Gruß aus Neuschwanstein

To takhle po devíti hodinách cestování člověk vystoupí v Rakousku z auta, jde do tamní Billy něco koupit k jídlu, protože jídlo se už do auta nevešlo, a při přemítání, který že chleba tedy nakoupí, se mu za zády ozve: "Co dělaj Češi ve Vompu v Bille?"
"Jé, dobrý den! No kupujou chleba..."
A hned zabředne do přátelského hovoru. Zjistí, že onen tázající se Čech je zde pracovně, na jeho další otázku, co potom, až se ten chleba koupí, odpoví, že se jde na túru. A tak se onen tázající Čech vyptává dál, jestli pak nohy nebolí. "No my jsme teprve teď přijeli, tak nevím. Uvidíme po túře." Kdyby nezasáhl příbuzný: "Ty máš taky všude známí. Dobrý den," snad by se k nám i přidal.  Ale zdá se, že strohý tón příbuzného ho zahnal pryč: "Tak se mějte hezky a na shledanou!" Nechápu, proč jsou někteří lidé tak nepříjemní. Že prý je to cizí člověk a já se s ním vybavuju jak se starým známým. Vždyť je to ale radost, tak daleko od domova potkat krajana!

Tak vyrážíme na túru. Příkladně vybaveni, já jsem si musela vzít dokonce i kalhoty, které ze zásady nenosím - pociťuji totiž jakousi diskriminaci sukní, když přijdete do krámu a je tam přehršel všech možných typů, střihů a délek kalhot a sukně nikde, v lepším případě se v rohu krčí pár (nemožných) modelů. (Mimochodem již několik let sháním pořádnou džínovou sukni, nejlépe s kapsami. To jen kdybyste ji třeba někde viděli...) Ale příbuzný jinak nedal, že bych se tam v horách prý v sukni zabila. No to není pravda, ale nechtěla jsem dráždit tygra a vzala si kalhoty od sousedky - doktorské... Takže příkladně vybaveni, já v doktorských kalhotách, nasedáme do auta. Prší. "Tak co kdybysme dneska jeli na Neuschwanstein, když prší?" "Co to je?" "Ty nevíš?" "Ne." "To je přece ten pohádkový hrad, jak je často na puzzlích." "Ahaaaa. No tak jedem!"

Pohádkový zámek Neuschwanstein. Obrázek: ukraden z internetu

Jedeme krásnou krajinou. "Jé, to je Zugspitze!" (Nejvyšší německá hora.) Škoda, že je skoro celá v mlze. Ale mohla bych si ji i tak vyfotit. Dala bych k té bílé fotce popisek: "Zugspitze v mlze." Takové humorné pohledy mají v Londýně... Klidně Vám tam prodají za stejnou cenu jako normální pohled jen takový černý nebo bílý. Ten první je Londýn ve tmě a bílý je Londýn v mlze.

Ale to už se blížíme k zámku. "Hele, Češi." Před námi české auto, s libereckou značkou. Sousedi! Vjíždíme za nimi na parkoviště. Aha, jsou tu parkoviště tři a k polednímu celkem plná. Nakonec přece jen seženeme místo. Jdeme pro vstupenky. Je tu lidí jak na Václaváku. Všímám si postávajících lidí u krámků, na cestě, u restaurace, pořád tam stojí, tak za sebou, na co tady tak čekají? Míjíme je a kráčíme vzhůru ke vstupenkám. Řada se táhne nahoru, a teď mi to dochází. "To ty lidi asi všichni čekají na ty vstupenky, ne?" "Ne, ty jsou až dál." Jdeme tedy dál, ale mám neblahé tušení, že ti lidé přece jen všichni čekají na ty vstupenky. "Tý jo, fakt. Tak co budeme dělat? Jedem zpátky?" Lidský had několik set metrů dlouhý. "A zase pojedeme dvě hodiny zpátky? Tak počkáme, ne? Třeba to půjde rychle." "A nebo taky na nás už nic nezbude a řeknou přiďte zítra..." Přemítáme. Ale, jsme vybaveni do hor, tak nějaké čekání nás přece nerozhodí. Vracíme se tedy zpět a zařazujeme se. Je za deset minut 12. Po chvíli se dostavuje hlad a tak si rozbalujeme chléb (koupený v oné Bille) a k tomu nějaký Puten salám. Krůtí. Docela nám to utíká, je nás víc, tak pořád někdo něco povídá. Hledáme ony Liberečáky, kteří přijeli před námi, ale nevidíme je. Ve 13.45 na nás přichází řada. Děti zdarma a dospělí 12 Euro. Tak to jde. Takový známý Schloss, to zas není tak drahé. Tolik stála i vstupenka v Jablonci do cirkusu... Máme prohlídku v 18.10. Tak jsme to stihli, už jsem se bála, že nám vyjde na zítra a budeme tady muset přespat. Tak to vidíte, prohlídky tu jsou každých pět minut, to musí být obrat. A toho lidstva! Jsem tou spoustou lidí unešena a pořád je fotím. Chci to řádně zdokumentovat.

Fronta na vstupenky vnější. Foto: jo

Fronta na vstupenky vnitřní. Foto: jo

K zámku to prý od těch vstupenek trvá 40 minut chůze. Je 14 hodin, to máme tedy ještě víc jak tři hodiny času. Vzhledem k počasí, které nijak moc ven nevábí, usedáme do restaurace. Hodnotíme místní hranolky, že jsou mnohem lepší než u nás. No ony to také nejsou jen tak obyčejné hranolky, ale Pommes Frites. A jdeme se podívat k jezeru. Cestou jsme se ale šli zase schovat před deštěm do další Kneipy. Čekáme, až přestane. Přestalo. Došli jsme k jezeru, tak hezké. "Jé koně! Pojedem bryčkou!" Děti by chtěly jet na zámek koňmo. "A nepojedeme radši autobusem?" říká dospělý. "Prosím Tě, ty chceš jet tady autobusem jako senior? Tak buď koňmo, nebo pěšky." "Ale bryčka stojí 6 Euro na jednoho." "No a co, jsme tady jednou za život, tak když děti chtějí jet s koňma..." Ale naštěstí je u koňské zastávky velká fronta. "Jé, tak to přece zase nebudeme čekat. Vždyť my dneska pořád někde čekáme. Radši půjdem pěšky, ne?" Děti souhlasí. Moje moudré děti. Chvilku držíme krok s bryčkou, ale nechceme trhat partu a tak čekáme i na hlemýždě z naší skupiny.

Už pod Schlossem. Foto: jo

Než vejdeme na nádvoří, odbočíme ještě a jdeme se nejdříve podívat na Mariánský most nad propastí. Trochu se děsím, je tak narvaný lidmi, že mě napadá, kolik má asi nosnost? Já osobně jdu tedy jen na okraj a když vidím hýbající se prkna pod mýma nohama, držím se u zábradlí a říkám dětem, aby daleko nechodily. Vedle tabulka s nápisem: "Životu nebezpečno!" Vzpomenu si, jak jsem s nimi nechtěla chodit ani do Českého ráje, že tam jsou pořád někde nějaké skály, tak aby nespadly. A tady... Tak pojďte už, chceme přece na ten zámek a ne skončit v propasti. Jenže ony se tam musí ještě vyfotit... "Ať Vám tam nespadne mobil!"

U propasti. Foto: jo

Životu nebezpečno! Foto: jo

A nyní už zase čekáme, tentokrát na nádvoří. To už je poslední čekání. No a jdeme, dostáváme audio průvodce, který nám to všechno říká česky. Chvíli ještě čekáme už v nějakém zámeckém předpokoji, okna jsou otevřená, díváme se ven. I nejmladší dítě se vyklání, v ruce drží audio průvodce, který vypadá podobně jako mobilní telefon. "Ať ti to nespadne!" říká starší dítě tomu mladšímu. "Ty máš starosti jako dospělý," odvětí mladší a obrátí oči v sloup.

Poslední čekání... I (jo)

Poslední čekání... II (jo)

A je po všem. Ještě nakoupit suvenýry. Mně tedy nadchla pohlednice císařovny Elisabeth zvané Sissi. Asi mám nedostatky v dějepisu, ale vůbec nevím, co má s Neuschwansteinem společného. Nebo že by něco s Ludvíkem Bavorským? Je nádherná, a ty vlasy! Chci si koupit velkou pohlednici, ale pak chci ušetřit a koupím si jen malou. Jenže pak zjišťuji, že na té velké je ještě něco napsaného, a tak si myslím, že je tam třeba napsané, proč ji prodávají zrovna tady na tom zámku. Tak si tedy ještě přece jen koupím i tu velkou. No nakonec zjišťuji, že to tam napsané není, ale je tam její podpis: Sissi. Tak mám velkou i malou.

Hezká císařovna Sissi na pohlednici.
Jinak ji takhle v roce 1865 namaloval Franz Xaver Winterhalter
 (Kaiserin Elisabeth von Österreich, olej na plátně)

Ve 23 hodin jsme dorazili zpět k naší tirolské bytné. Samozřejmě, že jsme jí před tím zavolali, aby neměla obavy, že jsme se třeba zřítili z nějakého skaliska, když jsme ráno odešli s tím, že jdeme na túru. Ale dnes byl snad celý svět na Neuschwansteinu, tak se to tak protáhlo.

A co říci na závěr? Že nevím, jestli jsme ty Liberečáky nakonec viděli, nebo ne. Na prohlídce tam s námi sice ještě nějací Češi byli, ale rozhodně nebyli tak sdílní jako onen Čech v Bille. Tak to možná ani ti Liberečáci nebyli, protože ti by si přece s námi popovídali. Nebo ne?

Jo, a doma jsem na Wikipedii zjišťovala, proč je ta rakouská a maďarská císařovna Elizabeth "Sissi" uváděná na Neuschwansteinu v Bavorsku v Němcích. To tam je třeba i u cesty takový billboard s ní a ona se ptá: "Kennen Sie mich?" Znáte mě? "No moc ne! Ale chtěli bysme!" Tak jsem tedy zjistila, že to byla sestřenice onoho Ludvíka Bavorského, který Neuschwanstein nechal postavit, a s její sestrou Sofií (či Žofií, ale pořád jde o tu samou princeznu) byl několikrát zasnouben. Ale vždycky to nakonec zrušil.

No a ještě jedna rada, kdybyste se tam chtěli vypravit. Ono je možné si vstupenky zarezervovat. To je lepší. To se tam pak nestojí ta fronta.

(jo)

Herzlichen Gruss aus Neuschwanstein! Srdečný pozdrav! JO