Šťastný člověk a hezké jaro!

Rok 2012 - "Vyjdeš s penězi?" "Ne." "A jak to děláš?" "Beru z peněz, které naspořil tchán dětem na studium." "Aha..." "A otec dětí?" "Ten je bez příjmu, nemocný." "Aha..." "A kolik bereš?" "Devět tisíc." "Aha ... a to k tomu ještě studuješ..." "No..."

Září 2013 - "Co je nového?" "Jsem bez práce." "A dostáváš nějaké dávky?" "Ne, dostávám jen přídavky na děti." "A z čeho žiješ?" "Z těch naspořených peněz pro děti." "Aha. A to nemáš na jiné dávky nárok?" "Nevím, jako samostatně výdělečně činná jsem dostávala dva měsíce 3 500 podporu, pak 3 000 a pak 2 900. Teď už tři měsíce nic." "Musíš jít požádat o podporu v hmotné nouzi." "Asi jo, protože účet s naspořenými penězi pro děti na studium je už skoro prázdný."

Říjen 2013 - "Ahoj, tak co je nového?" "Dostávám 7 000 na živobytí a hledám si práci." "A nechtěla jsi do Německa?" "Chtěla, kvůli přídavkům na děti, víš, že tam jsou osmkrát vyšší než u nás? Člověče na tři děti bych dostávala mnohem víc na dávkách, než si tady vydělám." "Já být tebou, tak už tam jsem."

Listopad 2013 - "Tak jak je?" "Pracuju v Německu! Jsem sice jen jako tzv. minijobka, to znamená, že tam nejsem sociálně a zdravotně pojištěná, ale mám nárok na jejich přídavky na děti, které jsou vyšší než moje mzda, a tak se to pořád, i když tam skoro každý den dojíždím, vyplatí!" "To mám radost." "Já taky."

Listopad 2015 - "Ahoj, dlouho jsme se neviděli. Jak se máš?" "No mám po promoci, hledám si novou práci, protože dcera dospěla, takže mi ubyly jedny přídavky..., a už nevycházím s penězi. A taky mám teď víc času, když se už nemusím učit a děti jsou větší." "Tak hodně štěstí!"

Leden 2016 - "Na Guten Tag! Wie geht's?" "No nazdar! Sehr gut, danke, und dir?" "No jo normálně, já nežiju tak rušně jako ty. Ale povídej, co práce?" "No dobrý, už jsem pořádně zaměstnaná, pojištěná, mám v Žitavě malý byt, a jestli mi Němci uznají diplom, tak budu mít i víc peněz. Konečně budu moct vrátit dětem to, co jsem si od nich vypůjčila. Nejstarší dcera chce jít studovat, tak se to bude akorát hodit."

Březen 2016 - "Tak co?" "Diplom uznaný, vypočítala jsem si, že jestli to dobře půjde, tak za rok budu moct dětem splatit ten dluh. A taky si teď můžu kupovat lepší pečivo, ne jen nejlevnější rohlíky. Dokonce si můžu koupit i další pár bot, a nemusím chodit pořád jen v jedněch! Prostě paráda. Jsem šťastný člověk." "Víš, jak tys to dokázala, fakt, řekni. Sama, bez chlapa." "No ... víš ... já miluju Boha a každý den ho prosím o sílu. A pak ..., já teď mám jednoho chlapa - Sasa..., moc hodného a on mi taky dost pomáhá." "Aha." (úklon) "Tak hezké jaro!"

(jo)

Krásné jaro!