Příběhy (v) Eroticonu

Příběhy  vedle Erotikonu

Prodával jsem v jednom stánku

byliny a lektváry pro babičku, mamku,

leč jsme hned z kraje otráveni a plni toho byli syti,

vždyť stánek náš umístěn byl hned vedle Erotic City

tam na patře OC Nisa v jedné hale,

tak jsme tomu rychle chtěli dáti vale...

Pak však - bych připraven byl na ty svody,

řekl jsem si: „Nebudeš vařit z vody,

zajdi se poradit do hospody!“...

   ...totiž chodí tam na sváteční jeden mnich

   a ten bez rozmyslu: „Pořiď si knihu knih...

   ...není důležité že je vybledlá,

   dívej se na obsah, co ti Bible dá,

   vše důležité najdeš v písmech,

   co dnes ke sluchu – vše jen výsměch!“

Tak potajmu jsme pak začli sledovat ten krám,

kolik návštěv že tam půjde – pánů dam?

...a jak že je to s lidskou cností

v té naší české společnosti.

Dlouho nic ...fakt ...ni duše,

ni stáří mládí, ni ženy muže,

kolem proudí lidské davy,

jen o nákupech však se baví,

nikdo nehodí směrem tím svého očka,

ani tam ten pán ani tamta kočka.

Tak plynuly dlouhé chvíle

jak nás tam ten čas míjel

až ...v naší nepozornosti! ..pozor zrada,

do Erotikonu se snad někdo vkrádá.

   Slyšíme hlasy, hovor ...ouha,

   čísi snad ne marná propuká tu touha

   a rodičové co byli právě vešli,

   na nezletilou dceru s křikem: „Nežli

   neodbyde tobě aspoň patnáctý ten rok,

   sem neučiníš ani jeden krok!

   Čekej tady pěkně na nás,

   my vrátíme se v chvíli – naráz!“

A tak dívčí děcko pláčem třesoucí bradu

muselo čekat pěkně u zábradlí vzadu.

No...že holčině to není milé,

a také že dlouhá je tu chvíle,

děvče mizí někde - ve svém právu

v tom mraveništi lidkého davu.

   Pak mi přišla ňáká práce

   a já nemoh ani smát se,

   když rodičové opouštěli potom

   ten slovutný Erotikon

   a v té přeplněné Hyperce

   marně pátrali po dcerce.

         X     X    X

Poslechněte však jak mile

mi tam plynuly ty chvíle

a já dokonce účastí svou mohl býti

první svou exkurzí v samotném Erotic City.

Tak...dělám si svou práci na svým staně,

když tu náhle ohlédnu se maně

a slyším pípnout: „Dobrý den, pane!“

   „Dobrý den...já vás slečno znám?“

   „To ne...ale...vy prodáváte tady a já tam!“

   - a útlá ruka tý slečny

   ukazuje na obchod ten věčný.

Začnu koktat: „To vy slečno...tady v tom City?

… víte já celej život se bál tam kdy jíti...“
A v tu chvíli byl mi hroznej hic.
   „Nebojte pane...to já nic!“
   - píplo to dívčí štěně.
   „A v který se prodáváte měně?“
   - na tvrdo jsem tu otázku sek sem
   tomu štěněti padlému sexem.

„Ale vždyť vám říkám...já nic pane,
já ani nevím co tu všechno máme...“
a gestem mne zve dál „prosím!“
   Nevím jak se to všechno nosí,
   vše tu na člověka tak útočí,
   maně si kryju oči i s obočím,
   nevím co se s tím vším dělá
   a vzápětí letím ven jak střela.

„Pane počkejte...“- pípne „ ...na mne to tu taky padá,

vždyť koukněte jak jsem ještě mladá!

Víte...mě nemusíte bát se,

já to vzala jen že.... není práce,

já nejsem žádná lehká holka,

já jsem jen instruk-torka!“

No...víte... nenapadlo mne ani ve snu ...ani trošku,

že v Erotikonu budu mít takovou kámošku...

a... říkejte někdo tý mý ženě že jsem si to nevymyslel ani jako záminku,

prodávat hned vedle Erotikonu to KITELovo bejlí pro babičku maminku.

