Příběhy (v) Eroticonu

Příběhy  vedle Erotikonu

Prodával jsem v jednom stánku

byliny a lektváry pro babičku, mamku,

leč jsme hned z kraje otráveni a plni toho byli syti,

vždyť stánek náš umístěn byl hned vedle Erotic City

tam na patře OC Nisa v jedné hale,

tak jsme tomu rychle chtěli dáti vale...

Pak však - bych připraven byl na ty svody,

řekl jsem si: „Nebudeš vařit z vody,

zajdi se poradit do hospody!“...

   ...totiž chodí tam na sváteční jeden mnich

   a ten bez rozmyslu: „Pořiď si knihu knih...

   ...není důležité že je vybledlá,

   dívej se na obsah, co ti Bible dá,

   vše důležité najdeš v písmech,

   co dnes ke sluchu – vše jen výsměch!“

Tak potajmu jsme pak začli sledovat ten krám,

kolik návštěv že tam půjde – pánů dam?

...a jak že je to s lidskou cností

v té naší české společnosti.

Dlouho nic ...fakt ...ni duše,

ni stáří mládí, ni ženy muže,

kolem proudí lidské davy,

jen o nákupech však se baví,

nikdo nehodí směrem tím svého očka,

ani tam ten pán ani tamta kočka.

Tak plynuly dlouhé chvíle

jak nás tam ten čas míjel

až ...v naší nepozornosti! ..pozor zrada,

do Erotikonu se snad někdo vkrádá.

   Slyšíme hlasy, hovor ...ouha,

   čísi snad ne marná propuká tu touha

   a rodičové co byli právě vešli,

   na nezletilou dceru s křikem: „Nežli

   neodbyde tobě aspoň patnáctý ten rok,

   sem neučiníš ani jeden krok!

   Čekej tady pěkně na nás,

   my vrátíme se v chvíli – naráz!“

A tak dívčí děcko pláčem třesoucí bradu

muselo čekat pěkně u zábradlí vzadu.

No...že holčině to není milé,

a také že dlouhá je tu chvíle,

děvče mizí někde - ve svém právu

v tom mraveništi lidkého davu.

   Pak mi přišla ňáká práce

   a já nemoh ani smát se,

   když rodičové opouštěli potom

   ten slovutný Erotikon

   a v té přeplněné Hyperce

   marně pátrali po dcerce.

         X     X    X

Poslechněte však jak mile

mi tam plynuly ty chvíle

a já dokonce účastí svou mohl býti

první svou exkurzí v samotném Erotic City.

Tak...dělám si svou práci na svým staně,

když tu náhle ohlédnu se maně

a slyším pípnout: „Dobrý den, pane!“

   „Dobrý den...já vás slečno znám?“

   „To ne...ale...vy prodáváte tady a já tam!“

   - a útlá ruka tý slečny

   ukazuje na obchod ten věčný.

Začnu koktat: „To vy slečno...tady v tom City?

… víte já celej život se bál tam kdy jíti...“
A v tu chvíli byl mi hroznej hic.
   „Nebojte pane...to já nic!“
   - píplo to dívčí štěně.
   „A v který se prodáváte měně?“
   - na tvrdo jsem tu otázku sek sem
   tomu štěněti padlému sexem.

„Ale vždyť vám říkám...já nic pane,
já ani nevím co tu všechno máme...“
a gestem mne zve dál „prosím!“
   Nevím jak se to všechno nosí,
   vše tu na člověka tak útočí,
   maně si kryju oči i s obočím,
   nevím co se s tím vším dělá
   a vzápětí letím ven jak střela.

„Pane počkejte...“- pípne „ ...na mne to tu taky padá,

vždyť koukněte jak jsem ještě mladá!

Víte...mě nemusíte bát se,

já to vzala jen že.... není práce,

já nejsem žádná lehká holka,

já jsem jen instruk-torka!“

No...víte... nenapadlo mne ani ve snu ...ani trošku,

že v Erotikonu budu mít takovou kámošku...

a... říkejte někdo tý mý ženě že jsem si to nevymyslel ani jako záminku,

prodávat hned vedle Erotikonu to KITELovo bejlí pro babičku maminku.

                                                                                   Milan Brož HOVORY/prosinec 2015