Povídky
z kavárny – Mlžný den
Takový to byl mlžný, nejasný den, a nejen tím počasím. Malíř nějaký čas plincá jen tak městem, znatelná vráska svědčí spíše o starosti jakési. „Kavárna!“ – se myšlenka mihne hlavou, a kroky už ho samy vedou, už vstupuje, usedá, …a už, vítaje ho, tu je s obsluhou ten známý, však ptát se nemusí. Vidí ty chmury, co malířova tvář prozrazuje. Raději prozatím nechá mistra na pokoji tomu svému a jen utrousí „To je mlžno, co!“
Mistr usrkne kafíčka, jen tak olízne štamprdli rumu a začne se hrabat v telefonu. Je to taková práce…aparát je starý, co chvíli vypadává a musí ho znovu startovat. Občas něco zapíše do notýsku, ale jde to pomalu, aparát vypadává znovu a znovu.
„Jde to mizerně co?!“ – odváží se přiblížit číšník vida, že vrásku starosti na tváři střídá výraz úsilí a pracovitosti.
„A no jo… znáš to, furt vypadává.
„…?...“
„ … už šetřím na novej, už po několikátý!“
„ ? “ – znovu jen výraz číšníka mu je otázkou.
„Dycky jsem to zas utratil…“ – je malíř strohou odpovědí, a ještě se utrhne „… no u tebe tady taky!!!“ – a svým výrazem dává vědět, že dnes o další diškus nestojí.
„Nazdar nazdar!!!“ – hlaholí kamarád, kterého si byl ani, zabrán v práci, malíř nevšimnul. „To je čas!... co? …teda chci říct nečas!“ – pokračuje „…a je je je jej!“ – když vidí zachmuřeného malíře, jenž jen tak beze slova, aby vzal místo, kyne; a když usedá, neudrží se a utrousí „Koukám, tady taky!…nějak mlžno!“
„Jó, tady taky!“ – se malíř ušklíbne a nevěnuje mu ani pohled. „Tady hledám…“ – a takovým gestem poukáže na mobil „…kdo by mohl znát nějakýho právníka.“
„Obvyklou soupravičku?!“ – už je tu číšník, a nežli se přišedší zmůže na odpověď, klade na stůl stříbrný tácek, káva, voda a rum. Velký, malého ti dva neznají…jak na Slovensku, dalo by se říct.
Ticho. Sedí a ticho. „Mlžnej den“ – myslí si dál kamarád, ale být tím, kdo to ticho protrhne, nechce. Teď malíř volá, vytáčí číslo a odchází… no aby hovoru slyšet nebylo… asi. Ale to nic, jsou dávní přátelé „každý máme právo na pošetilosti“ si kamarád pomyslí. Dopije rum, kafíčka ještě na dně a chystá se, že půjde, jen co se malíř navrátí, aby se rozloučil. Ale, znáte to, všechno je jinak. Číšník klade na stůl novou „soupravičku“ a na udivený pohled: „To mistr…, máte ještě chvilku počkat!“ - a bez dalšího vysvětlení odchází.
„Člověče!!!...“ – když se byl malíř vrátil ke stolku „…přijde! …fakt nevím, co dělat?“ – a na kamarádův tázavý pohled pokračuje: „No, jak chodím nakupovat, do toho speciálu … víš, né … na náměstí…“ – a malíř se jme vysvětlovat. A že jde o ten krám na náměstí na rohu, papírnictví v patře, takový polospeciál, mnoho věcí pro výtvarníky tam mají.
To kamarád všechno ví, a také, že pro plátno, takhle šrekou napříč náměstím do látek, ale ty potřeby ostatní, tady sem. A mají tam i díly na rámy, ty lišty „Jak chceš dlouhý…! – vysvětluje „…pak si to doma sesadíš, a je!“. Ale pro ty lišty že se musí nahoru, do skladu. „Dycky tam šéfová se mou pošle nějakou
holku, co tam dělaj.“ – ještě malíř upřesní.
I to kamarád zná. A když malíř domluví, je mu otázkou „Kdo?“
„Cooo kdo?“
„…přijde, kdo přjde…s‘říkal, né?!"
„Ále … právník…za chvíli je tu. A byl bych rád, kdybys zůstal, jen poslouchal…“- a připojí skromné „…prosím".
„Pane doktore, dobrý den, tady…židlička! … to je můj kamarád, rád bych…nevadilo-li by Vám…“ – no a tak, jak to bývá, ta první slova při představování… a už to mají za sebou.
„Tak přejděme k věci!“ – pobídne, již při kávě, malíře advokát a vzápětí vyslechne logistiku malířova materiálového zásobování.
„A co z toho?“ – zatím advokát nechápe dlouhé a podrobné vysvětlování mistrových nákupů, včetně těch dívčích doprovodů nahoru do skladu rámových lišt. Ale to už tu je malíř s konečným vysvětlením toho problému, s tou zapeklitostí, kvůli které ho byl povolal k dnešní konzultaci: „No jo, ale víte, co mi řekla šéfová, když jsem platil?“
„…?...“ – neví advokát.
