V divadle uctili malíře, ale šlo i o zákon

Na ten večer jsem se těšila. I když jsem musela odsunout jistou práci, chtěla jsem přijít. Za prvé to pořádali přátelé a za druhé ... jsem si říkala, že tam nebudu muset nic dělat. Jen si sednu a budu odpočívat. Jediné, čeho jsem se trochu obávala, bylo, že tam usnu. Ovšem tyto obavy se ukázaly jako zcela liché.

Hned na počátku divadelního komponovaného pořadu Pocta Edvardu Munchovi, od jehož úmrtí uplynulo letos 70 let, který se konal ve středu v jabloneckém městském divadle, kdy paní Irena Kaufmanová a pan Milan Brož přednášeli první verše, jsem zpozorněla. To nebyla zdaleka oddychová slova. Ani hudba v podání Luboše Blafky nebyla jednoduchá.

A uprostřed večera jsem už měla plnou hlavu přemýšlení. Tak zatímco na počátku zazněla báseň O všem, kterou jsem pochopila, že všechno je láska a Bůh, uprostřed už to byly Mojžíšovy desky, kázání na hoře a Boží zákon. Jako že, kde dnes jsou ty desky a ten zákon. Tedy ne, že by Edvard Munch nebyl zajímavý a také jeho obrazy v podání jabloneckého malíře Václava Kocuma, ale tohle, ten Zákon, to pro mě bylo v tu chvíli silnější. "Co to vlastně je, ten Boží zákon?¨ A tak během rozhovoru paní Kaufmanové s panem Honzou, který si ty všechny obrazy objednal, na jevišti, jsem v hledišti přemítala: "Ve škole jsme se učili o dvojím přikázání lásky - lásce k Bohu a lásce k člověku." To by mohlo být ono! Desatero, Ježíšovo kázání na hoře a Láska. Ježíš byl Bůh a Bůh je láska, všechno, co Ježíš říkal, byla láska, protože on byl Láska. A tohle pochopit! Máme o lásce zkreslenou představu. Tohle musíme chápat srdcem, naším nitrem. A v tom našem srdci, nitru, má být uložen či vepsán Boží zákon, jak se píše v prorocké knize Jeremjáš: "... Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: "Poznávejte Hospodina!" Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat." ...

Takže jsem se na závěr pořadu musela vrátit na jeho počátek, k básni O všem, protože láska a Bůh jsou tedy všechno, a kdo v srdci miluje (hlavně Hospodina), ten jaksi samočinně zachovává i Boží zákon, kterým není nic jiného než láska. Opravdová, zářivě čistá Láska. Jak krásné, není-liž pravda?

Já bych tedy řekla, že ta středeční vydařená akcička v jabloneckém divadle byla nejen poctou norskému malíři, ale tak trochu i Božímu zákonu. Díky.

(jo)