Studeňanská rapsodie
o třech větách: Váchalovy Studeňany – buldozer – houslový
koncert
Po nějaké době jsme opět navštívili Studeňany, obec dnes
patřící pod Radim, ležící východně pár kilometrů od Jičína, tři kilometry za
Valdicemi.
Studeňany, Váchalovy Studeňany. Josef Váchal zde dožil
v ústraní dlouhou dobu svého života. Za ty tři čtyři roky, co jsme tu na
kole projížděli naposled, Studeňany vskutku rozkvetly. Mám na ně, ještě
z dob předrevolučních, zvláštní
vzpomínku … buldozerovou. To když jsme o pár kilometrů vedle potřebovali
srovnat pozemek, nějakých patnáct arů, ručně to však opravdu nešlo. Na tamní
„traktorce“ pomoc přislíbili, ale až bude buldozer pracovat někde poblíž, kvůli
přejezdu.
Uběhly dva roky, běžel třetí. Domeček mi rostl pod rukama tak,
že už byl i obyvatelný, jen ten pozemek kolem, hrůza. Nahazoval jsem zrovna
venkovní omítky, míchačka běžela durch celý den. Soused vedle na cirkulárce
řezal pražce … venkovský klid, opravdu jen pohledat. A abych nezapomněl, do
toho všeho dcera nahoře na housle, žena jí drezírovala.
„Rychle, rychle … ňáký starý prkna přes asfaltku, aby ji pásama nepotrhal!“ … přiběhl nějaký člověk v montérkách, ale to už byl slyšet rachot motoru, přes pole se už blíží obrovský buldozer. Už je tady, přes prkna na cestě, zdravíme se se šoférem a je u nás, jde se na věc. To byl koncert, panečku, na pozemku svoji velkou radlicí řádí buldozer … soused řeže pražce … nám jde míchačka … z druhé strany se přidává motorová sekačka a navíc … navíc tomu všemu koncertuje osmiletá houslistka, máma sice nepovolila, ale dcera si vyřvala, protože to chce také vidět, že bude cvičit venku.
No nic, to jen ta vzpomínka. Studeňany, roubenky, roubenky, roubenky. U jedné se zastavuji na kus řeči: „Jo, můžete, klidně foťte … z roku 1822 je! … Váchal … jo jo, to je Jeho tady … foťte!“
Tak fotím. Stáří těch chalup, myslím, plus mínus bude stejné. Tak se teď chci podělit i s Vámi, stojí za to, Váchalovy Studeňany … opravdu.
„Rychle, rychle … ňáký starý prkna přes asfaltku, aby ji pásama nepotrhal!“ … přiběhl nějaký člověk v montérkách, ale to už byl slyšet rachot motoru, přes pole se už blíží obrovský buldozer. Už je tady, přes prkna na cestě, zdravíme se se šoférem a je u nás, jde se na věc. To byl koncert, panečku, na pozemku svoji velkou radlicí řádí buldozer … soused řeže pražce … nám jde míchačka … z druhé strany se přidává motorová sekačka a navíc … navíc tomu všemu koncertuje osmiletá houslistka, máma sice nepovolila, ale dcera si vyřvala, protože to chce také vidět, že bude cvičit venku.
No nic, to jen ta vzpomínka. Studeňany, roubenky, roubenky, roubenky. U jedné se zastavuji na kus řeči: „Jo, můžete, klidně foťte … z roku 1822 je! … Váchal … jo jo, to je Jeho tady … foťte!“
Tak fotím. Stáří těch chalup, myslím, plus mínus bude stejné. Tak se teď chci podělit i s Vámi, stojí za to, Váchalovy Studeňany … opravdu.
MW
 |
| Váchalovy Studeňany. Více fotografií naleznete zde |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor