Hovory, ovšem - čtvrtek 26.listopadu 2015

Hovory, ovšem

čtvrtek 26.listopadu 2015 od 18 hodin v GALERII FR v Rýnovicích (Jablonci n.N.)

Ty listopadové sibují opravdu zajímavé povídání. Nejen že se náš pořad stal součástí již 19.ročníku celorepublikového festivalu DNE POEZIE (www.denpoezie.cz), ale protože fetival jest v tyto dny pořádán ku poctě Karla Hynka Máchy (narozen 16.listopadu 1810), ale také že KHM to je báseň Máj, ...a Máj to je láska, ... a láska to je problematika lidských vztahů. A to vše, vztah Muže a Ženy, vzájemný vztah obou pohlaví, bude téma listopadových HOVORŮ, téma jistě zajímavé jak pro mladé, mladší, ale i pro ty již „méně“ mladé.

                                                         Dokumentární foto

Buh stvořil Člověka jako Muže a Ženu. Prosím, povšimněte si, jako Muže a Ženu, to je prosím přesný citát z Bible … tedy nikoliv, jak se někdy interpretuje, jako Muže a jako Ženu. Co z toho plyne, je snad nabíledni. Nabíledni oproti dnešní době, oproti dnešní společnosti, která je veskrze „jájistická“ … rozuměj egoistická, tedy já Já JÁ, a jako „takový jedinec“ … možno i … samozřejmě … „taková jedinec“ - to abych byl nesmyslně tzv. genderově korektní - všude můžeme slyšet i vidět více méně stále stejné „Já mám nárok..., Já chci..., Já musím dostat...“ ap. A tak už obé pohlaví se dnes nesdružuje kvůli tomu, aby vpravdě vytvořili „Jednotu“, tedy jednotku jednotně směřující k jedinému cíli, řekl bych k cíli „Blaha Člověka“, tedy obou jeho složek, Muže a Ženy, ale každý směřuje sám za sebe … „Kam?“ - se ptám, ...snad k naplňění svých nároků a, především, svých jájistických „pseudonároků“.

Ne, netlučte mne hned za mé názory po hlavě. Pojďme přemítat dál. „Člověk, to zní hrdě“ - někdo někdy řekl. Zdá se vám, že to zní hrdě, rozhlédneme-li se kolem sebe, do rodin, vztahů, ...ale i dále … do drancování přírody, zdrojů a tak, ...zdá se vám, že to zní hrdě i dnes, v dnešní době, v dnešní společnosti? Odpovězte si každý, a poctivě, sám sobě. „Člověk“ by měl přece především dávat, dávat a dávat. Jako rodič dětem. Jako Muž Ženě. Jako Žena Muži. Jako Přítel Příteli. Jako Člověk Člověku! Pak teprve může být obdarován, a je! … ale ne sám sebou, ale tou silou vesmírnou, která proniká vším a vše je naopak její součástí, bez které by nic nebylo... ani člověka, ale ani obyčejného kamene.

Ne, nejde tu o peníze. Tohle dávání není privilegiem bohatých, tak jak to chápe dnešní doba, tedy movitých. Tohle dávání není ani privilegiem vzdělaných. Tohle privilegium je privilegiem … zdá se, že...dalo by se říci, charakterních. A nemá to vůbec nic společného s obligátním „Chudoba cti netratí“, nebo „Panská láska po zajících skáče“. Jak pravdivé zdá se být naopak rčení, že „Všude je krajíc o dvou kůrkách“ anebo „V každé společnosti, společenství, se nacházejí tací i onací“. Spíše, domnívám se, jde především o to, jak charakterní je ta která doba. Jen mne zaráží, jak dnešní společnost nás neustále, tváře se právě opačne, rozděluje, jak se sama přímo atomizuje. Copak si nikdo neuvědomuje, že to nekonečné porovnávání schopností jedněch oproti druchým, mužů a žen, mladých a starých, nadaných a ostatních, ...že to právě lidi, namísto aby je to sjednocovalo, rozděluje a staví proti sobě. Vždyť, posuďte sami, neustálým dělením na seniory, čtyřicet padesát plus minus, šedesátpět plus apod., tím vlastně přímo tu společnost rozděluji. Čeho jsme dosáhli neustálým porovnáváním holek a kluků, mužů a žen. Jen toho, že vetšina děvčat se chová jak … no, jak dlaždič, se mi dere do úst, chtěje se vyrovnat těm klukům. Stačí si stoupnout na autobusák a počítat kouřící mládež. Holky válcují kluky ne v menším poměru nežli jedna ku třem. Pak se ale ta samá děvčata diví, že se k nim kluci nechovají, jako k děvčatům. Domnívám se, že ani nemohou. A na druhou stranu, kde zůstává chlapská...mužská zodpovědnost? … a odolnost ...když daleko více je obdivováno, zda ten nebo ten sjede tenhle kopec,...tamten kopec, ... a jakým způsobem, ...po jedné, či druhé noze, ale aby pro takového mladého jedince byla tou největší hodnotou, oproti tomu sjetému kopci, rodina, dítě? … prosím vás, nebuďte staromódní! ...moderní rodina to přece vydrží,… že?! Ale pozor, my starší přece víme, že … nevydrží, povětšinou, a že... ale jakápak to vlastně za těchto podmínek je rodina? Tak se jde od sebe … zamilovat jinam!

Takové divné to je dnes, když neplatí pravidla, když nefungují vztahy. Když nevíme, jak Na Sebe, respektive jak K Sobě. Ano, lépe se v tom kličkuje, je to jakoby snazší, nemusím li nic dodržovat, přibývá „nýmandů“, vyzná se v tom jen ten „miglanc“ nějakej, ale lépe nám v tom není, opravdu není. Jistě, připouštím, je to živná půda pro „dobrej kšeft“ právníků, advokátů, ale též psychologů, psychyatrů (ale taklé psychopatů) a dalších, kteří však povětšinou „kurýrují“ … ať skutečně či obrazně, především jedince … no, jak jinak, žijeme-li v době, jak již v začátku zmíněno, v době „jájismu“.

Právě naopak to však je u hosta, tedy pardon, u hostů, kterým jsem vděčen, že přijali mé pozvání na dnešní večer, kteří přijeli až z podkrušnohorského Chomutova, a kteří mají velké zkušennosti právě z „kurýrování“ ne lidské duše, ale duší dvou, jejich vztahů, jejich vzájemností a intimiti, protože jak víme, Bůh stvořil Člověka jako Muže a Ženu!

Dámy a pánové … manželé Zikovi, psychoterapeut, ale také malíř a básník Jeff, ... a lektorka v oblasti intimních vztahů a sexuality Markéta.

Malé curriculum vitae obou přinese náš magazín INTERESSE Jablonec v příštích dnech.

Srdečně všechny zve Petra Laurin a Milan Brož