"Gut!" ...tak "Wiedersehen!" v Žitavě

Tak co se chystá?... dlouho jsme se neviděli!

Ale nic, už to máme po kupě! Právě jsme se vrátili ze Žitavy a...
Ze Žitavy?

Zittau!!! … né, tady za hranicema!
Aha! ...a?!

Je to pravda, no, právě jsme se vrátili. Tu výstavu nosil v hlavě léta. Zrálo to, víte jak to je... bez té první myšlenky nejde nic... a teď to dozrává, za čtrnáct dnů, přesně 23.dubna v 19.hodin to propukne. Vaškova vernisáž obrazů v Zittau, v HILLERSCHE Villa – Café JOLESCH.

Domluvené to už je dlouho, paní Očenášová, no... ta bývalá redaktorka z „Jabloneckejch“ ... to tam dává dohromady. Vymyšlené už to je, obrazů bude dvanáct. To víte, ta tématika, námět „Trojzemí“ tam chybět nesmí, také to je v názvu výstavy obsažené. A Žitava, panorama, její věže a ty kopce za ní … to je jasný. To je staré město, historické. To budou ústřední obrazy.

Pak je tam ale taková místnost, tak jako by trochu oddělená. A to si Václav vymyslel „Hele, tam umístím ty své obrazy meditační!“, a má „recht“ - celé se to jmenuje „MEDITATION AM DREILÄNDERPUNKT“ nebo-li „MEDITACE V BODU TROZEMÍ“. V tý starý umělecký a trochu ošuntělý kavárně to budou taková „okýnka“ ty jeho obrazy, už se na to moc těším, akorát tam mají trochu divnej ten závěsnej systém, tak se na to musíme připravit. Ale už to mám v hlavě … to se zvládne.

Dával jsem mu zase dohromady projev, no „… krátkej musí tentokrát být!“ - říká Vašek „bude se to překládat do němčiny i do polštiny, tak aby to dlouho netrvalo.“ „Celý do deseti minut, to je … to je tři minuty na jednu řeč, k tomu oslovení … zatím nevíme, kdo tam bude, starosta?... konzul?“ - odpovídám, „... no uvidíme!“ O tom porozumění vzájemném, o tom, že nás ta Nisa, co u nás za Jabloncem pramení, že nás spojuje,... o tom to je, tak jako ty obrazy a celá ta výstava.

Dneska jsme to tam byli doladit, „Guten Tag! Guten Tag!“ - to se paní Očenášová zdraví s paní Keyser, co tam tomu velí. „Chiqe“ dáma, plyně francouzsky, kus života už za sebou, se svou „rousse“ hlavou no … „ženská“ na svým místě... a domlouváme podrobnosti přímo už na ten večer, na tu vlastní vernisáž. Čepujou tam „Svijany“ a první soudek bude půlitr jen po jednom Euru. A také nějaké jednohubky nám dovolila. Podnik dá „šampus“ na přípitek a pro malíře a hudebníka pohoštění „gratis“... versteht sich!

„...a hudebníka!?“ - aha! Což o to, piano tam mají skvělé, teď zrovna čerstvě naladěné. Ale hudebník, pianista, mimochodem výbornej, Míra Tomšů, se nám rozsypal a je po operaci plotýnek. Tak musíme … nevíte o nějakém? … trochu „jazzýčku“ to tam chce.

Cestou z nádraží jsme se stavili za panem Zahradníkem, českým zástupcem na tamní „Hospodářské komoře“, pomáhá nám trochu s propagací, s pozváním, a také jsme si malounko prohlédli město.

Tak už to je vlastně „po kupě“. Ještě aby Václav ty obrazy udělal!!! ...ále... „to má ještě pár dnů čas“, on to nakonec vždycky "zmákne",  a pak to tam odvezeme. Myslím, moc pěkné to bude! Po dálnici z Liberce čtvrt hodinky, dvacet minut. Nebo vláčkem, snad „dvacku“ to stojí, poslední zpátky jede v půl desátý večer...jo, a platí se ve vlaku! ...  a tak vás srdečně, a hlavně za Václava, zvu! Přijeďte se podívat!

„Gut, na ja … „ a ještě se za městem ohlédáme 

                        

„... Wiedersen!“

                                                                                                                                                     Milan Brož