"Pepíčku!" okřikuje maminka svého synka, když slyší, že mluví sprostě. "Ale maminko, tohle říkal včera pan prezident, tak to nemůže být nic špatného," odpovídá synek. "A paní učitelka nám taky včera vynadala do debilů." Matka přemýšlí, jak mu to má vysvětlit, nechce, aby hlavu státu nebo paní učitelku před synem nějak zneuctila. "Mami, to je normální, takhle mluví každej. To jen ty pořád něco máš," přidává se do hovoru Pepíčkova starší sestra Bohunka. Pepíček přeběhne rychle k domácímu úkolu: "Mami, co znamená: Ryba smrdí od hlavy?" A to je voda na matčin mlýn: "To znamená, že když se lidé třeba špatně chovají, například mluví sprostě!, že za to může hlavně jejich vedoucí, jejich nadřízený. Že za chování těch lidí je odpovědný ten, kdo jim velí, kdo je vede. Třeba pan prezident ve státě, nebo paní učitelka ve třídě." Pepíček se zamyslí a pak řekne: "Tak se musí hlava uříznout?" "No to nemůžeš brát tak doslova, to je jen přísloví, lidmi vypozorovaná pravda, že když někde funguje třeba nějaký podnik špatně, tak už špatný bývá jeho ředitel. Ten, kdo vede, kdo má tím pádem také větší odpovědnost. Je to takový všeobecně platný princip, který se vztahuje na všechny možné společnosti - rodinu, školu, firmu, stát," snaží se matka synovi záležitost se smradlavou rybou co nejlépe vysvětlit. A přitom ji napadá: "Kde mají děti dnes vidět dobré vzory, když dospělí jsou zkažení? Jeden představitel státu pije, druhý smilní, třetí krade v přímém přenosu..."
Můžeme se pak divit, když se říká, že to jde s úrovní společnosti z kopce? Proč se učitelé hrozí, že děti jsou čím dál tím horší? Vždyť ty jen napodobují, do určitého věku nemají pojem, co je dobré a co špatné. Je to na dospělých, aby jim to svým příkladem ukázali. Jak jim to ukazujeme my? Jsme jim vždycky dobrým příkladem? Uvědomujeme si to vlastně, že takhle je v podstatě vychováváme? Až budeme chtít dítě počastovat, jak je nevychované a co všechno dělá, ukažme si prstem na sebe. My dospělí za to můžeme. My máme odpovědnost, ne děti. Ty ještě nic neví. Ty jen napodobují to, co vidí a slyší. My to snad umíme ještě vnímat, co je dobré, a co ne. Nebo už také ne? Hranice mezi dobrým a špatným se posunuje. Co by ještě před sto lety z hlediska mravů neobstálo, má dnes status standardu. Nenechme se osidly špatností podmanit.
(jo)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor