Chřipka - dobrá zpráva

„Pánečku … no to není špatná, ale dobrá, dobrá zpráva!!!“ až se mi chce tancovat, popadnu psa, se kterým jsme se právě vrátili z ranních povinností, „…dobrá!!!“ a s tím psem v náručí - štěně, ale už skoro deset kilo - dokonce několik tanečních variací vytvořím, a do taktu pořvávám: „…dobrá!...dobrá!…chřipku má! … no to je dobrý, ať si užije!!!“ tak, v botách, jak jsme přišli, kuhyň nekuchyň,  žena nežena … ani nenadává. Ale psovi se to nelíbí, je jak hadimrška, neudržím ho a … je po tanci. 

„Ňákej střelenej!“ si určitě řikáte, „ňákej ujetej!“  vždyť, kdo by měl radost, že syn má chřipku jak Brno, z hodiny na hodinu ho skolila. „Voni sou ňáký zmutovaný letos! … ty bacily …  nic na to nezabírá, pěknej previt, ta letošní skřipka!!!“ 

Blbec!

Tak abyste věděli:

„Špatnou zprávu mám,“ po návratu z ranní psí procházky slyším hned ve dveřích ženu.

„A je to tady…,“ říkám si, „…kluk rozsekal auto a…,“ ani domyslet nechci, těch zpráv o nehodách, toho varování na špatný stav silnic, kalamity, náledí …je toho moc, letos! Měl mi ho dovést - to auto, mám práci, do půl desáté tu měl být, těch sto kilometrů po dálnici není žádný problém. Měl děti, vnuky naše, své auto nepojízdné, tak bylo třeba…, no, rodina si má pomáhat, že!

„Auto…? ...,“ špitl jsem.
„Jo … auto!“
„Já to cejtil v kostech! ... to vem čert, jestli jen plechy…,“ já na to, a je mi jedno v tu chvíli, že nestíhám nic, měl jsem toho na dnešek … no „přehršel“, to je teď všechno vedlejší, … já to tušil … já měl takovej blbej pocit, teď … venku, když jsme byli - nosívám sluchátka, … právě v rádiu hlásili upozornění, že někde u Boleslavi, nějakej větší karambol „… já to fakt cejtil v kostech!“
„Máš si …,“ ale domluvit jsem ji nenechal.
„Tak co je? … co si mám? ... kde je?! ...,“ křičím.
„Co řveš?“

„… tobě to asi nevadí! … kluk má malér a ty!“ rozčiluju se na ženu „… tak co mám dělat, kam  jít?!“

„Hele … neřvi už, v poledne stíháš autobus, tak si pro to auto zajeť sám, kluka to skolilo …­,“ a je to tu, vidím to jasně, auto v cajku, ale kluk, … asi vystoupil, chtěl pomoct a … smetlo ho to, … leč žena v poklidu pokračuje: „…skolilo, no ...

… z hodiny na hodinu, chřipku má jak Brno!“

Milan Brož