                                                                                   Milan Brož HOVORY/prosinec 2015

HOVORY, ovšem - přejí do nového roku

Milan Brož a Galerie FR

Hovory, ovšem

Je-li Zeměkoule tvaru hrušky,

nemělo-by se říkat,

že je hruška kulatá?

/ovšem co s jablkem?...

...asi říkat že je hruška!?

JFŠ

Hezký Nový i nový rok 2016,

nechť je Vám v něm žehnáno,

žádnou srážku s blbcem

a ať Vám v něm stále šmakuje!

přejí

Petra a Milan

POZOR ! POZOR ! POZOR

ZMĚNA

V příštím roce se budeme scházet nikoliv

ve čtvrtek jako dosud, ale vždy

poslední středu v měsíci.

Galerie FR – Dům česko-německého 

porozumění Rýnovice/Jablonec n.N.

M.Brož 603 543 751  P.Laurin 732 551 425 

Úvahy veskrze sterilní

Úvahy veskrze sterilní

Uvědomil jsem si to v OC NISA, kde jsem brigádničil, prodávaje „KITLa“... - ano, na všech frontách se vede boj o sterilitu.

Boj o sterilní prostředí – bojuje se opravdu všude. Sterilní „to je“ nebo-li „rovná se“ POHODLNĚJŠÍ, jaksi vysterilizované a dále bez starostí a i bez zodpovědností... to je.

Máme

• sterilní domovy, ale alergické děti.

• Sterilní ženy, ale díky zcela volnému sexu rozšiřující se počet HIV pozitivních
• sterilní jedinci (antikoncepční prostředky – a už jsou vymyšleny i pro muže, nakonec je to genderově správné, ne) se vybíjejí ve sterilní SEX-revoluci, ale rodí se méně dětí
• sámotný SEX je sám sterilitou aktérů očištěn = sterilizován od vztahů, ale nedokážeme udržet rodinu
• sdělovací prostředky a ruzní mluvčí různých před... i po...tentátů sterilizují svá vyjádření a komentáře když slovo sterilita maskují floskulí „korektnosti“
• stavíme svou čistotou a prostředím sterilní SUPERULTRAOBR krámy s ulicemi, náměstími, vodotrysky, lavičkami ...jen abychom nezmokli, neurousali si boty, nepálilo slunce, ale prázdné ulice našich měst jsou ulicemi duchů, kam se bojíme po setmění vkročit.
• Zemědělci dík průmyslovým prostředkům dosahují nebývalé výše šíře a hmotnosti vzešlých osiv, zároveň se však za tím skrývá nebývalá sterilizace půdy a prostředí od ostatních druhů a forem života.

A tak k nám pro samou sterilizaci a sterilitu, tedy neschopnost se bránit, jednat rychle účelně a racionálně, začaly proudit zástupy lidu NESTERILNÍHO, NEODEODORANTOVANÝCH mužů a nevyholených nesterilních neramenatých žen, ale ženských tvarů, tak rozdílných od našich ramenatých a z posiloven vypracovaných nejen televizních a povětšinou bezdětných či jednodětných hlastelek.

Nahrazujeme čistotu sterilitou, a to žel i v oblasti duchovní. Pleteme si ty dva pojmy. Co stále sterilitou pajcováno, po tom vše jen tak sklouzne, podstaty se to dedotkne, stopy nezanechá, ale...zajisté je to pohodlnější.

Tvrdí se, že západní svět vychovává k individualitě, ale … několikrát do hodiny v SUPERULTRAOBR krámu vyřvávající ampliony: Chcete být jako Bořek Šíp, noste sako jako nosí Bořek Šíp (kdo to je, prosím?) nebo Chcete nosit šaty jako tenistka Kvitová?! - vás rychle vyvedou z omylu, … aha, to je ta individualizace vymývání a sterilování mozků od vlastního názoru!!!

Jako konzervativní jedinec mám i nadále rád vůni ženy, přísně rozlišuje od odéru mužů. Ale my … rozuměj trendy společnosti, koupeme -nic proti čistotě, ale různě pajcujeme – rozuměj STERILIZUJEme - nejen sebe, ale i psy, kočky, křečky, ...ale i duši a duše naše, ... a já nevím co všechno ještě, na vlastní žití najimáme „kouče“, a zároveň se snažíme tou naší sterilitou infikovat jak ostatní prostředí, tak i celý svět, který se ale, a po svém, brání. Pro mě slovo GLOBALIZACE v jistém slova smyslu je synonymem STERILIZACE, sterilizace Světa, člověka, milování, vztahů ... a to rozhodně za úvahu stojí

Milan Brož - HOVORY,ovšem, prosinec 2015

HOVORY, ovšem ... prosincové

Prosincové „HOVORY, ovšem“ proběhnou tentokráte již ve středu 30.prosince, ctíce tímto den následující jako konečný den roku, den oslav a … však víte.

Zároveň tím však započneme tradici novou, kdy všechny další HOVORY v tom roce novém, v roce 2016, pořádat budeme vždy poslední středu v měsící.

Poslední letošní HOVORY proběhnou tak trochu v tajemné atmosféře, kdy autora textů, se kterými budeme seznamováni, představím až na závěr večera.

Srdečně všechny k poslednímu společnému posezení v kavárně Galerie FR v Rýnovicích v tomto roce zvou Petra a Milan.

P O Z V Á N K A

Milan Brož a Galerie FR

Vás zvou na prosincové

Hovory, ovšem

Milan Brož vás tentokrát seznámí

s texty člověka, kterého pravděpodobně

mnozí znáte, ale v úplně jiné roli.

Na závěr večera odhalíme našeho

„Neznámého“

Svojí hrou na klavír večer okrášlí

Mirek Tomeš

Zbohatlík...

zdědil po dědovi prázdnou kapsu,

má do čeho žebrat

Středa 30.prosince 2015 v 18.00 hodin

(jako vždy čekáme, až dojede autobus)

Dům česko-německého porozumění

Jablonec n.N. - Rýnovice

Těšíme se na setkání!

M.Brož 603 543 751  P.Laurin 732 551 425 

Na Nové Vsi už zase staví!

Pondělí 14. prosince 2015 ráno: "Mně zrušili autobus do školy!" "Jak to?" "No prostě zrušili. Ten v 6.40 nejezdí. Takže musím buď dlouho čekat, když pojedu v 6.08, nebo to nestihnu, když pojedu v 7.14," stěžovala si dcera. "To není možný...," nechtěla věřit matka. "No a nejezdí už ten vlak?" ptala se vzápětí. "Ne, prej až od novýho roku, říkala Karolína...," odvětila dcera. "To není možný...," nechtěla zase věřit matka a podívala se na jízdní řády na internetu. Zadala: z Nová Ves nad Nisou do Liberec. "No opravdu tady žádný vlak není... Musíš do Jablonce, tam přestoupit na vlak, nebo to tady ukazuje taky jet do Smržovky a tam nastoupit na vlak. No ale to máš asi lepší jet do Jablonce autobusem a z Jablonce zase autobusem, jak jsi jezdila doteď," přemítá matka. "No a nebo tramvají. Jenže to musím běžet, abych ji stihla," doplňuje dcera. No jo chudák holka, takhle je úplně vyhublá a ještě musí běhat na tramvaj. Dělá si matka starosti.

"No tak to snad není možný! Oni klidně zruší autobus dětem do školy!" a už se chtěla začít rozčilovat, na co že máme ty zastupitele a zástupce obce, když tohle dopustí. Copak to nevědí? Vlakovou zastávku by taky klidně nechali zrušit, kdyby nebylo občanů. To se musí lidi o všechno starat sami? Lidi mají své práce dost, od toho jsou tady předně radní a vedení obcí. Co tam dělaj? "Seděj, paní! A ještě za to berou peníze. A náš starosta obzvlášť. Ten má peníze těžce vysezený," městná se do hovoru soused.

Tak snad by to mělo být na stránkách obce, ne? Jestli ten vlak už staví nebo nestaví. A matka hledá webové stránky Nové Vsi. "Otevření železniční zastávky od 13. prosince 2015," stojí v krátké zprávě. No a co to znamená, že ji otevřou a že tam ten vlak zastaví, nebo jak? A znovu zadává do jízdních řádů online požadavek: vlak, autobus z Nová Ves nad Nisou do Liberec. A zase nic, žádný vlak v Nové Vsi podle této aplikace nestaví. Ani v tento čas, ani v jiný.

"To není možný!" trvá na svém matka. A hledá stránky ČD. "Jak se jmenuje ta trať?" Liberec-Tanvald? Ne, Liberec-Sklářská Poreba. Číslo? 036. Ha! Podle jízdního řádu této tratě tady vlak staví!!! "Můžeš jet v 6.50!" plna radosti oznamuje matka dceři novinu. "Opravdu? Opravdu mi zastaví?" pochybuje dcera. "No zastaví a jdi už!" ponouká ji z branky. A první jede už ve 4.07, jako to bylo dřív! Jásá matka, protože se zase může dostat do práce, i když bude mít auto v servisu. Do teď si brala raději volno, protože první autobus jel až v pět.

Zde najdete celý nový jízdní řád vlakového spojení mezi Sklářskou Porebou a Libercem.

A jak že se to vlastně stalo, že rok vlak v Nové Vsi nestavil? Ále... To bylo tak. Panu starostovi přišel návrh projektu s rekonstrukcí tratě, a pan starosta se měl ke změnám vyjádřit. Jenže pan starosta si prohlédl pouze projekt na katastrálním území Nová Ves nad Nisou a další nezkoumal. Neboť neshledal nic, co by Novou Ves nějak zatěžovalo, projekt odsouhlasil. No a neuvědomil si, či zapomněl, že železniční zastávka Nová Ves nad Nisou leží na katastrálním území Jablonec nad Nisou. Takže novoveský starosta odsouhlasil její zrušení, aniž by to věděl. Až místní kronikář zjistil, že Nová Ves v novém jízdním řádu chybí, když se chtěl podívat na změny v odjezdech... Následně Nová Ves bojovala a svou zastávku znovu vybojovala. "Já nechápu, že ten chlap tam na tom úřadě pořád sedí," kroutí hlavou soused, co se vměstnal do hovoru. "Asi má taky přednosti, jinak by ho přece lidi nevolili," říká matka. "Nezapomeňte, že za jeho vedení se Nová Ves stala nejlepší vesnicí v Libereckém kraji," upozorňuje ho ještě. "To taky nechápu, jak se to mohlo stát...," kroutí hlavou soused dál a jde pěšky do Jablonce. Chodí tak už léta.

jo

Ilustrační foto

 

Rytíři Rüdigere, nebudeš nás děsit?

"Co na to říkáte?" ptal se mě v září po mailu jeden jablonecký nejen fotograf a přidal odkaz na článek o záměru umístit v Jablonci nad Nisou sochu rytíře Rüdigera na Horní náměstí. Čtu, čtu, nápad se mi líbí. Vždyť tu za první republiky stál. Jako romantické duši mi už je pouze to slovo "rytíř" nadmíru sympatické. Z nedostatku času na sáhodlouhé "conatoříkání" odepisuju: "Mně se to líbí." "Mně se to líbí taky, ale mám silný pocit, že s Jabloncem a současnými Jablonečáky prostě nemá nic společného. Nehledě na to, že málokdo ví, o koho vlastně jde," odepsal umělec. "No jo, názory se různí...," pomyslela jsem si a ubírala se nadále svými myšlenkami a svým hektickým životem. Nyní, několik měsíců poté, čtu o rytíři Rüdigerovi znovu. Bystřím smysly, když slyším, že tato socha nebyla původně určena pro Jablonec, nýbrž pro Vídeň. Hmm, a kdo to vlastně byl ten Rüdiger? A tak hledám, pátrám, nacházím informace o rytíři Rüdigerovi z hradu Ehrenburg v Tirolích... to asi nebude on. Á, to je on! Na stránkách kohoutího kříže se dovídám o rytíři Rüdigerovi nebo Rüdegerovi z Bechelaren. Zadávám tedy do prohlížeče "Rüdiger von Bechelaren" a Wikipedie už to sype z rukávu.

Dobový snímek Horního náměstí s rytířem Rüdigerem.
(ze sbírky sběratele a publicisty Egona Wienera)

