Březnové "HOVORY, ovšem..."

Takové večery, či spíše podvečery, … slova a hudby ... pořádám, … něco poezie, trocha jazzu, jindy vážněji. Už druhý ročník mi běží. Malinko se to už „zaběhlo“. Stojí to všechno na autorském přednesu, autorském čtení. Co měsíc, to jiný host. Není až tak snadné to pokaždé dát dohromady, totiž...když už si člověk myslí, že to má „v kupě“, něco se „vyvrbí“ , zafunguje ta základní životní premisa, totiž že „všechno je jinak“.

 A tak se to zrovna stalo i na tento březen. Hosta literáta mám domluveného...si myslím... již přes tři měsíce, určitě lidi zaujme, to jsem si jistý. Tak ještě hudebníka. Ale mám dobrej nápad, a … konec konců, už jsem ho dlouho neviděl, zajedu na „Skalu“ - tedy na Malou Skálu. Telefonem se domluvíme hned a dva dny nato se již setkáváme na Martě aliaz penzionu Marta. Mohli bychom i v jeho „aťasu“ hned pod Panteonem, fakt, ale tam to teď nemá vytopený, a Marta je také jeho „domovská“, často tam se svou skupinou hrává... panečku, a jak dobře. 

Dvě piva jen tak povídáme a u rumu konečně udeřím že „...hudbu potřebuju, víš, hudbu! Vyplnit večer...!“ Trošku se kroutí, a že zrovna „nejezdí“ a tak! „Hele, já ti ty vernisáže,... a v tom Babylonu se mi to taky nehodilo... taky jsem ti ji udělal, když's potřeboval!“ - přebíjím u druhého rumu jeho argumenty a tak souhlasí. Mám to v suchu, hrát nám 30.března bude malíř – Jírův žák, a hudebník Honza Šimek z Brodu a Malé Skály.

Tak bezva. O den později chci podrobnosti večera doladit s domluveným „hostem“. Ale ouha, den nic... druhej, třetí... nic. Ani „nebere“, ani SMS, ani na mail neodpovídá. Snažím se ho sehnat i oklikou, ale pořád „nula“. Už nemám moc času, musím se poohlédnout po „náhradě“. Zapojuji dceru i své a její známé a o den později dostávám nějaká doporučení a kontakty. Vysílám signály, ale bez odezvy. Až na urgenci se mi následující den ozývá dívčí hlas … a tak nějak se oťukáváme. Nechci moc „tlačit na pilu“, ale také nechci žít v nejistotě. Večery jsou přeci jenom již trošku zaběhnuté a mají své publikum.

No... nakonec se s tím „hlasem“ domlouváme na setkání, a po týdením střídání „ticha“ a náznaků, že teda „jó“, sedím u stolečku v LaKavárně, nějaké materiály s sebou na ukázku a jako důkaz, že to myslím vážně a že „to“ stojí za to – ten můj večer, a jsem pln netrpělivosti a očekávání „té náhradnice“. „Kristýna... Kristýnka...“ říkám si, když je už fous po devatenácté, „takové jméno přece nekecá... určitě přijde!!!“ - a při objednávce dávám na doporučení obsluhy přednost červenému.

P O Z V Á N K A

Milana Brože a Galerie FR

na březnové

HOVORY, ovšem...

Hosté večera

Kristýna Evelína Štusáková

autorské čtení básní a povídek

vlastní hudební doprovod

a

Jan Šimek

malíř a hudebník

X X X

Jste trendy? …in? ...cool? Nebo si stojíte jako kůl pěkně někde aut? 

Podíváme se tomu na kobylku.

...

Středa 30.březen 2016 v 18.00 hodin

(jako vždy čekáme, až dojede autobus)

Dům česko-německého porozumění

Jablonec n.N. - Rýnovice

Těšíme se na setkání!

M.Brož 603 543 751  P.Laurin 732 551 425 

Co bych dál povídal? Ještě jsem se ani nenapil, a přede mnou stojí – mladá, vysoce kultivovaná dáma v černém, jako členku přinejmenším FOK, nebo přímo České filharmonie, bych ji tipoval. Vzdávám, jak mě děda naučil, dámě povinnou poklonu (ostatně on mne toho naučilo daleko víc, třeba hřebíky, zatloukat taky,ale hlavně i rovnat staré, štípat dřevo, pojistky...no moc toho bylo) a pak již od prvních chvil hovor krásně plyne tak, že ještě než se vůbec dostáváme k tématu našeho setkání, tedy toho literárního podvečera, probereme kde co, a když donesou červenou „dvojku“ i pro ní, připíjíme na „zdar“ společného vystoupení. Vyklopím na stůl, ani nevím proč, mnohé své plány, které ani mí přátelé ještě neznají. Snad je to tím, že nabývám té jistoty, že z „náhrady“ slečna Kristýna Evelína Štusáková bude „hlavní hvězdou večera“ a již teď jsem pln očekávání a zvědavosti jejího autorského čtení povídek, přednesu poezie a hry na – jak sama deklarovala - její hudební nástroje.

Od letošního roku mám ve zvyku vyjádřit každému hostu svůj dík – no, jak v Jablonci jinak – jablkem, ... že?! Pro slečnu Kristýnu budu muset vybrat nějaké...k té černé … zvláště vybarvené... také, aby si fotografi užili... přece!!!

Myslím … přijďte se podívat! Bude to stát za to.

Všechny Vás, spolu s Petrou Laurin, provozovatelkou „Domečku“, aliaz Domu česko-německého porozumění v jabloneckých Rýnovicích, kde v „Kavárně FR“ večery pořádáme, srdečně zveme. Ve středu 30.března 2016 od 18 hodin … a nebojte, na autobus z města čekáme.

Za všechny Milan Brož