Rytíři Rüdigere, nebudeš nás děsit?

"Co na to říkáte?" ptal se mě v září po mailu jeden jablonecký nejen fotograf a přidal odkaz na článek o záměru umístit v Jablonci nad Nisou sochu rytíře Rüdigera na Horní náměstí. Čtu, čtu, nápad se mi líbí. Vždyť tu za první republiky stál. Jako romantické duši mi už je pouze to slovo "rytíř" nadmíru sympatické. Z nedostatku času na sáhodlouhé "conatoříkání" odepisuju: "Mně se to líbí." "Mně se to líbí taky, ale mám silný pocit, že s Jabloncem a současnými Jablonečáky prostě nemá nic společného. Nehledě na to, že málokdo ví, o koho vlastně jde," odepsal umělec. "No jo, názory se různí...," pomyslela jsem si a ubírala se nadále svými myšlenkami a svým hektickým životem. Nyní, několik měsíců poté, čtu o rytíři Rüdigerovi znovu. Bystřím smysly, když slyším, že tato socha nebyla původně určena pro Jablonec, nýbrž pro Vídeň. Hmm, a kdo to vlastně byl ten Rüdiger? A tak hledám, pátrám, nacházím informace o rytíři Rüdigerovi z hradu Ehrenburg v Tirolích... to asi nebude on. Á, to je on! Na stránkách kohoutího kříže se dovídám o rytíři Rüdigerovi nebo Rüdegerovi z Bechelaren. Zadávám tedy do prohlížeče "Rüdiger von Bechelaren" a Wikipedie už to sype z rukávu.

Dobový snímek Horního náměstí s rytířem Rüdigerem.
(ze sbírky sběratele a publicisty Egona Wienera)

Takže rytíř Rüdiger je postava z legendy o Nibelunzích... teď se pozastavuji. Co to vlastně znamená? Mám dnes ale pátrací den ... chci vědět všechno přesně! Opět pomáhá německá Wikipedia. Nibelungové jsou národ nebo lid (německy ¨"Volk" může totiž znamenat jak národ, tak také obyvatelstvo či lid, rovněž chásku) z germánské legendy o Nibelunzích. Bechelaren leží na Dunaji v Dolních Rakousích (dnes je to Pöchlarn). Tento Rüdiger je jednou z hlavních postav v této legendě. Byl vyhnán v bojích z Porýní a jako leník hunského krále Attily se usadil právě v Bechelaren. Jako jeho vyslanec přichází ke Kriemhildě (a neptejse se prosím, kdo to byl, já už na další hledání nemám sílu...) s nabídkou sňatku a při té příležitosti jí slíbil věrnost. Tady se to trochu zamotává. Kriemhilda totiž pozve své bratry ke svatební hostině. Ale tito bratři jsou patrně Burgunďané, tedy ta Kriemhilda bude (byla) asi Burgunďanka... No svatebčané se nepohodnou (tedy jako že se začnou vraždit) a Attila potřebuje Rüdigerovu pomoc proti těmto Burgunďanům. Jenže Rüdiger slíbil před tím také věrnost Kriemhildě! A teď je ve strašném presu. On slíbil věrnost oběma - hunskému králi, i Burgunďanům! Rüdiger byl čestný rytíř, proto prožívá obrovské dilema. Nakonec obrátí meč sice proti Burgunďanům, ale odevzdá jim svůj štít. V boji posléze umírá.

A právě tato vnitřní muka dvojího slibu věrnosti představuje ona socha, která má být umístěna na jabloneckém Horním náměstí. Původně však měla stát ve Vídni před kostelem, kde měla symbolizovat věrnost panovníkovi. Na sochu, nebo lépe řečeno pomník, byla tehdy vypsána soutěž a v ní zvítězil Franz Metzner se svým návrhem kašny s Rüdigerem. Pro soutěžní téma věrnosti panovníkovi se inspiroval právě v příběhu tohoto rytíře, který je spjat s rakouským Podunajím. Městská rada však tehdy o jeden hlas prý toto dílo nepřijala. To se psal patrně rok 1904.

V roce 1919 získala sochu Moderní galerie v Čechách a v roce 1923 byla díky zájmu jabloneckého starosty Karla Fischera umístěna v parku u kostela sv. Anny. V roce 1930 našel Rüdiger místo na Horním náměstí i s kašnou. Prý mělo toto dílo představovat dvojí loajalitu českých Němců - ke svému národu versus k Československé republice.

Stavba kostela na Horním náměstí.
(ze sbírky Egona Winera)

Jak to dopadlo s českými Němci, víme. Po druhé světové válce byli vyhnáni. A jak to dopadlo s rytířem? Byl svržen partyzány. (Ostatně podobný osud potkal i libereckého Siegfrieda, další postavu z legendy, kterého, také s kašnou, vytvořil rovněž Franz Metzner. Tuto sochu, která stála před libereckou radnicí, svrhli sousedé po válce a kamenné části kašny pak posloužily jako podklad pro městské dláždění.) Ale zpět k jabloneckému Rüdigerovi. Socha byla poškozená a v roce 1958 měla být ošetřena jako majetek Národní galerie. V roce 1970 byla prodána do Bavorska. Koupili ji tzv. Novojablonečtí (vysídlení obyvatelé Jablonce, kteří si tam zřídili nový domov - Nový Jablonec - Neugablonz). A tak jim tam Rüdiger připomíná historii dodnes.

Jen pro zajímavost. Toto byl také návrh podoby kostela na Horním náměstí.
(ze sbírky Egona Wienera)

V Jablonci nad Nisou má stát kopie díla. Jazyky, které tvrdí, že Rüdiger nemá s městem nic společného, nemají pravdu. Rytíř symbolizoval vnitřní stav českých Němců, kteří Jablonec obývali. Představoval jejich jakousi dvojí loajalitu (německý národ versus Československá republika). Dvacet dva let byl ve městě přítomen. Toto období je součástí historie a tu nelze vymazat. Naopak, měli bychom ji znát. I kdyby nový Rüdiger měl v člověku vyvolávat jen jakési nepříjemné memento, patří do jabloneckých dějin.

(jo)