Zítra na 4. Hovory do Rýnovic!

P O Z V Á N K A 

Galerie Franze Riegera 

(Dům česko-německého porozumění) 

Jablonec n. N. - Rýnovice 

Hovory 

4. podvečer Milana Brože a jeho hostů

 tentokráte na téma „přátelství“

 plný

 povídání, poezie, hudby

 Slovem i tvorbou se představí 

Zora Fišarová 

a 

 hráč na kytaru, benjo i foukací harmoniku 

Petr Knop 

Čtvrtek 29. ledna 2015

V 18.00 hodin

 Vstupné dobrovolné

 Těšíme se na setkání!

  P. Laurin 732 551 425 M. Brož 603 543 751 751

Přítel, partner, milá, milenka,...

Přátelství ve Švadlence, aneb trocha přemýšlení nad slovem „přítel“

„Teda, řeknu Vám…,“ začal jsem, okouzlen interiérem Švadlenky na Dolním náměstí, byv tam s kamarádem návštěvou za účelem zakoupení potřeb pro štupování... Ano, divte se, rád štupuju, babička mě naučila, ale už drahná léta jsem si nezaštupoval, až teď přišla příležitost, nebo-li díra na pravém lokti oblíbeného mi svetru, a pokračuju: „… že máte nejkrásnější krám, … s přítelem jsme se dohodli, a…,“ a v tu chvíli mi to došlo, co jsem řekl, a  začal jsem uvádět věci na pravou míru: „… teda ne s přítelem, on je malíř, víte … ten krám nejbarevnější, víte … že máte,“ jsem chtěl říci, leč jsem se do toho zamotal ještě víc: „… teda on není malíř, ten přítel … vlastně naopak, on není přítel, ten malíř víte, teda … víte … promiňte, on je malíř, je, ale ne přítel, ani  nepřítel … jenom kamarád, víte…Abyste si nemyslela, ne přítel, jak si asi myslíte, že je přítel, není … kamarád je, ten ne přítel malíř, víte!“

No, trapné to bylo, co vám budu povídat, trapné, ale nakoupil jsem, nakoupil.… Tedy  zase si, dík  paní prodavačce, co už věděla, že nejsme ne přátelé, ale ani nepřátelé, a která mi byla dobrou radou, sice nezaštupuju, ale nakoupil jsem dobře. Co .… inu, to snad zmíním až samým závěrem, o tom toto mé psaní ani  není.

Po necelé půlhodině mi malíř volá: „Víš, mě se ale zdá, že jsme přátelé, že jsi to řekl správně … a hezky, vždyť se známe přes dvacet let, kolik věcí, akcí, výstav a vystoupení jsme spolu udělali. Trvám na tom, že jsme přátelé, že jsem tvůj přítel a ty můj!!!“

Tečka, tři vykřičníky a ... hotovo, punkt! ...  nepřipuštěny žádné diskuse. A pak se mi to začalo v hlavě rozkládat a já začal o tom termínu, o tom slově, přemýšlet. Dovolte proto malou, no ... raději bez toho přívlastku malou, ... tak, prosím..., dovolte takovou úvahu.

Přátelství

Přátelství, pojem ten je, myslím, každému jasný… Vztah dvou či více jedinců, lidí, ale snad i zvířat, psů, andulek, a tak,  a snad těch i navzájem, mezi sebou. Prostě vztah obohacující ony jedince na té či oné straně. Povětšinou vztah trvalý, přinášející libé pocity jak – mezi námi lidmi - z přijímání, tak … a to myslím hlavně … z dávání, teď nemám na mysli dárky jako takové.  Vztah spolehlivý, kdy jeden na druhého má spoleh … spolehnutí …, jakousi, dá se říci, jistotu. Od nepaměti se také tradují spory o možné existence přátelství mezi mužem a ženou. To, prosím, každý posuďte sám, dnešní úvaha přímo tomuto zaměřena není.

Mluvil jsem o spolehlivosti v tom vztahu. Ano, za přítele lze považovat jen toho spolehlivého, jinak to přece přítel není. Přítel je přeci spolehlivý vždy! … vždy? …myslíte?

Má přítele, no, ale žádnej spoleh, jen tak aby … nebyla sama!
nebo
Jó, nějakou přítelkyni má, ale nic vážnýho, jen tak na…

Vidíte? … cítíte to? … kde je ta spolehlivost? … kde je ten přítel, ta skála a opora v tom pravém slova smyslu přítel. A co v těchto případech o té tradiční otázce přátelství mezi pohlavími? A jsme u toho, kam mířím. Ke slovu přítel, přítelkyně.  Jistě začínáte tušit. Ano, ano, to slovo, respektive význam jeho, se posunul.

Jdu s přítelem do kina (divadla, na dovolenou, na večeři apod.) už v dnešní době cítíme jinak, než když řeknu Jdu do divadla s kamarádem, kámoškou, … a tak, …ale s přítelem? ... jo, to zavání opravdu něčím jiným, než v minulosti, … vztahem jiným, vztahem, kde již zapletena jsou pohlaví…, … aha, zase pozor!!! - obě - chtělo by se říci, ale ani to už dnes nemusí být pravdou. Raději se tedy definici, jež operuje pohlavími, vyhněme. Tak snad, zavání to vztahem, snad to teď moc nepopletu, vztahem milostným… Vyhýbám se slovu SEX, nemám ten termín rád, a za svého mládí, v té době, jsme se bez něj docela dobře obešli. Takové to je poslyšte „Mít SEX“ jako „mít na zahrádce kapustu“ … no jo, ale slimáci mi ji sežrali … no nic!

Řeknu-li však:
Jdu do kina(divadla … atd.)  s přáteli... nebo Jedu na vodu s přáteli. Zní to úplně normálně. Stejné sdělení,  rozdíl pouze v čísle, ALE!!! V prvním případě jde o číslo jednotné, v druhém o to samé slovo - přítel, ale v čísle množném – přátelé, významově však si již ty pojmy, jistě to cítíte také, zdaleka už tak blízké nejsou, právě naopak, jsou si vzdáleny daleko více, nežli bychom očekávali.

Sloveso přátelit se... několikrát si ho řekněte … nic, že! ... tu též obsah toho slova setrval u významu tradičního, zrovna jako u toho čísla množného. Stejné je to například i u odvozených spřátelit se, popřátelit se.  Zkusme i skloňovat: 1. Přítel… 2. Přítele … 3. Příteli… 4. Přítele… a pozor 5. Příteli… 6. Příteli… 7. Přítelem.  Tak, jedině snad pád pátý se vymyká tomu dnešnímu milostnému chápání toho slova. Zvoláme-li například: „Příteli můj nejvěrnější!“ zní to stále ještě významově v tom původním slova smyslu. Takže shrnutí – množné číslo a 5. pád toho slova, jakož i odvozená slovesa si obsahově zachovávají svůj dávný význam. Zbytek se již byl posunul a význam těch slov je chápán jinak, nežli před … dejme tomu třiceti lety.

V té souvislosti přemýšlím i o stavu, respektive vývojovém stupni, naší klipovité a čím dál více povrchní společnosti … ono to ostatně spolu asi souvisí. Zamýšlím se,  proč nepoužíváme to staré a pravdivé, kdy se nic neschovávalo … nebo nevylepšovalo. Proč neřekneme: Jdu do kina s milým … milou, mým klukem, mojí holkou apod. Buď jdu s přítelem, tedy kámošem, kamarádkou, nebo … s milým, milou. Nebo s přáteli … nebo … nebo … s mužem, ženou … manželkou. Aha, a jsme u toho, myslím si. Jak to říci? … Jdu do kina s tím, co s ním žiju na hromádce? – uznejte, to je takové, no??? ... také by to v dnešní uchvátané době dělalo nesnáz při rychlosti mluvy, která se dnes používá.  Tak třeba Jdu do kina s milencem! ... hm, aha, taky se nehodí, kdepák, nějak to je moc přímé, nezastřené, až moc říkající a úplně bez noblesy, zrovna tak, řeknu-li, že jdu někam, nebo dělám něco s partnerem/kou  … a nakonec, ani s milým, milou  tak dobře říci úplně nejde, jistěže to vnímáte také tak, že milý/milenec,  milá/ milenka, že ta dvě slova se přece jenom liší, že to úplná synonyma nejsou. Tak jsme si, ano ano, my všichni, vzali na pomoc slovo Přítel. Za to se schová všechno. Nežiju na hromádce -  fuj!!!, kdo by se takhle hrubě vyjadřoval? ...že! Žiju s přítelem! Nebo: Má rodinu? ... Má! … Žena je kdo? … Ne, není ženatej … Děti jooo … Děti má … s přítelkyní! ... jo, žijou „jako“ rodina…(a ty děti má také jako?). Také lze, tak mě napadá, ty přítele a přítelkyně rychleji měnit, že! – odpadá zbytečné papírování a úřady, pro dnešní uspěchanou dobu to je i, zdá se, praktičtější. Jen přemýšlím, proč se nevžilo spíše slovo partner, partnerka, vždyť dnes takový vztah už máme i instituciován, a spojení Jdu na kávu s partnerem…  přeci vůbec nezní zle, a tento termín je i ve veškerých poradnách používán, příkladně: partnerský vztah, partnerský život, nebo jen samostatně partnerství, předpoklady zdárného partnerství, apod. Ale … nelíbí se, jako by byl z něj odinstalován určitý citový význam … asi …  se mi zdá.

Že jsem „ze staré školy“. Snad, nevím, ten malíř mi však i v té době dnešní, tedy postmoderní – a jen Bůh ví, jaká doba bude po tom … zůstává být přítelem v tom nejryzejším slova smyslu a já jsem tomu rád.

Jo, a co jsem v té Švadlence koupil? Dobře mi ta paní prodavačka, co nakonec pochopila, že byť jsme si navzájem přítelem, nevodíme si jeden druhého jako svého přítele, poradila. Záplaty na svetr, na lokte, však to znáte, jsem koupil.

P.S. A ten krám jsme tenkrát vyhodnotili jako nejbarevnější krám ve městě.

Milan Brož

V jabloneckém divadle udělali tečku za Vánoci

Pro většinu lidí skončily Vánoce 6. ledna, ale v jabloneckém divadle za nimi udělali tečku teprve včera, 11. ledna. Odehrálo se tu totiž tradiční Tříkrálové zpívání, letos již sedmnácté. Pořadem, ve kterém se představují dětské pěvecké sbory z Jablonecka, provázel David Jelínek a na pódium uvedl celkem devět uskupení.

Jako první se předvedl roztomilý sboreček Skřivánek, jehož členy jsou ti nejmenší. Následoval nový účastník Tříkrálového zpívání, poměrně mladý sbor Novovesánek z Nové Vsi nad Nisou, jež zazpíval ve slušivých bílozelených úborech. Pak se představily také přípravné sbory "Výšinky" z Liberce, Jablonecká píšťalka, Rolnička ze ZŠ Liberecká a to nejlepší přišlo v závěru. Vrabčáci a Vrabčata Pavla Žura. Svým vystoupením v příjemně laděných kostýmech a profesionálním zpěvem vzali mnohým divákům dech.

Ale na úplný závěr si zazpívaly děti ze všech sborů dohromady a přidali se i diváci v divadle. Vánoce tedy už opravdu mohou skončit, neboť i dárky pod stromečkem na pódiu byly rozebrány. Každý sbor dostal jeden. Vzhůru tedy do všedních zimních dnů.

(jo)

Společný závěr Tříkrálového zpívání v jabloneckém divadle 

pod taktovkou jeho ředitele Pavla Žura.

Video nahrál Amatér!

Je to tak důležité, smát se druhým?

Zaujal mě názor v jednom českém tisku s názvem "Smát se víře ve jménu svobody slova?" Ocenila jsem jednotlivce, který se postavil proti satirickému týdeníku Charlie Hebdo, aniž by byl samozřejmě na straně teroristů. Pouze se pozastavil nad tím, jestli je správné dělat si legraci z někoho, koho druzí hluboce uctívají. "Lze urážet hluboce až slepě věřící lidi ve jménu svobody slova stejně jako nějaké hvězdy showbyznysu?" ptá se Miroslav Lubas, autor výše jmenovaného článku. Já bych mu odpověděla, že ne. Ale nejen věřící lidi, žádné lidi, tedy ani "nějaké" hvězdy showbyznysu. Prostě nikoho nemá nikdo urážet. Legrace se může dělat z hodně věcí, ale ne z lidí a už vůbec ne z toho, co je svaté. To nemůže přinést nic dobrého. V Německu teď přetiskli karikaturu Mohameda a redakce byla do rána vypálená. Proč si zahrávat? Je to tak důležité, smát se na úkor jiných?

