Jiří Černý + Jiří Šlitr

Takřka dvě a půl hodiny pohody, zajímavého povídání a osobního setkání s předním hudebním publicistou Jiřím Černým jsme měli možnost prožít čtvrtečního večera v Městské galerii MY. Dík galeristovi panu Strnadovi, který tento vzpomínkový večer, jako součást právě probíhající výstavy "Jiří Šlitr - kresby a ilustrace", zpunktoval, nás protagonista večera provedl životem tohoto předního a zakládajícího člena divadla SeMaFor, kreslířem, zpěvákem, skladatelem a ...a ...a... Během večera jsme se dozvěděli věci, fakta, historky i méně známé, úsměvné i ty druhé.

Toto nevšední setkání s pány stejného jména Jiří jakoby natolik ovlivnilo naše vnímání času, že večer nám utekl jako z vody, když kolem půl deváté jsme se, coby početné a vděčné obecenstvo, s panem Jiřím Černým, byv leckterý z nás obdarován jeho autogramem, loučili bouřlivým potleskem.

Děkujeme

Mb

OC CENTRAL vyroste v centru Jablonce nad Nisou

OC CENTRAL Jablonec nad Nisou

                                                 více foto současného stavu viz ZDE

Postál jsem chvíli, včera odpoledne to bylo, na poštu jsem šel, v ulici Generála Mrázka, za sebou parčík Rehavitalu, před sebou parkoviště a bývalé obchodní centrum Jabloň. Tak se mi to všechno honilo hlavou, vzpomínky, úvahy, a tak. Vzpomínal jsem, jak jsme z Jabloně byli nadšení, největší krám v bývalém Severočeském kraji to tehdy byl…a nahoře ten „bufík“, pánečku, nic takového tu dnes není. A ta cukrárna, už tehdy s dětským koutkem! Líto nám, pravda bylo školy, jak se říkalo „co jí pomohli spadnout“, ale to nákupní centrum i s parčíkem a lavičkami bylo přínosem.
Budovalo se, pochopitelně to nové muselo být větší, hranatější… Uvykli jsme, oblíbili si ten bufík i cukrárnu. A ejhle, dějiny místa se po desetiletích opakují. Jabloň také „bude spadnuta “, vyroste zase něco většího, lepšího, representativnějšího…už zase tu máme budavatele! Jen mě napadá, proč ten barák nemohl až do své již nedaleké zkázy sloužit dál svým účelům, proč byl propachtován Vietnamcům? – nic proti ničemu – proč se nechal chátrat? …a hned další otazník, proč se nevyužije v projektu toho nového?
„Hloupé otázky!“ – myslíte si, neznalého diletanta či „nýmanda“ nějakého. Já si myslím, že normálního člověka, myslí tak spousta lidí, mám to ověřené. Ale, jak tak na tom chodníku „lelkuju“, představuju si ten ohromný zastavěný prostor, ten „kontr“ vůči průčelím domů v Komenského ulici, od poštovního úřadu až k bývalému Tuzexu. Tak jsem si vzpomněl i na nedávnou poměrně nechutnou diskusi mezi paní Idou Chuchlíkovou a panem Pletichou o Idině nápadu vysázet v té ulici alej. Prvotní diskuse a odůvodnění pana Pletichy, že to nejde… se scvrkla na trapné osočování a dohadování se nad termínem „veřejný zájem“ a co to vlastně znamená, a kdo že je chytřejší nežli „chytrá horákyně“! Já však, jak tam tak stojím, a představivost mám dobrou, tam ty stromy, tu alej, vidím a v budoucnu by se mi tam rozhodně líbila;  a jsem přesvědčen, že celá ohromná hmota budoucí stavby OC CENTRAL by jaksi zajisté byla tím stromořadím zjemněna, zpříjemněna, místo by se tím stromořadím zajisté zlidštilo. A to - si myslím – ve veřejném zájmu nás, občanů Jablonce, rozhodně by být mělo…a když „prý“ nejde sázet do země, tak do velikých truhlíků, k vidění to je v mnoha městech.
Další otázka – hloupá? – posuďte sami. Je vůbec ve veřejném zájmu nás Jablonečanů výstavba takového gigantu v samém centru našeho města? O kontrastu ohromné budovy a naší „dortové“ secesní architektury jsem se již zmínil. Chceme snad z Jablonce udělat centrum … teď nevím čeho. Turistiky?  - by se mi líbilo, bižuterie? – to snad ještě tak nějak jsme, mincovnu máme tak … nevím, v sousedství Liberce se centrem regionu, oblasti, stejně nikdy nestaneme, byť počtem obyvatel přesahujeme například i obchodní a automobilové centrum Mladou Boleslav. Ale ta ve svém okolí žádného většího městského konkurenta nemá, nehledě na její, díky Škodovce bezkonkurenční výši hladiny tamních mezd. A dobré nápady se tu začasté háží do koše, jako ten kdysi i publikovaný na Museum dopravní techniky…vidíte, a už vyrůstá v Liberci. Tak  teď místo záchrany zámečku Schlarafie tu budeme mít zámek-palác „halt“ jiný. Vraťme se k té otázce „veřejného zájmu“ výstavby takového obra. Domýšlíme důsledky?... když ani OC EVEKO své obchodní prostory není schopno prodejci zaplnit. Kdo se tam přestěhuje, které krámy a obchody ve městě zmizí, doslova tímto gigantem byvše vysány – však příkladů je mnoho! …proč se z nich nechceme poučit?! Stačí, byť dvojnásobný, sousední Liberec, a v Boleslavi to je podobné. Jak se mým návštěvám v našem městě líbí právě ty ještě existující obchody, obchůdky… ještě živé výkladní skříně. A to si již dnes stěžujeme, že oproti letům předrevolučním je město mrtvé. Co bude potom…uvidíme.
Nechci a ani to není mým zájmem a účelem tohoto článku jakkoli dehonestovat firmu CRESTYL, která stavbu provádí. Její realizované projekty opravdu nevypadají špatně, nakonec podívat se na ně můžete na jejich stránkách – viz: http://www.crestyl.com/page-projectlist.html
V té souvislosti mne přišla otázka další: „Proč projek nebyl předveden a publikován veřejnosti? Plány, vzhled, apod.?“ – jak by to byl jakýsi záměr, se mi zazdálo, neboť si myslím, že veřejnost by o takovémto díle ve městě informována měla býti dopodrobna. Ale to je jiná otázka, že?!
Vizualizuace CENTRALu viz: http://www.crestyl.com/pageparam-project-id@42.html  dnes již pravdivá není.

Také jsem  se, nedlouho tomu, byl  podívat na „sezení“ ohledně územního plánování na naší radnici, kde firma CRESTYL presentovala své obměněné záměry výstavby našeho CENTRALu. A, mohu říci, její jednání a přístup ve mně žádnou nelibost nevzbuzoval, naopak jsem dokonce nabyl dojmu určité vstřícnosti vůči naší „radnici“, která však v tuto chvíli do toho prakticky už vůbec nemůže „co kecat“…územní rozhodnutí je dané, stavba povolena, vše již běží.  Celé dílo je věcí „radničních vedení“ minulých. Řečí bylo mnoho, pochopitelně, hlavně však těch, co se rádi předvádí, ostatně k věci, jak již psáno, se prakticky už hovořit nedalo. Jen jsem byl jaksi zklamán, proč nepadla otázka: „A proč v tom předpolí musí být tolik betonu? … nešlo by to jinak?“ – a mě samotnému, jako divákovi, promluvit na takovém sezení dáno není.
Tak tam na tom chodníku v ulici Generála Mrázka stojím, myšlenky my táhnou hlavou, ale to je tak vše, co mohu udělat. Ještě snad napsat takovéto povídání, úvahy, otazníky ...a budeme se těšit, že to dopadne dobře.

15. duben 2015
Jablonec nad Nisou                                                                                    Milan Brož      

Schody města Jablonec nad Nisou

Nápad zmapovat schody a schodiště našeho města jsem nosil v hlavě již několik let. Realizace však nastala až nyní, kdy mám rozbitý fotoaparát a fotim na mobil. Proč to tak dlouho trvalo? Inu, jednoduchá odpověď. Ono je to složitější, nežli si člověk myslí. Problém je totiž v tom, že ne každé roční období schodům sluší tak, aby ty naše schody, schůdky, schodiště, šla dobře nefotit. Nejedná se ani tak o to, aby fotografie byla krásná, jasná, umělecká a dokonalá. Ne, o to mi nešlo. Hlavním cílem bylo, aby na schody bylo vidět. „A proč by nebylo?“ – se můžete otázat. Ano, proč by nebylo – no, například v zimě a za sněhu uzavřené a nepoužívané schodiště ani nenajdete. „No tak v létě, to je jasný!“ – není, v létě zase nevidíte na schodiště skrytá v houští kěřů a stromů, natož je dobře vyfotit. Proto jsem zvolil tento čas, čas na přelomu zimy a jara, čas, kdy je na schodiště dobře vidět, kdy zbytky sněhu mohou i linie jednotlivých stupňů ještě zdůraznit.
Nedělám si vůbec patent na to, že jsem vyfotil všechna schodiště, schody či schůdky našeho města. Ale snažil jsem se, to mi věřte. Snad z dotyčného souboru lze si udělat obrázek o tomto, i architektonickém, fenoménu města, o věci, kterou bereme tak nějak samo sebou a se samozřejmostí, že si ani nevšimneme, jak které vypadá a v jakém je stavu, jak se o schodiště staráme, jak zapadá do okolní zástavby, jak… jak… jak…? A tak můžeme vidět celou škálu schodů a schůdků, od majestátu schodiště před radnicí, přes schody na přehradě či jen pár stupínků na stráňce v parku nad radnicí. Zatím nepřidám popisky, kde se co nachází. Není nad to, trochu potrápit mozkové buňky.Na závěr mi dovolte prosbu. Víte-li o dalších, řekněte, napište nebo pošlete foto, vše přímo k nám do  magazínu INTERESSE Jablonec, či přímo mně.Adresy: interesse.jablonec@gmail.com // rbodepo@seznam.cz

Schody si můžete prohlédnout: ZDE 

Děkuji a krásnou prohlídku a zábavu z určováním míst přeje

                                                                                                                         Milan Brož

Jablonec 12. dubna 2015

Od jizerskohorského ticha k duchovnímu klidu

Mému kraji…
…tak se jmenoval komponovaný pořad, který v rámci cyklu Rodáci uvedlo v pátek 13. března 2015 Městské divadlo v Jablonci nad Nisou.

Oč šlo?

Každoročně v cyklu Rodáci představuje divadlo umělce spjaté s městem Jablonec nad Nisou, s jeho okolím, Jizerskými horami. A protože v těchto dnech známý jablonecký malíř Václav Kocum slaví své životní jubileum, nemohla, samozřejmě, při této příležitosti chybět ani jeho prezentace, když se byl představil ve všech prostorách divadla svojí výstavou Od jizerskohorského ticha k duchovnímu klidu, kde na průřezu děl celoživotní tvorby dokumentoval svůj umělecký vývoj, který dobře charakterizován je samotným názvem výstavy. Obrazy pak tento vývoj jen potvrzují, když ke zhlédnutí jsou jeho díla raná i pozdější, kdy malíř hledá svoji inspiraci v tichu hor, zachycuje konkrétní místa, detaily krajiny, kámen…, ale i obrazy duchovní, například Kazatel či Duše Jizerských hor, která se naprosto vymykají rámci jeho tehdejší tvorby.
V prvním patře pak umístěna jsou díla současná, která jen stvrzují druhou část názvu výstavy, kdy malířova osobnost dozrává až k hledání vnitřního klidu, rovnováhy, smíření. Obrazy jsou subtilnější, ne snad rozměrností, ale pro povrchního diváka svým uměleckým projevem, kdy inspirací malířovi jsou vnitřní stavy jeho vlastní duše, pochyby, poznání, …, ale i svým provedením, kdy opouští těžké materiály, jako je překližka, dřevotříska, deska, doplněná začasté i konkrétním artefaktem malovaného místa. Malíř se přiklání k plátnu a k abstraktnímu vyjadřování, které mu k tomu dává nekonečně prostoru. Kdo však Václava Kocuma sleduje delší dobu, ví, že jeho přerod není žádným překvapením. Na jeho umělecké cestě k „abstrakci“ ho na několik let pozdrží znovuobjevený německý spisovatel Gustav Leutelt, jehož Knihu o lese nechává přeložit, a s nímž se umělecky i názorem na zdejší kraj ztotožňuje. Symbióze s tímto předválečným spisovatelem Václav Kocum věnuje několik let svého uměleckého života, milníky na tomto úseku cesty pak je řada výstav Leuteltovi a jejich Jizerským horám věnovaná.
¨
Je jen škoda, že z prostorových důvodů nemohly býti ukázány obrazy jazzové, množství obrazů, které ještě v „předleuteltovském“ období vznikaly během krátké doby asi dvou let, kdy inspirací malířovi byla jazzová hudba a prožitek z ní. Právě tato tvorba, a krom děl rozměrných i několik desítek drobností zvaných Jazzinky, je spojnicí mezi malířovou tvorbou jizerskohorskou a současným vyjádřením abstraktním.