Řekla: „A víte, mistře, co je nového? To budete koukat… dvě děvčata nás opustí… z těch tří, co s váma chodila nahoru…“ – a, prý s povytaženým obočím a zvláštním důrazem v hlase, ještě dodala „ …jo jo, obě! ...budou chovat!“
květen 2015 milanbrož
Takový to byl mlžný, nejasný den, a nejen tím počasím. Malíř nějaký čas plincá jen tak městem, znatelná vráska svědčí spíše o starosti jakési. „Kavárna!“ – se myšlenka mihne hlavou, a kroky už ho samy vedou, už vstupuje, usedá, …a už, vítaje ho, tu je s obsluhou ten známý, však ptát se nemusí. Vidí ty chmury, co malířova tvář prozrazuje. Raději prozatím nechá mistra na pokoji tomu svému a jen utrousí „To je mlžno, co!“
Mistr usrkne kafíčka, jen tak olízne štamprdli rumu a začne se hrabat v telefonu. Je to taková práce…aparát je starý, co chvíli vypadává a musí ho znovu startovat. Občas něco zapíše do notýsku, ale jde to pomalu, aparát vypadává znovu a znovu.
„Jde to mizerně co?!“ – odváží se přiblížit číšník vida, že vrásku starosti na tváři střídá výraz úsilí a pracovitosti.
„A no jo… znáš to, furt vypadává.
„…?...“
„ … už šetřím na novej, už po několikátý!“
„ ? “ – znovu jen výraz číšníka mu je otázkou.
„Dycky jsem to zas utratil…“ – je malíř strohou odpovědí, a ještě se utrhne „… no u tebe tady taky!!!“ – a svým výrazem dává vědět, že dnes o další diškus nestojí.
„Nazdar nazdar!!!“ – hlaholí kamarád, kterého si byl ani, zabrán v práci, malíř nevšimnul. „To je čas!... co? …teda chci říct nečas!“ – pokračuje „…a je je je jej!“ – když vidí zachmuřeného malíře, jenž jen tak beze slova, aby vzal místo, kyne; a když usedá, neudrží se a utrousí „Koukám, tady taky!…nějak mlžno!“
„Jó, tady taky!“ – se malíř ušklíbne a nevěnuje mu ani pohled. „Tady hledám…“ – a takovým gestem poukáže na mobil „…kdo by mohl znát nějakýho právníka.“
„Obvyklou soupravičku?!“ – už je tu číšník, a nežli se přišedší zmůže na odpověď, klade na stůl stříbrný tácek, káva, voda a rum. Velký, malého ti dva neznají…jak na Slovensku, dalo by se říct.
Ticho. Sedí a ticho. „Mlžnej den“ – myslí si dál kamarád, ale být tím, kdo to ticho protrhne, nechce. Teď malíř volá, vytáčí číslo a odchází… no aby hovoru slyšet nebylo… asi. Ale to nic, jsou dávní přátelé „každý máme právo na pošetilosti“ si kamarád pomyslí. Dopije rum, kafíčka ještě na dně a chystá se, že půjde, jen co se malíř navrátí, aby se rozloučil. Ale, znáte to, všechno je jinak. Číšník klade na stůl novou „soupravičku“ a na udivený pohled: „To mistr…, máte ještě chvilku počkat!“ - a bez dalšího vysvětlení odchází.
„Člověče!!!...“ – když se byl malíř vrátil ke stolku „…přijde! …fakt nevím, co dělat?“ – a na kamarádův tázavý pohled pokračuje: „No, jak chodím nakupovat, do toho speciálu … víš, né … na náměstí…“ – a malíř se jme vysvětlovat. A že jde o ten krám na náměstí na rohu, papírnictví v patře, takový polospeciál, mnoho věcí pro výtvarníky tam mají.
To kamarád všechno ví, a také, že pro plátno, takhle šrekou napříč náměstím do látek, ale ty potřeby ostatní, tady sem. A mají tam i díly na rámy, ty lišty „Jak chceš dlouhý…! – vysvětluje „…pak si to doma sesadíš, a je!“. Ale pro ty lišty že se musí nahoru, do skladu. „Dycky tam šéfová se mou pošle nějakou
holku, co tam dělaj.“ – ještě malíř upřesní.
I to kamarád zná. A když malíř domluví, je mu otázkou „Kdo?“
„Cooo kdo?“
„…přijde, kdo přjde…s‘říkal, né?!"
„Ále … právník…za chvíli je tu. A byl bych rád, kdybys zůstal, jen poslouchal…“- a připojí skromné „…prosím".
„Pane doktore, dobrý den, tady…židlička! … to je můj kamarád, rád bych…nevadilo-li by Vám…“ – no a tak, jak to bývá, ta první slova při představování… a už to mají za sebou.
„Tak přejděme k věci!“ – pobídne, již při kávě, malíře advokát a vzápětí vyslechne logistiku malířova materiálového zásobování.
„A co z toho?“ – zatím advokát nechápe dlouhé a podrobné vysvětlování mistrových nákupů, včetně těch dívčích doprovodů nahoru do skladu rámových lišt. Ale to už tu je malíř s konečným vysvětlením toho problému, s tou zapeklitostí, kvůli které ho byl povolal k dnešní konzultaci: „No jo, ale víte, co mi řekla šéfová, když jsem platil?“
„…?...“ – neví advokát.
Řekla: „A víte, mistře, co je nového? To budete koukat… dvě děvčata nás opustí… z těch tří, co s váma chodila nahoru…“ – a, prý s povytaženým obočím a zvláštním důrazem v hlase, ještě dodala „ …jo jo, obě! ...budou chovat!“
květen 2015 milanbrož
Žádné komentáře:
Okomentovat
Místo pro Váš názor