dovolte mi informovat Vás, že v našich rubrikách přibyly nové příspěvky.
Tak za prvé: bylo zaslechnuto dost věcí, takže se připlnilo na této adrese http://zaslechnuto.blogspot.cz/
Jedno "Zaslechnuto" pochází od bývalé jablonecké Jabloně a já bych při této příležitosti chtěla zmínit, že jsem v těchto místech dnes také něco ne zaslechla, ale "začetla", dá-li se to tak říci nebo dokonce napsati. Tedy lépe přečetla jsem si tam na jedné takové buňce, která byla asi označena boudou, a v které kdysi prodávali asi zmrzlinu - jadranskou točenou, že někdo v ní pravděpodobně potřebuje pomoc. Já jsem zrovna chvátala, ale jelikož jsem měla hlad a myslela jsem si, že tam prodávají tu zmrzlinu, tak jsem trochu zmírnila krok a trochu boudu obhlížela. A všimla jsem si tam takových dvou přilepených papírů. Jenže i když jsem zmírnila krok, stejně jsem si stihla přečíst jen na jednom papíře první řádek, kde stálo něco v tom smyslu, že někdo prosí hodné lidi o pomoc. Ale jak už jsem byla v tom chvatu (i když trochu brzděném), zbytek jsem nedočetla. Zastavila by mě asi jen ta zmrzlina, protože jsem měla opravdu velký hlad. Ale stejně jsem na to myslela, a když jsem došla na místo, na které jsem tolik chvátala, myšlenkami jsem se stejně vracela k té "jadranské boudě". Já jsem přece hodný člověk! A někdo mě třeba prosí o pomoc. Jenže jsem musela chvátat dál, ale přesto jsem zvolila trasu opět kolem "Jadranu" nebo chcete-li "Jabloně", jelikož jsem si ten papír chtěla přečíst celý. A jelikož druhá situace už nevyžadovala takového velikého chvatu (vždyť na mě čekaly jen děti...), začetla jsem se do onoho přilepeného papíru. Tam stálo, že tady v boudě (tedy asi v tom prostoru, kde se dříve prodávala ta zmrzlina?) potřebuje pomoc člověk s jídlem a trochu i finančně. Že je psychicky i fyzicky vyčerpaný. No mně se hned toho člověka zželelo, ale dveře "boudy" byly zavřené, dovnitř vidět nebylo, a já ... spěchala. V tom spěchu jsem ale přesto přemýšlela o onom papíru, vlastně dvou papírech, ale ten druhý byl stejný jako ten první. A tak my šly hlavou myšlenky: Dřív jsem všechny bezdomovce, žebráky a jiné lidi vyžadující finanční pomoc - teď mě však napadá, že jsem člověka, který by prosil o trochu jídla snad ještě nepotkala - odmítala. Dále jsem se v myšlenkách nedostala, neboť jsem musela řešit další záležitosti. A tak teď jen doplním: Neodmítala jsem je ve zlém, ale říkala jim: "Promiňte, já Vám nemohu dát, já mám sama málo a musím živit tři děti." Já opravdu neměla, ba naopak. Vždyť já bych se tenkrát také mohla postavit do řady a prosit o almužnu! Tak bídně jsem na tom byla. - Záležitost jsem vyřešila a již jsem se přesouvala na jiné místo, zase kvůli další povinnosti. Myšlenky se mi opět stočily na ten papír a na tu boudu: "Ale nyní už bych se třeba o rohlík mohla podělit. Sice také zrovna sháním nějaké peníze, ale na rozdání jídla v nouzi bych už měla." Vždyť já vím, co je hlad, sama jsem ho mívala (někdy ještě mívám, ale už jen málo). Ale mně to nevadilo (nevadí), protože jsem stejně potřebovala (potřebuji) zhubnout. A díky občasnému hladu jsem se dostala na ideální váhu. No dnes už mi opět čtyři kila do ideální váhy přebývají, takže pokud by měl někdo zemřít hlady, ráda bych mu svou porci dala. (Ani nevíte, jak se jinak cítím dobře, když mám svou ideální váhu.) No a pak jsem přemýšlela dál, už doma, o těch lidech, co takhle prosí druhé o pomoc, o bezdomovcích a tak: "V Jablonci je přece azylový dům, ten člověk má snad kam jít. Tam by ho snad umřít hlady nenechali a psychickou pomoc by mu snad také poskytli, vždyť to jsou vyškolení pracovníci tam. A jak může bydlet v té boudě? Komu to patří? Snad to není někdo, kdo tam tu zmrzlinu dříve prodával?" A tak mě napadlo, napsat to sem, kdyby to nějaký hodný člověk četl, co by měl třeba zrovna cestu, že by se tam podíval, jak to s tím člověkem vypadá. Já se tam tedy taky chystám, ale nechci dopadnout jako Zdislava z Lemberka, která podle mě na úkor ostatních zanedbávala sebe a své děti, a proto předčasně zemřela. Tedy nic proti ní, naopak, ale nic se nemá přehánět a matka, která chce pomáhat, by měla také myslet na sebe, aby z toho ze všeho třeba nepotratila... Nebo nebyla pak u porodu tak slabou, že by ho nepřežila. A co pak s dítětem, že? Pak i to její dítě (děti) potřebuje (potřebují) od někoho pomoct. (Tak já tohle prostě Zdislavě nějak nemohu "nepředložit". Já jí to nechci vyčítat, nebo snad ji za to odsuzovat, to vůbec ne. Třeba si to neuvědomovala, že pomáhá jiným lidem a svým dětem z toho pak umře. Nebo co já vím, třeba byli v jejím okolí všichni tak otupělí, že jim chtěla ukázat, že když člověk chce, tak pomáhat může, i když má spoustu jiných povinností. Ale podle mě to při vší úctě prostě přehnala. Ale jestli to bylo jinak, tak se jí omlouvám. Nejraději bych si s ní o tom promluvila.)
A za druhé přibyly další dvě kapitoly na adrese http://pojdtesinezapalit.blogspot.cz/
Myslím, že jsem Vám chtěla napsat ještě něco, ale s tou první záležitostí jsem se tak rozepsala, že toho raději už nechám. (Pokud to bylo něco důležitého, tak si určitě vzpomenu).
Mějte se krásně, jo
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor