Tragédie aneb 3x "Jééé"

„Jééé !!!...“ – se ozve poprvé toho večera, „…a je to v pr…!“  - zařvala hostitelka. To se zrovna, signalizujíce rodinnou tragedii, z  dětského pokoje vynořila slintající a olizující se tlama jejich obrovské a žravé psí obludy. Nálada žádná, zábava vázne, kyselé a navzájem se obviňující ksichty domácích, ve vzduchu ta otázka: Kdo ty dveře nezavřel?!!!

„Já tam nejdu!“ – otec rodiny.

„Já taky né!...“ – vřeští ‚náctiletá‘ chovatelka a obyvatelka toho pokojíčku v jedné osobě a: „…von ho sežral!!!  - dodává, "von ho určitě sežral!!!" 

"To u sousedů jednou..."

„Hele, ségra tuhle vyprávěla...“

„Kdysi u babičky,… ale to bylo morče, to nebyl křeček …“

„Když Péťovi vytáhli nosní mandle … „

„.. a… „

„…a… „

 - a hned tu je celá kniha podobných příběhů. 

„No, tak abychom šli…“ - to jednomu z návštěvníků se již nechce večer trávit v té tristní atmosféře.

„Tak počkejte, na cestu…  a na odvahu! ...ještě frťana,  … já se tam teda  kouknu!“ - nakonec to bere na sebe otec rodu.

„Jééé!“ – se v tu ránu ozve, už podruhé. 

A už tu jsou další: „Ukaž… uhni! … já tam nevidim! …Fuj!...No to je hrůza!...Já to ani vidět nechci…“

Demolice křečkova obydlí je vskutku dokonalá. Však o spoušti se mluvit nedá, uklizeno, tedy sežráno, vše, granulemi počínaje přes krabici se zrním a podestýlkou konče. Akvárium vylízané a vyčištěné jak po generálním úklidu.

"Jééé!!!" – to již dnes potřetí  … a v rohu se ke stěně akvária tiskne chlupatý fuflík křečka zlatého.
                                                                              mb květen 2015