Takže rytíř Rüdiger je postava z legendy o Nibelunzích... teď se pozastavuji. Co to vlastně znamená? Mám dnes ale pátrací den ... chci vědět všechno přesně! Opět pomáhá německá Wikipedia. Nibelungové jsou národ nebo lid (německy ¨"Volk" může totiž znamenat jak národ, tak také obyvatelstvo či lid, rovněž chásku) z germánské legendy o Nibelunzích. Bechelaren leží na Dunaji v Dolních Rakousích (dnes je to Pöchlarn). Tento Rüdiger je jednou z hlavních postav v této legendě. Byl vyhnán v bojích z Porýní a jako leník hunského krále Attily se usadil právě v Bechelaren. Jako jeho vyslanec přichází ke Kriemhildě (a neptejse se prosím, kdo to byl, já už na další hledání nemám sílu...) s nabídkou sňatku a při té příležitosti jí slíbil věrnost. Tady se to trochu zamotává. Kriemhilda totiž pozve své bratry ke svatební hostině. Ale tito bratři jsou patrně Burgunďané, tedy ta Kriemhilda bude (byla) asi Burgunďanka... No svatebčané se nepohodnou (tedy jako že se začnou vraždit) a Attila potřebuje Rüdigerovu pomoc proti těmto Burgunďanům. Jenže Rüdiger slíbil před tím také věrnost Kriemhildě! A teď je ve strašném presu. On slíbil věrnost oběma - hunskému králi, i Burgunďanům! Rüdiger byl čestný rytíř, proto prožívá obrovské dilema. Nakonec obrátí meč sice proti Burgunďanům, ale odevzdá jim svůj štít. V boji posléze umírá.

A právě tato vnitřní muka dvojího slibu věrnosti představuje ona socha, která má být umístěna na jabloneckém Horním náměstí. Původně však měla stát ve Vídni před kostelem, kde měla symbolizovat věrnost panovníkovi. Na sochu, nebo lépe řečeno pomník, byla tehdy vypsána soutěž a v ní zvítězil Franz Metzner se svým návrhem kašny s Rüdigerem. Pro soutěžní téma věrnosti panovníkovi se inspiroval právě v příběhu tohoto rytíře, který je spjat s rakouským Podunajím. Městská rada však tehdy o jeden hlas prý toto dílo nepřijala. To se psal patrně rok 1904.

V roce 1919 získala sochu Moderní galerie v Čechách a v roce 1923 byla díky zájmu jabloneckého starosty Karla Fischera umístěna v parku u kostela sv. Anny. V roce 1930 našel Rüdiger místo na Horním náměstí i s kašnou. Prý mělo toto dílo představovat dvojí loajalitu českých Němců - ke svému národu versus k Československé republice.

Stavba kostela na Horním náměstí.
(ze sbírky Egona Winera)

Jak to dopadlo s českými Němci, víme. Po druhé světové válce byli vyhnáni. A jak to dopadlo s rytířem? Byl svržen partyzány. (Ostatně podobný osud potkal i libereckého Siegfrieda, další postavu z legendy, kterého, také s kašnou, vytvořil rovněž Franz Metzner. Tuto sochu, která stála před libereckou radnicí, svrhli sousedé po válce a kamenné části kašny pak posloužily jako podklad pro městské dláždění.) Ale zpět k jabloneckému Rüdigerovi. Socha byla poškozená a v roce 1958 měla být ošetřena jako majetek Národní galerie. V roce 1970 byla prodána do Bavorska. Koupili ji tzv. Novojablonečtí (vysídlení obyvatelé Jablonce, kteří si tam zřídili nový domov - Nový Jablonec - Neugablonz). A tak jim tam Rüdiger připomíná historii dodnes.

Jen pro zajímavost. Toto byl také návrh podoby kostela na Horním náměstí.
(ze sbírky Egona Wienera)

V Jablonci nad Nisou má stát kopie díla. Jazyky, které tvrdí, že Rüdiger nemá s městem nic společného, nemají pravdu. Rytíř symbolizoval vnitřní stav českých Němců, kteří Jablonec obývali. Představoval jejich jakousi dvojí loajalitu (německý národ versus Československá republika). Dvacet dva let byl ve městě přítomen. Toto období je součástí historie a tu nelze vymazat. Naopak, měli bychom ji znát. I kdyby nový Rüdiger měl v člověku vyvolávat jen jakési nepříjemné memento, patří do jabloneckých dějin.

(jo)

PRŮJEZD 2015

Report - Průjezd 2015

Letošní průjezd PSPŠ-ZDE - tolik jsme se snažili, a dopadlo to jako vždycky - se opět pokazil. Totiž, nad ránem, před třetí hodinou, už nebylo co pít, a tak jsme se rozešli.

