Stop buzeraci!

"Ty mě pořád buzeruješ!" Nevím, možná jste to také zaslechli u svých dítek, když jste po nich něco chtěli. Třeba uklidit si pokoj, protože v něm synáček už není ani vidět, dojít s košem, protože to je jeho povinnost a už je tak naditý, že z něj pes vytahuje obaly od "voňavých" potravin, učit se, protože mu vychází čtyřka ze zeměpisu... atd.

Nevím, jak byste reagovali Vy, ale mě to urazilo! Já nejsem žádný buzerant! A tak jsem se hned jala vysvětlovat dítku pravý význam tohoto slova:

"Buzerant, milé dítě, je v pravém slova smyslu homosexuál. A to já v žádném případě nejsem! A v přeneseném slova smyslu znamená buzerovat obtěžovat nesmyslnými požadavky, což úklid tvého pokoje rozhodně není!"

A pak jsem se krátce odmlčela, protože jsem přemýšlela, jaký vhodný příklad "buzerace" bych pro lepší pochopení uvedla. Hned mě napadlo vybírání pokut na čtyřproudém úseku silnice Liberec-Bílý Kostel, kde ač možnosti jsou pro větší rychlost, povoleno je pouze 90 km v hodině. Ale tento příklad mi nepřišel vhodný, protože buzeranti by byli v tomto případě policisté, potažmo náš stát. A tak jsem si vzpomněla na pohádku S čerty nejsou žerty, kde pan kaprál shazoval záměrně vojákovi vyrovnané dřevo a říkal u toho: "Spadlo ti to." A chudák voják to musel rovnat znovu. Nebo že mu tam utrhal s velkou námahou moc dobře přišité knoflíky se slovy: "Tohle že jsou přišité knoflíky?" a chudák voják Petr Máchal je musel přišívat znovu.

Snad to dítě pochopilo a snad mě už nebude více urážet tím, že já buzeruju. A také doufám, že jsem mu to správně vysvětlila. Buzerujou přece buzeranti, protože obtěžují svým chováním druhé. A to já přece nedělám.

(jo)