JFŠvásta 70

JFŠ 70

aneb

Jaroslav František Švásta oslavil své životní jubileum … a jak jinak, nežli činorodě a dvojnásobně.

Po prvé to bylo 16.ledna v Rychnově u Jablonce nad Nisou, kde se presentoval výstavou „Ohlédnutí 2“. Hned den na to, v neděli pokračoval v oslavách na „svých“ Maršovicích, kde ve své „driketě“ uspořádal nejen výstavu „Mačkáři a mačkárny“, ale rovněž se svými přáteli pokřtil knížku stejného názvu.

více foto Z D E

Více se s oslavami jeho sedmdesátin můžete seznámit v přiloženém projevu k jeho „rychnovské“ výstavě a z fotografií z obou akcí, jež poměrně přesně dokumentují jeho činorodost a elán, kterého má dodnes na rozdávání. Také množství přátel, které mu přišlo k jeho jubileu poblahopřát svědčí o jeho velké oblibě. 

A tak … „Jardo Franto! … ať Ti to ještě dlouho vydrží!“

Za všechny Tvé přátele ti to ze srdce přeje Milan Brož

M.Brož a JFŠvásta

Dámy a pánové, vážení hosté … dobrý podvečer!

Dovolte, abych Vás jménem svým, ale především jménem protagonisty dnešního podvečera … pana Jaroslava Františka Švásty, srdečně přivítal na dnešní vernisáži.

Když jsem chystal tu dnešní promluvu, netušil jsem, co mě čeká. Posléze jsem pochopil, že promluvit, byť ve zkratce, o životě fotografa a básníka JŠ...tak to můžu rovnou o něm napsat knížku. Na to ale času nebylo, a pak...četba té knihy by byla akcí úplně jinou – v rozhlase na poračování. Takže nakonec mi nezbylo než škrtat škrtat a škrtat a v podstatě tady promluvit jen fragmentálně, vybrat zajímavosti, milníky.

Vraťme se do roku 1972. 5.listopadu je nabitý sál OKD na Žižkově pln očekávání. Za chvíli začíná vernisáž výstavy .... Jen jeden muž se nezastaví, ten, co pověřen byl fotoreportáží. Nervozitě se nevyhne, je to jeho první akce takového významu, na rozdíl

od „vystavujícího“ – ak. malíř PAVEL LISÝ to byl , jehož výstava to je již padesátá.

Dnes jsme ZDE ve výstavní síně města Rychnova u Jbc. Tentýž muž je mezi námi, tenkráte jako novic, dnes ostřílený matador, opět

s trochou nervozity, přeci on je dnes tím hlavním protagonistou. Kruh se uzavírá, podobenství se naplnila, je to za těch deset let VÝSTAV ZDE jeho padesátá fotodokumentovaná účast na vernisáži v těchto prostorách.

Mohé se mezitím TENKRÁT a DNES událo. Tak alespoň letem světem.

TU VYSTAVENÝ soubor fotografií, není ani desetitisícinou jeho celoživotní tvorby. Vždyť fotí … co pamatuje … spolužáky, na průmyslovce, vyučování, exkurze, i volné chvíle, sport.

A je tu vojna, tam je vždy co fotit... Pro zajímavost ...mimo témata vojenská… a že je to taky tak trochu od nás: v archivu má foto vojína MAŠKA, tehdy bažanta, an při polním cvičení v neckách zadělává těsto na knedlíky. Co by na tom...kdyby... se nesešli po letech v Tanvaldu, když kupoval CHLEBA - MAŠKŮV.

To by bylo zajímavých výstav z jeho tvorby. Namátkou perlčiky… v době plné zákazů, nařízení a utajování v Ostravě fotografuje tehdejší technický unikát – největší lis v republice...a není přistižen. V OSMAŠEDESÁTÉM takové štěstí nemá a osvoboditelé hned na místě ohněm likvidují jeho spisové materiály, je štěstí, že si v druhé kapse tašky nevšimli KAMERY OSMIČKY, a film zachránil. To

v DEVĚTAŠEDESÁTÉM v Bartolomějské už o filmy přichází.

O dvacet let později, při návštěvě Václava Havla v Jablonci, přichází dík ochrance JENOM o novou košili, když hledal místo se sluncem

v zádech.

Fotil a fotil. Vše ve veslařském klubu SLAVIE … sport i následky toho ostatního … svatby a děti. V 89' za snímek pózující mis-ky IVANy CHRISTOVÉ na INTERKAMEŘE získává jednorázový japonský fotoaparát FUJI. Jako správný Čech a k tomu Žižkovák, jeho jednopoužitelnosti nedbá a v několika následujících letech jím zhodnocuje X dalších filmů.