 Další foto Z D E

To co bylo před tím, to jsme si ale náležitě užili. Považte, vždyť např.Vánoční mši Jakuba Jana Ryby jsme si zazpívali za klavírního doprovodu, který obstaral profesor pražské konzervatoře a jablonecký rodák Jirka Holeňa. Ne dost toho ale! … „ježkárny, semafor“ a mnohé další, včetně řady koled, jsme pěli za doprovodu dalších vynikajících hudebníků, VELMISTRů PSPŠ Františka - kapelníka jazzového JAZ h FAKTORu, Petra - který nás hrou na kytaru oblažuje od vzniku našeho spolku, tedy víc jak dvacet let, nebo dalšího vynikajícího klavíristy HČ PSPŠ Mirka (Hostující Člen PSPŠ). Nakonec dorazil i „pan“ houslista Pavel alias „Vincek“ (který si před tím byl zahrál v blízkém Rychnově s Honzou Spáleným) a jejich vynikající „jam-session“ skončil předčasně vlastně tím výše již popsaným nepovedeným závěrem večera kdy už nebylo co pít. Tak jim všem za jejich vynikající muzicírování musíme poděkovat.

Poděkovat však musíme i všem ostatním, kteří se na letošním „PRŮJEZDu“ podíleli:

… ať vystavenými artefakty – vždyť k vidění bylo od mundůrů našich legionářů na Rusi, přes různé sportovní dresy, šaty, klobouky, přes jmenovací šerpu „Chevaliera de la poesie“, až po oděvy středověké, když během večera poctěni jsme byli i osobní personální návštěvou z té dávné doby, a nakonec jako jeden z artefaktů přiletěl i sám „andělíček“.

… tak přinesenými „ňamkami“ mazavými, přílohovými, pečenými, rozmýchanými, smaženými a já nevím jakými ještě všemi. Samozřejmě Pánský Spolek Přátel Šachu – ZDE připravil též obligátní polévku v prádelním hrnci, jež přihřívána byla na našem specielním „výtopném“ systému „dvoukamní“ sleženém ze starých „Kaborek“ a ruských „zemljanek“.

I letos, již poněkolikráte, ze své vesmírné lodi na nás shlížel náš kamarád Honza, jenž už před lety nás musel opustit odejít na svou nekonečnou pouť „do bezdomoví“.

Při veškerem chystání, rychtování, umisťování potřebných věcí a pomůcek, rovněž jako při instalaci jednotlivých artefaktů, bylo – samozřejmě - pod odporným dohledem WELMISTRů PSPŠ přísně dbáno na dodržování veškerých dnes potřebných a vyžadovaných ekologických zásad, takže konstatovat lze, že nebyla porušena, natož stržena, ani jedna z pavučin domácích obyvatel průjezdu, což NSR PSPŠ (Nejvyšší Spolková Rada) považuje za zásadní, stejně jako dodržena byla „tak“ v dnešní době potřebná a žádaná „korektnost“, když konstatovat lze jak naprostou vyváženost „genderovou“ - ano ano, přítomno bylo pohlaví to i ono zhruba ve vyrovnaném počtu, tak během večera, který započal již odpoledne v 15 hodina, se v průjezdu vystřídali generační zástupci všech věkových generací, tedy těch, kteří se vejdou do rozsahu 50 plus minu 50.

Vše jest dokumentováno potřebným fotomateriálem, který bude ještě doplňován a ke shlédnutí jest Z D E

Za správnost tohoto reportu: W.Milan Brož CHdlP

V LIDLU - minipovídka

V LIDLu – minipovídka

"Zas tady nic nenajdu," - si mrmlám pod fousy při vstupu do LIDLu, kde mám koupit šlehačku, a pokračuju  "...zas to přerovnali ...když sem přijdu jednou za „uherskej rok“ ...a naposled jsem to kupoval ...vždyť ani nevím, jak to dnes vypadá."

 A najednou za sebou slyším:

„Tak ještě šlehačku a jdu!“ - to mě donutilo se otočit.

„Tady někdo povídal, že ještě šlehačku a jde?...“

„Ano, já!“

„Jé ...madam! ...můžu jít s Váma? Já vůbec nevím, kde to tady maj ...můžu jít s Váma?“

„Tak pojďte!“

Tak jsem šel, ...no, neměla to říkat. Včera jsme oslavili patnáct let.

                                                                                      Milan Brož