Přechod a zábradlí

Zcela zbytečné zábradlí 

aneb

kam zmizel přechod

Před lety tam byl, pak udělali kruhák 5. květen - Mostecká - Lovecká, a po nějaké době zmizel. Zato se objevilo zábradlí, zhruba v polovině Mostecké ulice, přesně tam, co je mostek přes Nisu. A já celé ty roky žasnu a žasnu, jaký to všechno má smysl, komu se tím bylo posloužilo?

·         Chodcům – a tím obyvatelům města … to určitě né!

·         Motoristům – při chvilkovém pozorování toho místa zjistíte, že také ne!

·         Urbanismu – to kdyby raději vkusně osázeno bylo zelené prostranství tam vybouráním dvou domů vzniklé.

·         Předpisu – to snad by vysvětlení bylo, znalcem nejsem.

Postůjte, pozorujte, pokoukněte, jak to vše jest situačně propojeno, co na co navazuje, kudy chodí lidé, jak jezdí auta … a tak. A hned Vám je jasné, že se jedná o další … pardon …“kravinu“, která v našem městě byla stvořena a jeho tvář, byť jakoby v maličkosti, ale přesto … a maličkost ku maličkosti, že! … a jeho tvář „potvoří“!

Situace je jasná. Přirozený koridor všemu je dán údolím řeky Nisy a zřejmě od nepaměti tudy i lidské kroky vedou. Tak si představme tu situaci, kdy jdete od autobusového nádraží, nebo přímo z města, z  Dolního náměstí, z náměstí Míru, od muzea apod. Vše spěje k „autobusáku, podél Nisy veškeré komunikace vedeny jsou. Procházíte prostranstvím nádraží, spějete v těsném sousedství Nisy kolem „Malinova“ a jeho Šlaráfie, přes parkoviště za autobusákem,  vpravo za ním výše zmíněný „kruhák“ a šup, jste v Mostecké. Plynule na druhou stranu ulice, kde vás dále do Podhorské vede právě to osázeníhodné travnaté prostranství.

No, kratčeji to nejde, a chodec volí vždy, aby kroků pošetřil, tu cestu nejkratší, podchod nepodchod, přechod nepřechod. Ledaže vám cestu zatarasí nepřekonatelnou překážkou. Jak je tomu v tomto místě. Chodec prochází parkovištěm, ocitá se na Mostecké a chce ji přejít, ale … ZÁBRADLÍ! Však jak již řečeno, chodec kroky šetřící, nenechá se jím přinutit k zacházce ani doprava  na přechod ke „kruháku“, ani doleva, kde kroků navíc by ještě přibylo, ale jednoduše, zábradlí nezabradlí překážku ať z té či oné strany obejde a Mosteckou ulici přechází v silném automobilovém provozu v šíři právě toho zábradlí a bez přechodu. Ku chvále řidičů, mnozí se zde chovají, jakoby tu přechod byl a chodce upřednostní.

Je to pochopitelné, přirozené koridory nejde svévolně měnit a stane-li se tak, jsou nám vnucované změny, nejsou-li ku prospěchu, málokdy akceptovány. Tak i na tomto místě, kde „zebra“ – přechod přece jen jakési ochrany chodcům nabízel a motoristy naopak na tom místě umravňoval. Zrušením přechodu však situace byla pro všechny  tuze zkomplikována a místo se stalo značně nebezpečným. Postůjte při dopravní špičce – ráno, když lid pěší míří na nebo z autobusáku, zrovna tak ve špičkách odpoledních a podvečerních, kdy kolony aut zaplní celou Mosteckou. Nebo když se rekreanti vrací domů či teprve ke svému „volnu“ do hor najíždějí. Opravdu, "radost" pohledět.

Ptám se, kterýpak „kompetent“ toto nařídil, vymyslel. Proč nelze hledat řešení, která jsou nabíledni, věci přeci jsou prostým uvažováním, selským rozumem, řešena nejlépe. A co znamená to snad ne více než třímetrové zábradlí … čemu má zabránit … anebo to je jen jakési „alibi“, úlitba jakémusi, v těch místech však svou funkčností naprosto „zhovadilému“,  předpisu? Ví to však „dopravní inženýr“ či již zmíněný „kompetent“?

Nevím. Přechod nepřechod, zábradlí nezábradlí, přechází se zde dál. To víte, „halt“ přirozený koridor je přirozený koridor, to vědí přeci i žáby, stahující se k námluvám ve vodních tůních, to vědí i mravenci v našem bytě, to vědí včely zásobující své úly, a co my … My Lidé …?!

Milan Brož