V roce 1974 nachází druhý domov – Maršovice. Není zde již novicem, před 6ti lety fotí v DALEŠICÍCH a zachycuje už i zdejší krajinu. A pak jdou fotoreporáže 40 let jedna za druhou... vítání občánků, zábavy, plesy, loučení dětí s MŠ, pohřby, svatby, oslavy MDŽ, jubilea občanů, sportovní a družební akce … příkladně ta návštěva fotbalistů z NDR nebo kolchozníků ze SSSR. Dokumentuje rozvoj obce, nové domky, výstavbu kovárny v přidružence, atd. Mnohé z těch fotek našli uplatnění i v Svč. museu v LIBERCI jako součást výstavy ke 40.výročí otevření Ještědu.

Až do roku 2013, kdy z redakce odchází redaktorka Jaroslav Očenášová, publikuje často v Jabloneckých novinách, účastní se soutěží OKS a fotokubů. V Galerii MY k jejímu 15.výročí vystavuje skoro šest desítek svých prací. Léta zastává funkci kronikáře obce … pochopitelně SVÝCH ... UŽ DÁVNO SVÝCH MARŠOVIC.

Ano, prosím, stále mluvím jen o jednom člověku, o protagonistovi dnešního večera, o panu Jaroslavu Františku Švástovi. Narodil se 18.1.1946 v Praze. Po osmiletce následuje Průmyslovka – kování, válcování, tažení, TO JE JEHO OBOR. Pak 3 semestry na ČVUT a je, SOUDRUHŮM NEPADL DO OKA, odejit na vojnu. Po třech letech

v ČKD odchází z pozice mistra do přidružené výroby JZD, kde setrvá plných 35 LET AŽ do důchodu.

Vincek-Pavel Kudr

Na jedno zapomenout nesmím … jakoby náhodou, jakoby mimochodem … ZAKLÁDÁ RODINU, rekonstruuje BARÁK, stává se tátou … dědou. A CELÝCH PADESÁT LET mu oporou je jeho žena. JAROSLAV A JAROSLAVA – jdou spolu životem od první společné návštěvy biografu. Když po letech života na Maršovicích se probírali věcmi ještě ze Slavie – toho veslařského klubu, nalezli i dvě vlaječky. Na rubu jedné stálo: nejlepší mladší dorostenka za rok 1964 a na druhé: nejlepší starší dorostenec za rok 1964.

Čas se nezastavil a práce Jaroslava Švásty pokračuje. Setkat s ním se lze snad všude, i já mu musím děkovat za jeho fotoreportáže mých podvečerů. V posledních letech své úsilí zaměřuje

na dokončení knihy MAČKÁRNY A MAČKÁŘI, ve které ZDOKUMENTOVAL fenomén našeho kraje – DRIKETY, nebo-li mačkárny. Knížka pokřtěna bude zítra v 15.hod na MARŠOVICÍCH, a kde jinde nežli v DRIKETĚ.

Tato výstava je jen malé zastavení, ohlednutí se za těmi sedmdesáti lety. A …dovouji si citovat z jedněch materiálů o něm:

Za objektivem vždy stojí určitý člověk, který podává svědectví nejen o realitě, ale i o svých pocitech.

A přesně to - dámy a pánové - plati i o JFŠ … Dovolte mi proto, abych teď tady na tomto místě u příležitosti jeho velikého jubilea, autorovi dnešní výstavy a mému kamarádovi JARDOVI ŠVÁSTOVI pogratuloval, a ze srdce mu popřál nejen jménem svým, ale i Vaším, moc a moc zdraví, dostatek práce, KTERÁ PŘECE ŠLECHTÍ – a v Jardově podání to snad platí dvojnásobně, teplo rodinného krbu a … snad JEŠTĚ ...dodal bych … žádnou srážku s blbcem … to přece

ve svých letech už nemá zapotřebí.

Dámy a pánové,

dobrý večer, mnoho pěkných zážitků z tohoto podvečera a …

JARDA ŠVÁSTŮ … spolu se svým dílem je Váš.

Rychnov u Jablonce nad Nisou v sobotu 16.ledna 2016

Pojďte si nezapálit

Křest mé knížečky proběhl ve středu 27.ledna 2016 v příjemném prostředí kavárny Galerie FR v rýnovickém domečku. Sešlo se nás, tak tak, že jsme se vešli. Knížečka vypráví můj vlastní příběh, jak se stalo to, že dnes je to již dacet a půl roku, co jsem si nezapálil … s několika varovnými vyjímkami, které popsány jsou v kapitolách „23. Doutník. Po šesti a půl letech“ a „24. Po sedmi a půl letech – už žádný doutník“.

Zleva: Jiří Srna-ilustrace, Petra Laurin - kmotřička a pořadatel večera, Milan Brož - autor, Pavel Žur - kmotr  více foto Z D E

Napsána byla po dvanácti a půl letech od chvíle, kdy jsem si řekl DOST! Asi po pěti letech od napsání ji   jako čtení na léto, „odpublikovala“ s poměrně slušným ohlasem tehdejší redaktorka Jabloneckého deníku Jaroslava Očenášová, .. a uběhly další tři toky. Pak však „mě osvítilo“, ukázal jsem texty panu Pavlovi Žurovi, řediteli našeho divadla, a po půl roce ticha se začaly dít věci a za dalších několik měsíců jsme ji mohli pokřtít. Bylo více lidí, kteří mi fandili a svým dílem se o její vydání zasloužili, paní Procházková z Eurocentra, paní Bobková se svými korekturami, paní Marinová – nakladatelka. Za uspořádání celého krásného večera pak děkuji majitelce a provozovatelce Galerie FR paní Petře Laurin, za ilustrace doktoru Jirkovi Srnovi a za hudbu toho večera jeho skupině BG trio+1. Za přečtení ukázek pak paní Ireně Kaufmanové.

