Podpora a Unterstützung

Válka znamenala už vždycky v dějinách lidstva bídu a utrpení pro mnoho nevinných obyvatel včetně těch nejmenších. V dnešní době můžeme také sledovat online zpravodajství z postižených oblastí, díky utečencům a jejich vyprávění jí můžeme být velice blízko. Mnoho lidí se snaží pomáhat, bere si válečné sirotky do rodin za své, posílá humanitární pomoc, někteří jedinci se vydávají jako dobrovolníci přímo na místa, kde je nebezpečno, aby tam léčili a zachraňovali zraněné.  Díky pašeráckým bandám, které vydělávají na lidském neštěstí a rozšiřují zkazky o tom, jak se v Evropě o všechny postarají, jak lidé dostanou dům, auto, peníze, čelíme nebývalému přílivu obyvatel tzv. arabského etnika. Nejvíce je touto uprchlickou vlnou postiženo asi Německo, kde se odhadem pohybují circa dva miliony žadatelů o azyl. Ne všichni to berou s humorem, s jakým se tam vyprávějí vtipy.
Například:
"Afričan právě požádal o azyl a jde radostně norimberskou ulicí. První osobu, kterou potká, osloví a řekne: Děkuji vám milý Němče, že jste mě přijal do své země, poskytl mi podporu, ubytování a zdravotní pojištění. Osoba ale odpoví: Mýlíte se, já jsem Albánec. Afričan jde dál a osloví další osobu: Děkuji vám, že máte takovou pěknou zemi tady v Německu. Osoba odpoví: Nejsem Němec, jsem Rumun. Afričan osloví další osobu, kterou potká, podá jí ruku a třese jí: Děkuji vám za vaše krásné Německo. Osoba zvedne ruce a říká: Já jsem Egypťan, žádný Němec! Afričan vidí sympatickou starší dámu a zeptá se: Jste Němka? Žena odpovídá: Ne, jsem Turkyně. Afričan se nechápavě táže: Kdepak jsou všichni ti Němci? Turkyně se podívá na hodinky a řekne: Pravděpodobně v práci."
Anebo:
"Přijde uprchlík do Německa a potká vílu: Splním ti tři přání. První přání: Chtěl bych dům. Před uprchlíkem stojí dům. Druhé přání: Chtěl bych auto. Před domem stojí auto. Třetí přání: Chtěl bych být pravý Němec. Šup, dům je pryč, auto je pryč. Zděšen se ptá: Kde je můj dům a moje auto? Víla odpoví: Jsi teď už Němec, a proto si musíš na všechno vydělat prací."
Jo jo, s humorem jde všechno líp, říká se. Tak na viděnou s integrovanými cizinci, oblíbenou výletní destinací jsou pro ně totiž česká města - Liberec, Praha (a už mají v plánu zavítat i do našeho Jablonce). Třeba najdeme společně nějakou pokrokovou myšlenku, jak v této palčivé záležitosti pomoci. Pomoc a podpora může mít totiž mnoho forem. I třeba vztyčené autobusy v centru Drážďan jako projev solidarity. Autobusy (samozřejmě ale jiné) byly původně vztyčeny v syrském Aleppu jako barikáda, aby zabránily palbě na civilisty. V saské metropoli stojí symbolicky právě před kostelem, který byl ve druhé světové válce vybombardován a jehož trosky (jako pomník) připomínaly čtyřicet let hrůzy války. S novou výstavbou se začalo teprve koncem devadesátých let minulého století. A tak jako vstal z mrtvých i tento kostel, vstane z mrtvých i Aleppo. Hlásá letáček na spodku jednoho z autobusů.

(jo)

Jakpak asi o autobusech smýšlí Martin Luther (stoje mezi kostelem a vozidly)...

Drážďany vstaly z mrtvých, vstane i Aleppo.