Koukám z lokálu či báru
na tenhleten svět
a táhnu tu svou káru
již přes padesát let.
Sychravá ta rána,
je po nocích velká změť,
nakonec však vždy otevře se brána
a k poledni navštíví mne sám Pan Svět!
Řada herců, hereček...a taky pimprlat,
chodí samostatně, povíce však v procesích,
pěkně ...pěkně, tak jak to mám rád,
však často přepadne mě smích
a na otázku "Z čeho?" - stačí jedna věta,
"Inu, definuje tu přede mnou sama Komedie světa!"
Malí, velcí,
tlustí, tencí,
hrbatí i bez,
každý vidí tu svou penzi,
"Tak tu máš..., a jez!"
Dekolty i fiží,
dámy, páni
co se nosí rázným krokem,
a za nimi se plíží
- jako kmáni -
ti co potajmu jdou jakby bokem.
A opět jsou tu jiní
- kašpaři a klauni -
co navzájem se viní,
že nejsou jako tamti,
že nejsou vůbec líní,
že nejsou komedianti.
Táhnu tu svou káru víc než padesátým rokem,
někdy jedem rychle, jindy sotva krokem.
Tak, ...táhnu ji už přes padesát let...
sám vybral jsem si tenhle kus
co v něm hraju denně -
- pátek, svátek, masopust,
sám vybral jsem si tenhle svět...
...Theatrum mundi - tohle!
K tomu netřeba zbytečných a dlouhých vět
...a když můj host rukou pohne,
usměju se, omluvím a řeknu:
"Promiňte, musím už zas jet!"
"Promiňte, musím už zas jet!"
zima 2003 milan brož
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor