Představte si krásný prostor, první, asi čtyři stupně k oltáři zaplněné všemožnými plody, na které si jen můžete vzpomenout - jablka, hrušky, švestky, ringle, mrkev, celer, brambory, ořechy, dýně atd. atd. (Teď ani nevím, kolik těch stupňů k tomu oltáři vedlo, asi sedm? Víte, ono mi později došlo, že to bylo nějaké symbolické vyjádření, že ty plody byly jen na těch spodních, a na těch horních ne. Ale nad tím se budu muset ještě zamyslet.) Všude vůně jako když přijdete do zelinářství. No, Slovo bylo čteno pro mě v cizím jazyce, sice jsem bedlivě naslouchala, ale stejně jsem toho mnoho nepojala. Avšak čtení bylo orámováno pěknou živou hudbou - varhany, housle, snad ještě violoncello?, a tak jsem přemýšlela, jaký je to vlastně div, že tyhle všechny plody vlastně vyrostou. Člověk zasadí mnohdy jen titěrná semínka a vyrostou velké stromy, na kterých se pak nacházejí tuny ovoce. No není to jako zázrak? Kde se bere ta pohánějící síla? Odpověděla jsem si, že z živoucího Boha, sklonila jsem se před touto Silou, a mohla jsem tak upřímně a z celého srdce vzdát za tento dar konečně také i já dík. Dík.
(jo)
 |
| Plodoví od Milana Brože. |
Ne, není to jako zázrak.
OdpovědětVymazatJe TO zázrak!