PROSEK

"Vono se řekne Prosek..." - jo jo, "vono" se to jen tak řekne, ale neznalí, a těch je většina, mají představu jednoho z prvních pražských odpudivých sídlišť. Konečná... punk... hotovo. A zajisté se nemýlí, ale ...

Znám Prosek od druhé poloviny šedesátých let, kdy jsem jako šestnáctiletý začal s chlapama z "áčka" chomutovských basketbalistů brázdit městy naší země. Ve skupině jsme měli i pražský celek Spartak Kbely, který ve chvíli, kdy se začalo prosecké sídliště stavět, se ze své nevyhovující sokolovny ve Kbelích přestěhoval do první dokončené nové tělocvičny při první nové ZŠ na Proseku. Byla to hrůza, věřte mi, hromady bahna, hromady materiálu, žádné osvětlení, žádné značení, nic nic. Ale tělocvična byla pěkná, v té době zase tolik pěkných a vyhovujících placů nebylo. 

O dva roky později, po třetí si to míříme na již známou adresu, ale ouha!!! - tady to není.
"Zkontroluj adresu!" - šofér na vedoucího manšaftu.

"No jasně... Kbely hrajou... sídliště Prosek, to je tady!" - nikdo netušil, že přibyla nová ZŠ.

"Dej to sem! ...ty vole! ...dyť je tu jiná ulice!" - si po studiu "hlášenky na zápas" všiml řidič.
"...tak a je to v p...! - vylétlo někomu z huby. A měl pravdu. 

Tady, v té měsíční krajině, kde bez ladu a skladu leží všechno, stavebním materiálem počínaje, přes hromady vybagrované zeminy, přes bezedné louže a bláto jak z lagun v povrchových dolech,  včetně roztřískaných  panelů.... a sem tam novými několikasetmetrovými obytnými bloky konče,  jsme tu skutečně teď potmě jako ztracenci na neznámé planetě, a "GiPíeSky" ještě nebyly. Jak to dopadlo? Volali jsme na Policii, tehdy SNB, ti nás zavedli, ale stejně jsme přijeli, sic ještě v čekací době, ale opožděně, vymrzlí a zkřehlí - autobus topil jen při jízdě. Co budu povídat, bez řádného rozcvičení, šup ... a v sedmé minutě jsme prohrávali 2 : 28. Jak to nakonec dopadlo? Dobře! Výsledek už dneska není důležitý, ale snad právě dík tomu, že jako mančaft z pánevního města jsme pro takovouto krajinu, připomínající spíše kraj povrchových dolů, měli cit, jsme se nakonec odsud dokázali vymotat a navrátit se domů. A to ... myslím tím "to" se změnou tělocvičny, se opakovalo ještě dvakrát. Opravdu mám z mládí Prosek zažitý.

X X X

Dnes, když takřka po padesáti letech těmi místy procházím ...v poslední době mně život dal tu trávit více času, pomalu rozpoznávám, aha, tahle ZŠ to mohla být, taky tenhle Gympl či ta Průmka v Českolipské. Asi. A když jsem u těch názvů ulic... já sám tu přebývám v Jablonecké, je tu též Lovosická, Liberecká, a... a ... a také, teď když Litvínov bojuje o svůj první titul mistra ligy v hokeji, nesmím zapomenout... i Litvínovská, se svoji velkou a moderní Základní školou. Pak také hospody ... jen poslyšte ty názvy: Jizerka, Královka, hned se tu jablonečan cítí lépe, ale k zahození není ani Šatlava, i s katrem, řetězy a koulí na nohu, a jako speciál pivo "Lapák". Ulice, silnice, chodníky, mnoho zeleně, krásný park Přátelství s vysochaným Wolkerem, všude již vzrostlé stromoví a "keřoví", i hřiště pro psy tu maj ... asi se tu žije lépe, než kdy před tím ...krámy, služby, všechno tu je, i metro, však stanice Střížkov patří k nejhezčím.

A tak tu brouzdám, jak bych řekl "se psem se nesem" těmi místy, nesmím zapomenout ani na to, co tu ze "starého" ještě zbylo. Není toho, pravda, mnoho, ale "ono" zbylo, dnes povětšinou pěkně opravené, živé, sloužící. I slavné pravidelné poutě se tu konají.

"Že nevěříte!" - tak prosím, zvu vás na prohlídku:  ZDE

Stanice metra Střížkov:  STŘÍŽKOV