak přes to, že dělala chytrou, taky nevěděla

A pak jsem jednou na facebooku zachytil takovou diskusi, která mne doopravdy zaujala a zajímala... řešila totiž ten problém. Tak poslyšte... celou tu diskusi začal pan Petr Turyna 14.ledna po desáté odpoledne, když položil tu otázku – cituji:

Dlouhé roky řeším zásadní otázku. Jak se oficiálně jmenuje „TO“, co pokládáme u pokladny na pás, abychom oddělili svůj nákup od cizího. Hledám elegantní, zvučný, pokud možno jednoslovný výraz.

Někdo tomu říká těžkopádně "oddělovač nákupů", někdo "další zákazník". To ale přeci není ono...

Děkuji!

Na to přišla řada odpovědí a i zamyšlení, o kterých jsem se už zmínil v úvodu, např.

... kdo to má udělat … ten první, co byl již nákup na pás umístil, nebo ten druhej, co teprve svůj vozík začne vyprazdňovat a zboží překládat na pás?

A k tomu „tomu“ … tedy „šprdlíku“ jedna účastnice hned zkraje:

No já bych řekla, že to název nemá... teda...

Ale Petr Turyna se hned ohrazuje: Název to mít musí. Někdo „to“ přeci vyrábí, takže „to“ musí nějak pojmenovávat. Přece si neřeknou: Tak jo, teď pojďme a vyrobíme takové „to“... jak to nemá název.... a pak nepřijde zákazník, který „to“ potřebuje koupit a neřekne: „Chci koupit takové „to“ jak se to nejmenuje...

Pak tu máme pár nápadů...např.:

Mezerník přepážka dělítko konečník , ...píše s usmívajícím se smailíkem J.M.Heller

Dalšítko – nabádá Martina Kadlecová a dodává: Tak tohle je myslím hodně dobrý kandidát na vítězství! a pan Petr Zemek ji odpovídá: Tak dalšítko za mne vede!

Do diskuse se přidává Šimon Jan: já tomu občas říkám  „sráč, tamten sráč“! ... a již nám známý Petr Zemek opět reaguje: Tak to je takový univerzální slovíčko, hodí se opravdu skoro všude!

A  Íla Rumová Víla (na FB jsou možná různá jména) : Já "tamten ksindl!"

Renča Víte Která - to je také jméno: Já říkám: "Pane, dejte si tam ten klacek, prosím!"....a dodává: uznávám, nemusí to vždy vyznít důstojně

a na to hned reaguje Petr Turyna, prvotní dotazovatel: Není to nebezpečné?...a zavádějící!

Další pojmenování jsou:

...mantinel dělítko rozdělovník rozdělítko dělič mezikláda

Jiří Vaněk: Je to „koblo“!

Další: ...a proč „koblo“ ?… a Vaněk: je to tam psáno: „Společnost KOBLO“

Petr Melichar píše: Ještě jsem slyšel "šprajcklandr" 

Mart-In-Schultz : Ono se to jmenuje „TO“ - bez debat.... Nikdy jsem pro to zadnej jinej nazev nenasel.

Romana Fousková podotýká: Pokladní tomu říkají "čárka".

…. a další pisatel hned reaguje: My jsme na vojně "čárka" říkali něčemu jinému. Když šli holky: "Hele, čárky jdou!"

A konečně něco zásadního, zdá se, že v obraze je Dita Nová: Oficiálně se to jmenuje (prodává a nakupuje) jako ODDĚLOVAČ, resp. jako "oddělovač nákupů pro pokladní boxy", ale „DĚLÍTKO“ je krásný, logický a český slangový výraz.

...na to ale další účastník diskuse – Petr Tomáš: Nestačil by tradiční český „bazmek“? ...nebo „separatér“...

A další nápady:

zarážka odrážka hen oný, a znovu: Dělítko Rozdělovač Oddělovač Přepážka

a... líbí se mi: Šprajcka … jo, zašprajcni to tam !

A v diskusi vyvstává další otázka: ale to tu už bylo:

Pan Pavel Pešek: Já kromě názvu řeším, kdo tam to ono "dělítko", "dalšítko" či "mojetvoje" má podle supermarketové etikety dávat?!? Ten přede mnou, či za mnou? Vždy nevydržím a s neznalostí terminologie (děkuji za plodné náměty) tam „TO ONO“ dám sám a pokradmu si prosebe špitnu: "ToMiNeber", resp. "ToTiNeplatím". ….

A Jan Vávra dodává:  je to konečník!

Na to Michal Kneip:  Já si hlavně to "dělítko" chci vždycky koupit a ta potvora prodavačka ho dá pokaždé zpět... nechápu

A další účastník – tak trochu se v něm vidím:  Ja ho zase za svůj nákup zásadně nedávám, vetšinou pak za mnou nakupující ho tam velmi snažive dá. Já pak říkám : 'Vidíte...a já to chtěl zatáhnout i za vás?' Reakce bývá různá.

Na to reaguje zadavatel tématu Petr Turyna… Já jsem paranoidní, takže „TO“ dávám před i za nákup. Pro jistotu.

Přispívám svým dílem do mlýna: Byl jsem dnes v LIDLu, ptám se paní přede mnou...dělila si nákup na dva, takže „to“ použila hned dvakrát.“Co to je?!“ - vybafnu na ní a koktám „...co jste teď položila na pás?“

Aniž mrkne okem „WANDERHOLD!“ - klidně opáčí, a jak jsem se na ní vykulil, pokračuje: Všechno, co tetička nevěděla...vysvětluje ...bylo pro ní WANDERHOLD! Myslel jsme, že jsem u konce pátrání – „WANDERHOLD“ , krása, ale zcela zřejmě mě zastiňuje a do černého se trefuje Jaroslav Šimůnek: V Lidlu tomu říkám dě-LIDLo. - no jo, ale se ptám... jak jinde? … dě-KAUFLANDlo, či dě-ALBERTdlo... nebo dě-PENYdlo...nevím.

Pan Ondrej Medvěd Bastl, zvláště vhodně tady pro Sudety hádá - prosím, kdo umíte dobře německy?:  

Unterscheidungsvorrichtung  nebo

Warenunterscheidungsvorrichtung nebo

Einigermenschenwarenunterscheidungsvorrichtung.

Oproti němu už to ví - Veronika Lorenzová, píše:  Já už to vím... dnes v Bille mi nařídila pokladní dát si tam "šprdlik“!

Tamara Talomi: „šprdlík“--- to je půvabné! Souhlas, to asi nejvíc vystihuje situaci, kdy nevíme jak „TO“ nazvat... Jo a pokladní budou mít asi nejvíc pravdu, pracují se "šprdlíkem" přece neustále, ... a slovo bude klidně jejich slangové, o kterém my nakupující nemáme ani potuchy... JO! ... „ŠPRDLÍK“ !

A jsme u začátku, že jo...šprdlík!!! Ale já si myslím, že … trumf tomu všemu dává... myslím... naše PETRA - „“Štafetka“ - že tomu říkají. „Štafetka“!!! - „štafetový kolík, jak logické, že? … A já myslím, že to je fakt asi to nejlepší a vyhlašuju ji za vítěze!

x x x

...aha...že nevíte, kdo to tenkrát v tom krámu, když jsem vyskládal na pás toho hada a ta paní pokladní na mne udělala to opovržlivé „PCH“, zaplatil? … inu, říkal jsem vám přece, kdo komu u nás v rodině odevzdává veškeré své volné finance...

                                                                         Milan Brož // únor 2016