A za to, že přišli, děkuji „Všem, co přišli“. Měl jsem toho dne zrovna narozeniny, a snad právě pro to, že "se to" nevědělo a večer byl uspořádán tajně, abych o křtu nevěděl, namísto plánovaných „Hovorů, ovšem...“, to byly – věřte, mé nejkrásnější narozeniny v posledních desetiletích.

Na závěr … ještě jedno „zbásněné“ povídání na téma již zmíněné dvacátéčtvrté kapitoly.

POSLEDNÍ DOUTNÍK

To byl tah - jsme zas málem

se domu vrátili až nad ránem.

Že slavit bylo co - je lidský,

to se důvod najde vždycky,

a že nekuřil jsem už víc jak sedm roků

tak jsem se odhodlal i k tomu kroku,

že... ku cti a k té velké slávě

jsem se odvážil a zapálil si právě

….hned po tlačence na octě,

při holdu k té velké poctě,

….no-hráli jsme si na pány,

vybraný doutníček z Havany.

Hmmm to byl dlouhej kouř ...to Habáno,

ale v tu chvíli jsem nepomyslel ještě na ráno,

totiž... pak vstávaje jak v polepšovně měl jsem v hubě

však v koupelně ani za mák pasty už nezbylo mi v tubě

a to pro mě byla hrozná rána,

že nemohl jsem si toho rána

vypucovat ni smradlavou mou hubu

ni vykotlanou díru tu v zubu.

A tak...sedě v depresi tam na vaně okraji

myšlenky se mi chechtaj a protivně volají

„tak si zapal!“ - a ponoukaj mě k tomu,

„tak si zapal - vždyť vzal sis jeden domu!“

Ruka má ho z kapsy vytáhnout se zdráhá,

vzpomínám jak dlouhá byla kuřácká má dráha,

celých pětadvacet let

jsem na tenhleten svět

koukal abraka dabraka

jen skrze dýmu oblaka.

„No to né, to né“ – se brání já, to moje

ruka ta pomalu se otvírá – už ve stoje

a v díře takový tý divný vlhký mize,

zavřela se za ním voda v hajzl míse!

                                                                                 27.leden 2016 / Milan Brož

Bouda na přejezdu tratí ČD – věděli jste to?

Bouda, drážní budka při přejezdech tratí ČD se signalizací. Nevím, jaký je její přesný název. S kým mluvím, vesměs se nám tyto nové, které byly k přejezdům instalovány při celkové rekonstrukci tratě Liberec – Jablonec n.N. - Tanvald – Kořenov – Harachov – Sklářská Poreba, nelíbí. Oproti těm starým, bývalým, již letitým a značně ošuntělým prostě nelíbí. Tvarem ani velikostí, jsou totiž o dost větší, nežli ty minulé.

Jsou důležité, skrývají v sobě veškerou elektroniku k ovládání signalizace na přejezdu. A to je safra důležitá věc, aby fungovaly precizně, bez chyby, bez vynechání, vždyť jde o život, respektive o životy. Proto musí vše řádně ochránit.

Dostalo se mi té cti, když jsem v jedenáct večer venčil psa, že jsem si mohl takovou jednu budku prohlédnout a kontrolujícího technika se tak trochu vyptat. Bylo mu jedno, jak vypadají, na to oči neměl. Ale „lepší, jsou rozhodně lepší, než ty staré, koukejte …!“ - a začal mi ukazovat a popisovat.

Elektronika je prakticky stejná. Veliké zlepšení však je to, že budky jsou izolované a vytápěné. Nastaveno to je na 15 st C, a to k dobré činnosti elektroniky rozhodně přispívá. Přijel, že na centrále se signalizovala jakási závada na vstupních dveřích, a to je také plus. Nic nenašel, asi ten mráz!

A nějaké negativum? - ta otázka rozhodně musí padnout. Ano, ano, najde se. O vzhledu jsme již mluvili. Ale to hlavní … baterie. Staré boudy vybaveny byly niklcadmiovými, cena vysoká, dvacet tisíc, ale životnost také … dvacet let. Na současných bateriích se šetřilo, tuším osm tisíc říkal, že je jejich cena. A jsou olovnaté. A kolik vydrží? … inu šest až osm let. Tak...já nevím... když to tak propočítáte, vyjde to na stejno, ale práci navíc to dá, tak co si o tom myslet?

Věděli jste to???

                                         Milan Brož / leden 16'