(jo)

Co se dělo v GRF

Den před Silvestrem 2014 proběhl v útulném domečku, v GALERII Franze Riegra v Rýnovicích, již třetí podvečer HOVORů Milana Brože a jeho hostů, jimiž tentokráte byli: jako partnerka mluveného slova a recitace Vendy Brožová, a na kytaru a banjo, foukací harmoniku a bicí hrající a zpívající  „Elektrický Medvěd“ alias Petr Knop.

Atmosféru večera nemalou měrou ovlivnila i paní Petra (Laurin), která přispěla nejen pohoštěním, tedy výborným makovým koláčem a chlebem se sádlem, ale i spolu s paní Kristou (Petráčkovou) i vysvětlením, kdo to Franz Rieger,  který současnému domu dal doslova z popela povstat, domu, na který po revoluci již i demoliční výměr vydán  byl. A dnes – však přijďte se podívat, posedět v příjemné kavárně v přízemí či zhlédnout výstavu v patře!

Dům však svým bytím není pouze stavbou, konstrukcemi, ale i životem, děním a událostmi uprostřed jeho stěn proběhnuvšími. Za to poděkovat nutné je paní Petře Laurin, podporované jejím manželem Jiřím, která již řadu let neúnavně život do nejen tohoto domu, ale i do dnes okrajové čtvrti Rýnovic navrací, a to v podobě různých akcí, výstav, večerů apod. Vždyť posuďte sami, letošního rozsvěcení rýnovického stromku se zúčastnilo ne méně než na dvě stě padesát převážně „Rýnováků“.

Plodem Petřina úsilí jsou dnes snad i k určité své tradičnosti spějící právě HOVORY Milana Brože a jeho hostů. Spolu s účinkujícími snad dvacítka přítomných pomohla vytvořit krásnou povánoční atmosféru, která umocněna byla i nápadem Petřiným – na připravené papíry napsat přání do nového roku. Podělte se o ně s námi, myslím, že stojí za to.

Příští hovory se konají opět poslední pátek v měsíci, tedy 29. ledna od 18 hodin plus 15 minut posečkání na přišedší autobusem.

        ·         Spoléhejte se na sílu vlastních myšlenek.

·         Co bych si přál? – Mít se jako pes!

o   může štěkat na koho chce

o   čůrat kde se mu zlíbí

o   vít na měsíc

o   očuchávat slečny kdy se mu zachce

o   očurávat patníky

·         Přeji všem aktivním a pracujícím hodně zdraví v roce 2015, aby v pohodě uživili všechny důchodce, děti, naše zdravotnictví, byrokracii státní správy, nezaměstnané apod.

·         Ať rodiče tolik nepracujou

·         Neúspěch = požehnání v převleku!

·         Hlavně zdraví a trochu štěstí a žádné složenky k placení.
(večer se četla povídka SLOŽENKA)

·         Hodně zdraví, hodně lásky přejí holky ze Sadovky – Vlaďka, Zuzka

·         Přeji Vám všem, aby se v roce 2015 stal z člověka „neřádného“ člověk „řádný“, aby poznal světový řád a dokázal se do něj řádně vřadit.
(na stolech ležela úvaha o Řádu a neŘádu i Neřádu)

·         Přeji tu opět nějakou pěknou výstavu.

·         Těším se velice
na další společnou výstavu
„z ulice“

·         Přání do Nového roku?
Do kterého?
Jó, do toho dalšího!
ABY TO VYŠLO
a těch lidí taky tolik přišlo.
Proč?
To zatím nevím,
o tom zatím nemluvím.
Tak GFR (galerii Franze Riegera) nám zachovej!

 Zapsal a opsal  MW

Naše Nisa přeje šťastný nový rok!

Ein frohes Neues! Všechno  nejlepší do nového roku! Szczęśliwego Nowego Roku!
To bylo dnes tolik slyšet v našem euroregionu Nisa! Máme to ale štěstí, že bydlíme zrovna tady a že se můžeme tak hezky přátelit. Hned tři národy dohromady. A co nás spojuje? No přece naše řeka! Nisa-Neisse-Nysa! (jo)

Nisa-Neisse-Nysa. Kde? Wo? Gdzie?

A u pramene - und bei der Quelle - i u źródła