Drahá Kolibo

Pietní řeč

Drahá Kolibo,

ty naše boudo dřevěná ... bylas nám dobrou matkou i tátou ... sestrou i bratrem … bylas nám i děvkou a jejím pasákem.

Vždyť kolik generací jsi od května roku 1990, kdy jsi pod rukama Jirky Skala povstala, kolik generací jsi vychovala, převedla z let jinošských do dospělosti, ale i z let dospělých do věku důchodového a stařeckého. Bylas nám pastýřem ctností i průvodcem neřestí, školní škamnou i letícím kalamářem plným inkoustu, věčnou žízní a jejím ukojením. Denně zas a znova jsme tu stvrzovali ono známého: „Teprve s pivem je žízeň krásná“ … a dodat se chce: „S tvým pivem!“

Drahá Kolibo,

moudra a zkušennosti dík tobě nabyté ti nikdy nezapomeneme, zrovna tak měřítka, jež jsi nám, v poslední době především osobou Světlanky, nastavila ku posouzení jak moku pivního - Svijanského, tak též ochotou personální ve starostlivosti o klientelu svou.

Již si nikdy v tvé společnosti, stoje při pissoiru, poslední kapkou neukápneme do trenýrek .... slipů ... boxerek. Tu dnes, v naší beznaději a osiřelosti, nahradí slza nad tvým osudem námi prolitá.

Posedával zde lid dělný i jiný, veselý i chmurný. Setkat se tu mohl legát s delegátem, scházeli se tu persóny velké, větší i největší, mladí, mladší i kmeti. Umělci … malíři i mazalové … pisálci rozliční - písmáci i škrabalové, setkával se zde poeta s rýmařem i šprýmařem, lidičky v různosti hlavní i pohlavní… Mnohá anabáze u tebe začala, mnohá také skončila. Tak končí, ve smutku nás všech, i čtyřiadvacetiletá anabáze tvoje, když ustoupit musíš po marném tvém boji, hrubému násilí a zjevné neomalenosti mocných.

Drahá Kolibo ... nikdy nezapomeneme!            Ti Tví