Přátelství ve Švadlence, aneb trocha přemýšlení nad slovem „přítel“
„Teda, řeknu Vám…,“ začal jsem, okouzlen interiérem Švadlenky na Dolním náměstí, byv tam s kamarádem návštěvou za účelem zakoupení potřeb pro štupování... Ano, divte se, rád štupuju, babička mě naučila, ale už drahná léta jsem si nezaštupoval, až teď přišla příležitost, nebo-li díra na pravém lokti oblíbeného mi svetru, a pokračuju: „… že máte nejkrásnější krám, … s přítelem jsme se dohodli, a…,“ a v tu chvíli mi to došlo, co jsem řekl, a začal jsem uvádět věci na pravou míru: „… teda ne s přítelem, on je malíř, víte … ten krám nejbarevnější, víte … že máte,“ jsem chtěl říci, leč jsem se do toho zamotal ještě víc: „… teda on není malíř, ten přítel … vlastně naopak, on není přítel, ten malíř víte, teda … víte … promiňte, on je malíř, je, ale ne přítel, ani nepřítel … jenom kamarád, víte…Abyste si nemyslela, ne přítel, jak si asi myslíte, že je přítel, není … kamarád je, ten ne přítel malíř, víte!“
No, trapné to bylo, co vám budu povídat, trapné, ale
nakoupil jsem, nakoupil.… Tedy zase si,
dík paní prodavačce, co už věděla, že nejsme ne přátelé, ale ani nepřátelé, a
která mi byla dobrou radou, sice nezaštupuju, ale nakoupil jsem dobře. Co .…
inu, to snad zmíním až samým závěrem, o tom toto mé psaní ani není.
Po necelé půlhodině mi malíř volá: „Víš, mě se ale zdá, že jsme přátelé, že
jsi to řekl správně … a hezky, vždyť se známe přes dvacet let, kolik věcí, akcí,
výstav a vystoupení jsme spolu udělali. Trvám na tom, že jsme přátelé, že jsem
tvůj přítel a ty můj!!!“
Tečka, tři vykřičníky a ... hotovo, punkt! ... nepřipuštěny žádné diskuse. A pak se mi to
začalo v hlavě rozkládat a já začal o tom termínu, o tom slově, přemýšlet.
Dovolte proto malou, no ... raději bez toho přívlastku malou, ... tak, prosím...,
dovolte takovou úvahu.
Přátelství
Přátelství, pojem ten je, myslím, každému jasný… Vztah dvou či více jedinců, lidí, ale snad i zvířat, psů, andulek, a tak, a snad těch i navzájem, mezi sebou. Prostě vztah obohacující ony jedince na té či oné straně. Povětšinou vztah trvalý, přinášející libé pocity jak – mezi námi lidmi - z přijímání, tak … a to myslím hlavně … z dávání, teď nemám na mysli dárky jako takové. Vztah spolehlivý, kdy jeden na druhého má spoleh … spolehnutí …, jakousi, dá se říci, jistotu. Od nepaměti se také tradují spory o možné existence přátelství mezi mužem a ženou. To, prosím, každý posuďte sám, dnešní úvaha přímo tomuto zaměřena není.
Mluvil jsem o spolehlivosti
v tom vztahu. Ano, za přítele lze považovat jen toho spolehlivého, jinak to
přece přítel není. Přítel je přeci spolehlivý vždy! … vždy? …myslíte?
Má přítele,
no, ale žádnej spoleh, jen tak aby … nebyla sama!
nebo
Jó, nějakou přítelkyni má, ale nic vážnýho, jen tak na…
nebo
Jó, nějakou přítelkyni má, ale nic vážnýho, jen tak na…
Vidíte? … cítíte to? … kde
je ta spolehlivost? … kde je ten přítel, ta skála a opora v tom pravém
slova smyslu přítel. A co
v těchto případech o té tradiční otázce přátelství mezi
pohlavími? A jsme u toho, kam mířím. Ke slovu přítel, přítelkyně. Jistě začínáte tušit. Ano, ano, to slovo,
respektive význam jeho, se posunul.
Jdu
s přítelem do kina (divadla, na dovolenou, na večeři apod.) už v dnešní době cítíme jinak, než když řeknu Jdu
do divadla s kamarádem, kámoškou, … a tak, …ale s přítelem? ... jo, to zavání opravdu něčím jiným, než v minulosti, … vztahem
jiným, vztahem, kde již zapletena jsou pohlaví…, … aha, zase pozor!!! - obě -
chtělo by se říci, ale ani to už dnes nemusí být pravdou. Raději se tedy
definici, jež operuje pohlavími, vyhněme. Tak snad, zavání to vztahem, snad to
teď moc nepopletu, vztahem milostným… Vyhýbám se slovu SEX, nemám ten termín
rád, a za svého mládí, v té době, jsme se bez něj docela dobře obešli.
Takové to je poslyšte „Mít SEX“ jako „mít na zahrádce kapustu“ … no jo, ale
slimáci mi ji sežrali … no nic!