Vernisáží výstavě byl právě shora zmíněný asi hodinový komponovaný pořad poezie, slova a hudby, jenž jsem autorsky, scénicky i režijně pro tuto příležitost pro svého letitého přítele velice rád připravil, a kde jsem chtěl vyjádřit naši spjatost s tímto krajem, lásku k „našim Jizerkám“, které Václav tak rád kreslil, k městu, k lidem. Kdo mi byli pomocí, ať organizačně, či i svým vlastním vystoupením … Lucie Slaninová, Irena Kaufmanová, Luboš Blafka, Petr Bohatý, i kluci osvětlovač a zvukař, všichni svým entuziasmem pomohli ke zdárnému dílu, které sledovalo na dvě stě … a jak nám pak při závěrečném rautu sdělili, spokojených diváků.

Takže … Díky Všem … a Václave, k Tvým šedesátinám dostatek zdraví, stálou inspiraci jak uměleckou, tak životní, a ještě plno hezkých dnů …

… Ti za všechny přeje Milan Brož

Fotodokumentace zachycuje průřez večerem,
hledejte na webových albech Picaso: zde

Was gibt's Neues na Interesse?

Co je nového? Na Velikonoce či krátce po nich musí být přece něco nového. To by jinak nešlo! A i u nás na Interesse Jablonec máme pár novinek.

Ta první je, že jsme uveřejnili již poslední kapitolu z knihy Pojďte si nezapálit od Milana Brože. Nyní si celé "Geschichte", celý příběh můžete přečíst na této adrese: http://pojdtesinezapalit.blogspot.cz/ A pokud holdujete tabáku a chcete přestat, tak si myslím, že byste mohli následovat onen návod, o který v tomto vyprávění jde.

Další novinkou je, že nám zde přibyl odkaz (rubrika) na výuku německého jazyka. No je to spíš taková hravá forma, pro děti. Ale má-li někdo zájem... Wenn Sie Interesse haben..., dann klicken Sie bitte hier.

A ještě bych málem zapomněla! Kdybyste chtěli u nás uveřejnit také nějaký příběh, nebo dokonce román či novelu, tak se nezdráhejte nás informovat! My máme o všechno zájem! O epiku, o lyriku, i drama je vítáno! Ve formě prózy či poezie, to je jedno. Česky, německy, na jazyku nezáleží. Hlavně, aby to bylo pozitivní a přínosné. Tak se těšíme! Wir freuen uns auf Ihr Schreiben! Rovněž fotografií se mohou čtenáři potěšit. Also Fotos auch!

Schönen Frühling, pěkné jaro a kontakt najdete vpravo (Kontakt - Schauen Sie bitte rechts)

Těšíte se také, až nám to v Jablonci rozkvete u autobusového nádraží?

Velkopáteční

Tehdy se na Zemi prý setmělo, i když bylo poledne. Snad to byl úlek živlů, snad hněv Stvořitele, cože to lidé provedli Boží Lásce. Probili její lidské tělo hřeby a vztyčili na kříži. Taková potupa!

A i když lidé Boží Lásku křivili a křiví, ona zůstává stále stejnou. Je to ta největší jistota světa, kterou když správně pochopíme, máme všechno.

V české společnosti není Velký pátek státem podporovaný jako ve státech na západ od nás. České obyvatelstvo nemá takovou možnost se zamyslet, popřemýšlet o událostech dávných, ztišit se a naslouchat v sobě, ve svém duchu, když si musí plnit své všední pracovní povinnosti. Ale když se chce, všechno jde ... i navzdory většině.

(jo)

Já jsem ta cesta, pravda i život. 

Radost z vyexpedování rychnovské antilopy obří

Obří antilopa byla v podzimních měsících k vidění v továrním areálu bývalého ZEZu v Rychnově u Jablonce n. N. Jezdívám sem pracovně, již před několika lety jsem si v zadním traktu areálu povšiml několika prazvláštních nerezových „oblud“.
„To je rozložená obří antilopa,“ jsem se dozvěděl od jednoho zrovna dvůr křižujícího místního. Na můj tázavý pohled „?“ mi odpovědí bylo zamrmlání, že „snad nějaká zoologická, někde v ‚Arabsku‘ si to objednala, ale pak to nechtěli.“ Informaci jsme přijal a tak to bylo roky.

Dvakrát, třikrát v týdnu sem vedou mé cesty … a najednou, hned několik desítek metrů za vjezdovou branou … koukám koukám: „No jasně, to je ona!!!“  a přede …, no … spíše nade mnou se tyčí tato již sestavená obluda. Mám radost a hned fotím… „Tak přeci ji nezhotovili k ničemu!“ si v duchu říkám a přeji jí: „Šťastnou cestu, antilopo!“

Za několik dnů zmizela, kam vedly její obří kroky, jsem se nedozvěděl, ale dobrý pocit ve mně zůstal.

MW

Antilopa obří plechová ještě v Rychnově u Jablonce nad Nisou. Foto: MW