Dojmy z cirkusu JO-JOO

Tak náš český národní cirkus už zabalil v Jablonci svoje šapitó a vydal se na další štaci. Myslím, že směrem na Děčín. Nebo na Jičín? Říkali to během posledního nedělního (dnešního) představení, ale měli ten zvuk tak nahlas, že jsem jim ani pořádně nerozuměla.

Nejdřív by mě ani nenapadlo tam jít, cirkus není moje hobby, ale dostala jsem v Tescu za nákup volné dětské vstupenky a nejmladší dcera chtěla jít. Že prý v cirkusu ještě nikdy nebyla, a že jí to bylo vždycky ve škole líto, když její spolužáci šli do cirkusu a ona ne. No to jsem se zalekla, jaká jsem to matka. Dceři je 11 a ještě nebyla v cirkuse? A ještě kvůli tomu trpěla a já to ani nevím! "No tak to musíme jít!" rozhodně jsem rozhodla. Abyste rozuměli, když bylo mému prvnímu dítěti asi tři roky, tak jsme také šli do cirkusu. Už si nepamatuji, který to byl, ale bylo to také na jabloneckém Tajwanu. Přišly jsme tam dřív a mohly sledovat jednoho hrocha. On tam chudák tak stál, u takové kaluže, a mně ho bylo tak líto. Jak by se určitě rád porochňal v nějaké pořádné vodě, řece! Střetli jsme se pohledem, a řeknu Vám, ty smutné oči vidím dodnes. Pak jsem ještě byla, také s tím prvním dítětem, v ZOO, a to už moje averze ke klecím a k chovu zvířat v zajetí vzrostla ještě víc. První zvířata, která jsem tam viděla, byli sloni. Měli tam takový vodní příkop, vzhledem k jejich velikosti to byl však příkopek. Tehdy mi přišlo, že to tam je samý beton. Představovala jsem si je, jak se prohání savanou nebo si to užívají v pralese. A tam v té ZOO to byl plácek tak maximálně 10x40 metrů. Nebo takový gepard. Vždyť ten dokáže už za dvě vteřiny vyvinout rychlost 120 kilometrů v hodině, no a co tak asi může vyvinout zavřený v kleci, kde se tak třikrát otočí? Podle mě je to omezování zvířat, ba dokonce týrání. Divím se, že ochránci přírody proti tomu nic nemají. Ale to jen tak na vysvětlenou, proč se svými dětmi nechodím do cirkusu a do ZOO. Jen jednou. Aby měly pojem.

Takže tentokrát jsem tuto svoji averzi uklidila někam hluboko do sebe a naladila se jako dítě v očekávání. Když začala cirkusová šou, musím říct, že jsem byla mile překvapená. Celé vystoupení bylo situované do pohádky o Alence v říši divů, účinkující měli pěkné kostýmy, hrála dobrá hudba. Zvířata byla roztomilá, čistá, až bych řekla načesaná, prostě dobře udržovaná. Dojemná byla vystoupení dětského akrobata (je zachycen už "v civilu" na fotografii vpravo), který si jistě získal větší část publika. No a papoušci byli taky výborní. Létali nad hlavami obecenstva a měli úspěch. Trocha napětí s tygry přišlo vhod, pan Joo to prostě umí. Na konci, kdy byli všichni oděni v bílé barvě a spouštěly se bílé balónky, a pan principál s paní principálovou měli mezi sebou nejmladší, asi tak dvouletou "šoumenku", nejednomu citlivému divákovi přitom zvlhly oči. Teprve po skončení programu, kdy jsme se šly podívat (na přání dcery) do cirkusové ZOO a já si přečetla tabulku o tygřím samci Borneu, mi došlo, proč dával pan Joo tomu tygrovi pít mléko z dětské lahvičky. On ho totiž vychoval od miminka, matka ho prý odvrhla a ve volné přírodě by nepřežil. No tak to je samozřejmě jiná! Takový tygr je pak jako lidský mazlíček, člen rodiny. Proto si může asi také pan principál dovolit vkládat hlavu do jeho tlamy. A držet tak snad i několik Guinnessových rekordů v tomto nebezpečném úkonu. Ale stejně by mě zajímalo, jestli se jde s Borneem někdy proběhnout po lese. A taky s těmi samicemi. Ty byly totiž temperament sám. Musím se příště pana Joo zeptat. (jo)

JO-JOO už to v Jablonci dnes balil. (jo)