Řeknu-li však:
Jdu do kina(divadla … atd.) s přáteli... nebo Jedu na vodu s přáteli. Zní to úplně normálně. Stejné sdělení, rozdíl pouze v čísle, ALE!!! V prvním případě jde o číslo jednotné, v druhém o to samé slovo - přítel, ale v čísle množném – přátelé, významově však si již ty pojmy, jistě to cítíte také, zdaleka už tak blízké nejsou, právě naopak, jsou si vzdáleny daleko více, nežli bychom očekávali.
Jdu do kina(divadla … atd.) s přáteli... nebo Jedu na vodu s přáteli. Zní to úplně normálně. Stejné sdělení, rozdíl pouze v čísle, ALE!!! V prvním případě jde o číslo jednotné, v druhém o to samé slovo - přítel, ale v čísle množném – přátelé, významově však si již ty pojmy, jistě to cítíte také, zdaleka už tak blízké nejsou, právě naopak, jsou si vzdáleny daleko více, nežli bychom očekávali.
Sloveso přátelit
se... několikrát si ho
řekněte … nic, že! ... tu též obsah toho slova setrval u významu tradičního,
zrovna jako u toho čísla množného. Stejné je to například i u odvozených spřátelit
se, popřátelit se. Zkusme i skloňovat: 1. Přítel… 2. Přítele … 3. Příteli…
4. Přítele… a pozor 5. Příteli…
6. Příteli… 7. Přítelem. Tak, jedině snad pád pátý se vymyká tomu
dnešnímu milostnému chápání toho slova. Zvoláme-li například: „Příteli
můj nejvěrnější!“ zní to stále ještě významově v tom
původním slova smyslu. Takže shrnutí – množné číslo a 5. pád toho slova, jakož i
odvozená slovesa si obsahově zachovávají svůj dávný význam. Zbytek se již byl
posunul a význam těch slov je chápán jinak, nežli před … dejme tomu třiceti lety.
V té souvislosti
přemýšlím i o stavu, respektive vývojovém stupni, naší klipovité a čím dál více
povrchní společnosti … ono to ostatně spolu asi souvisí. Zamýšlím se, proč nepoužíváme to staré a pravdivé, kdy se
nic neschovávalo … nebo nevylepšovalo. Proč neřekneme: Jdu do kina s milým … milou,
mým klukem, mojí holkou apod.
Buď jdu s přítelem, tedy kámošem, kamarádkou, nebo … s milým, milou. Nebo
s přáteli … nebo … nebo … s mužem, ženou … manželkou. Aha, a jsme
u toho, myslím si. Jak to říci? … Jdu do kina s tím, co s ním žiju na
hromádce? – uznejte, to je
takové, no??? ... také by to v dnešní uchvátané době dělalo nesnáz při
rychlosti mluvy, která se dnes používá.
Tak třeba Jdu do kina s milencem! ... hm, aha, taky se nehodí, kdepák, nějak to je moc přímé, nezastřené, až moc
říkající a úplně bez noblesy, zrovna tak, řeknu-li, že jdu někam, nebo dělám něco
s partnerem/kou … a nakonec,
ani s milým, milou tak dobře říci
úplně nejde, jistěže to vnímáte také tak, že milý/milenec, milá/ milenka, že ta dvě slova se přece jenom liší, že to úplná synonyma nejsou.
Tak jsme si, ano ano, my všichni, vzali na pomoc slovo Přítel. Za to se schová
všechno. Nežiju na hromádce - fuj!!!, kdo by se takhle hrubě
vyjadřoval? ...že! Žiju s přítelem! Nebo: Má rodinu? ... Má!
… Žena je kdo? … Ne, není ženatej … Děti jooo … Děti má … s přítelkyní! ...
jo, žijou „jako“ rodina…(a ty děti má také jako?). Také lze, tak mě
napadá, ty přítele a přítelkyně rychleji měnit, že! – odpadá zbytečné papírování
a úřady, pro dnešní uspěchanou dobu to je i, zdá se, praktičtější. Jen
přemýšlím, proč se nevžilo spíše slovo partner,
partnerka, vždyť dnes takový vztah už máme i instituciován, a spojení Jdu
na kávu s partnerem… přeci
vůbec nezní zle, a tento termín je i ve veškerých poradnách používán,
příkladně: partnerský vztah, partnerský život, nebo jen samostatně partnerství,
předpoklady zdárného partnerství, apod. Ale … nelíbí se, jako by byl z něj
odinstalován určitý citový význam … asi … se mi zdá.
Že jsem „ze staré školy“.
Snad, nevím, ten malíř mi však i v té době dnešní, tedy postmoderní
– a jen Bůh ví, jaká doba bude po tom … zůstává být přítelem v tom
nejryzejším slova smyslu a já jsem tomu rád.
Jo, a co jsem v té Švadlence koupil? Dobře mi ta
paní prodavačka, co nakonec pochopila, že byť jsme si navzájem přítelem,
nevodíme si jeden druhého jako svého přítele, poradila. Záplaty na svetr, na lokte, však to znáte, jsem koupil.
P.S. A ten krám jsme tenkrát vyhodnotili jako
nejbarevnější krám ve městě.
Milan Brož
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor